Jeden Člen Navíc

26. Nový Otec

Další den po párty s přáteli jsem se vydala nakrmit našeho koně. Vešla jsem do stájí, a viděla nějaký zamilovaný páreček. Super, mazlí se, to tady ještě chybělo. Žena byla ke mně otočená zády, ale tomu muži jsem do tváře trochu viděla. Nechtěla jsem je nějak úchylně špehovat, tak jsem kolem nich jen prošla, a přišla k Irith. „ahoj krasvice, jak ses měla? Máš hlad?" promluvila jsem k ní a pohladila jí po hřívě. Ona si jen"posmrkla" a zaržála. „no jo" hned se mi na tváři vyrýsoval úsměv. Nenápadně jsem pohlédla na ty dva, kteří se pomalu plížili pryč. Přišlo mi to trocuu divné, vždyť jsou to obyčejní elfové, jako já. Je mi jedno že se líbali. Popoběhla jsem k nim, a předběhla je. Tvář té ženy jsem poznala hned. „matko?!" vyjela jsem na ni. „Teliss, poslouchej, vysvětlím ti to" snažila se mluvit klidně. „co to mělo být? Co jste to dělali? Proč jste to dělali? Kdo je to?!" vyjela jsem na ni. „jsem Rian, a vy?" zeptal se mě muž. „mami" promluvila jsem k ní. „ano, dcero?" optala se neklidně. „proč?" zeptala jsem se bezmocně. Popošla ke mně, a chytla mi na rameno. „pojď... Promluvíme si" pronesla a pomalým krokem se rozešla směrem do lesa. Rian šel vedle jejího boku, s rukama vzad. „dcero, jsem dlouho sama, a už mne to nebaví. Byla jsem nešťastná, že nás náš otec opustil, to chápeš, ne?" začala lehce. Vzhledem k tomu, že kdyby mě Legolas opustil, tak bych se mohla zbláznit, jsem to chápala. „jo.. No" pokynula jsem ať pokračuje. „chtěla jsem mít někoho poboku, aby mě chránil a miloval mne. Teď ho mám, a už si nic jiného nepřeji. Prosím dcero, nech mne být konečně zase šťastná" požádala. „no... Dobře, Ale... To je jedno" zakoktala jsem se a rychle odběhla pryč. Měla jsem co dělat, abych vůbec udržela ty horké slzy. Vběhla jsem dovnitř, a ocitla se v obřím prostoru. Zpomalila jsem, a mířila si to rychlou chůzí do pokoje. Kousek jsem popoběhla, ale jsem taková šikula, že jsem zakopla, a spadla na zem. Hlasitě jsem zasténala, a to se ještě rozeznělo po celém sálu. „sakra já už neumím ani chodit!" zanadávala jsem si. Zahleděla jsem se do země, a nahlas vydechla. Hned poté jsem slyšela rychlé kroky. „co sis udělala?" zeptal se mě hlas, který dobře znám. „Legolasi, stalo se ti někdy, že by sis uvědomil, že neumíš chodit?" zeptala jsem se ho, a pohlédla na něj. On u mě dřepěl, a hleděl mi do očí. Chvíli se zapřemýšlel, ale pak zakroutil hlavou. „tak nic" pronesla jsem a chtěla se zvednout. „jau!" vyjekla jsem, když jsem stoupla na nohu. „co je?" zeptal se starostlivě a podepřel mě. „nic" zalhala jsem a stoupla si na vlastní. On mě tedy zase pustil a odstoupil. „neviděl jsi Emmu?" zeptala jsem se ho. „je na zahradě" odpověděl jednoduše. „fajn..." pronesla jsem a zadívala se ven. Hned jsem zbystřila a začala utíkat po schodech nahoru. Na tu nohu jsem pajdala, což mi ani tak nevadilo, z toho všeho co se mi stalo je vyvrtnutý kotník úplný nic. Ohlédla jsem se ze schodů dolů, a viděla jak se Legolas vybavuje s mou matkou a tím Rianem. Zase jsem tedy seběhla schody dolů, a přišla za nimi. „Legolasi, potřebuju pomoct, pojď" pronesla jsem a vzala ho za ruku. On mi ji nesevřel, a šel za mnou po schodech nahoru. Vešli jsme do pokoje, a já hned zabouchla. „s čím?" zeptal se. „o čem jste se bavili?" zeptala jsem se ho nedočkavě. „stihli jsme se jen seznámit. Tvá matka si našla přítele?" ujistil se. Sklopila jsem hlavu, a odstoupila jsem od něj. „promiň. Proč z toho nemáš radost?" zeptal se a přistoupil. „prostě je mi líto mého otce. Jemu je to sice úplně jedno, ale i tak... Je to prostě divný pocit" vysvětlila jsem. „je to jako kdyby si Thranduil našel ženu" přirovnala jsem to. Jemu jeho výraz ještě více sklesl. „zvykneš si... Uvidíš" pronesl a zlehka se usmál. „říkáš to nějak samozřejmě" popošla jsem se kousek po pokoji, a přišla na balkón. „to proto, protože vím jaký je tvůj přístup k novým věcem. Vždy jsi chvíli proti, ale nakonec si zvykneš a jsi za to ráda" vysvětlil s úsměvem, a stoupl si vedle mě na balkón. Jemně si položil svou dlaň na tu mou, a sledoval okolí. Nevědomky jsem se pousmála, a opřela si hlavu o jeho rameno. „ahooj!" slyšeli jsme odňekud. Podívala jsem se dolů, a Emma nám ze zahrady mávala. „ahooj Emmi!" zavolala jsem nazpět. Legolas se jen více usmál. „pojďte za mnou, prosím!" zavolala. Legoas se hned rozběhl ke dveřím. „počkeeej!" zavolala jsem na něj se smíchem. On otevřel a vyběhl ven. Já hned po něm, ale na chodbě mě zastavil Rian. Pohlédla jsem na Legolase, který byl v půlce schodů a sledoval nás. „chci si s ní promluvit, osamotě" řekl směrem k Legolasovi. Ten krátce pohlédl na mě, a jemně přikývl. Rozběhl se zase dolů, až mi zmizel z dohledu. „takže... Teliss?" oslovil mě jemně a pomalu se rozešel po chodbě. „ano, Riane?" čekala jsem, než spustí o co jde. „vypadáte krásně. Kolik vám je?" zeptal se mě mile a pohlédl na mě. „2 891" odpověděla jsem jednoduše. Nechtěla jsem ani mluvit, tak jsem se snažila odpovídat krátce. „a Legolas je váš bratr?" zeptal se. „ne, to je můj milášek" odpověděla jsem a jemně se pousmála. „chtěl jsem vám říct, že máte můj obdiv. Jste krásná, vysoká, půvabná, máte krásnou postavu, velké oči,-" „-tak dost, miluješ mě nebo mou matku!?" zvýšila jsem hlas. On se na mě celým tělem otočil. Rychle se rozhlédl „tebe" zašeptal a chytil mě pod krkem. Zalapala jsem po dechu, zatím co on mě odváděl pryč. Vlezl do jednoho pokoje, a tam se mnou švihl o postel. Sundal si kalhoty, a já hned vyjekla. „nedotýkej se mě!" zařvala jsem na něj když se přibližoval. On ale nereagoval. Couvala jsem od něj, ale on se pořád přibližoval. Slezla jsem z postele, až jsem narazila do zdi. „mně neutečeš... Notak květinko" řekl s úsměvem a dvěma prsty mě pohladil po tváři. „Riane nech mě!" vykřikla jsem a odstrčila ho. Rozutekla jsem se ke dveřím. Rychle jsem zatáhla za kliku, jenže bylo zamčeno. Očima jsem projela všechno kolem dveří, kdyby tam někde byl klíč. „hledáš tohle?" zeptal se za mými zády a v ruce držel klíč. „proč tohle děláš!?" vyjela jsem na něj. „protože můžu, a ty jsi k zulíbání" nahl se nademne, a málem se dotkl mých rtů. Jenže se to nestalo, protože jsem ho podlezla a utíkala k oknu. Podívala jsem se ven, a viděla dlouhý pád. Otočila jsem se tedy zase k Rianovi. „zabiju tě jestli se mě dotkneš" varovala jsem ho. „ano? A čím? Nemáš zbraně" pousmál se. „mám pěsti" opětovala jsem mu úsměv. On ke mně více přistoupil, ale zdálo se mi, že byl trochu nižší než Legolas. Najednou mi pevně chytil ruce, a dal mi je vzad. „ihned mě pusť!" zařvala jsem. On se natáhl pro nějaký kus provazu, a svázal mi ruce, abych s nimi ani nepohla. Položil si mě do postele, a natáhl se ještě pro kus látky, který mi narval do pusy. Snažila jsem se o nejhlasitější zvuk, ale marně. „došli ti slova?" zeptal se zákeřně a roztáhl mi nohy. Začla jsem sebou vrtět a dostat se co nejdál od něj. Ale nakonec mi došlo, že odtud není cesty ven. Nahlas jsem tedy vydechla, a uvolnila se. „tak je hodná" pochválil mě a znovu mi tedy roztáhl nohy. Už jsem se nebránila, neměla jsem naději.

Jak bylo po všem, ležel vedle mě celý nahý, a já s ním. Oba jsme nahlas vydechovali, a on se nademně nahl a políbil mě. Šátek mi sundal hned po tom, co jsem se uklidnila. „a pokud to někomu řekneš, nebudu s tebou mít žádné slitování. Bude to jen bolest" pohrozil a rozpoutal mi ruce. Vzala jsem si své oblečení, a oba jsme se oblékli. Vzal klíče, a otevřel dveře. „notak... Můžeš jít" povolil mi a ukázal na chodbu. Sotva jsem oči udržela  otevřené, ale s velkou námahou jsem vstala, a vyšla ven na chodbu. On za mnou hned zabouchl, a já tam zůstala bezmocně stát.