Jeden Člen Navíc

25. Svatba

Bylo ráno... Den svatby. Sedla jsem si, a pohlédla na Emmu. „Emmi.. Vstávej" drbla jsem do ní, a sama jsem si zívla. Ona jen zakňučela, tak jsem se usmála a vstala. Oblékla jsem si šaty, a pohlédla na sebe do zrcadla. Upravila jsem si mé hnědé vlasy, a zapózovala. „sluší ti to" pronesla Emma. „děkuju, tak se ukaž ty" usmála jsem se na ni. Ona si tedy chvíli oblékala šaty, a poté přišla k zrcadlu. „vypadáš jako princezna" polichotila jsem jí a usmála se. „ty taky" opětovala, až jsem se nad tím musela zamyslet.

Pomalinku se chystal čas svatby. Věděla jsem, že se tam teď všechno chystá. Ráda bych jim i pomohla, ale bála jsem se tam jen vkročit. Emma mě ale dlouho pobízela, že by se tam chtěla podívat, tak jsme šly. Zavřela jsem za sebou dveře, a vedla Emmu na zahradu. Došly jsme tam, a už to tam vypadalo krásně, a svatebně. Emma se začala procházet kolem. Já jsem se opřela o sloup, a zůstala ve stínu. Někde jsem tam zahlédla Legolase. Měl sváteční, elfské oblečení, které mu moc slušelo, ale nějak to nebyl on.. On je spíš zlobivý špindíra. Nechtěla jsem riskovat, že mě uvidí, ale zase jsem tady Emmu nechtěla nechat, tak jsem si prostě obličej schovala za dlaň. Po chvíli jsem slyšela kroky. Prosím ať to není on, ať to není on, ať to není on. „dcero, pojď se už posadit, za chvíli to začne" řekla mi matka s úsměvem. „dobrá" usmála jsem se, a cestou tam jsem odchytla Emmu. Legolas zatím stál otočený zády k nám, a něco tam probíral s jedním elfem. Posadila jsem se vedle Nima, do druhé řady zepředu, úplně na kraj k uličce. Vedle mě seděl Nim, a matka se nějak protáhla vedle Nima z druhé strany. Emma si sedla vedle matky, která se o ni postarala. Thranduil seděl v první řadě, ve vedlejší řadě. Legolas se najednou zničehonic otočil. Jak mě viděl, hned odvrátil zrak a podíval se dolů. Zavřel oči a vydechl. Najednou začala svatební, elfská hudba. To mě donutilo aspoň si utřít oči. Už teď jsem je měla vlhké. Pomalým, ladným krokem, přicházela Eria, spolu se svým otcem. Přistoupili k Legolasovi, a otec si odešel sednout. Stáli naproti sobě, a hleděli na sebe. Eria se na něj usmívala, ale Legolas se neusmíval ani trošililinku.. Vůbec. „Erio Derman, berete si, Legolase Greenleaf, jako svého manžela, ať to stojí co to stojí?" zeptal se jí farář. „ano" odpověděla s úsměvem a neustále mu hleděla do očí. „a vy, pane Legolasi, berete si Eriu Derman, jako svou ženu, ať to stojí, co to stojí?" zeptal se ho faráš, a čekal na jasnou odpověď. „emmm" zaváhal Legolas. Jeho zrak bloudil všude kolem, až se střetl s mým. Chvíli na mě jen bezmocně hleděl. Vytekla mi slza, a pak hned další. On se hned zděsil a rozběhl se ke mně. Poklekl, a vzal mě za ruku. „bereš si mě?" zeptal se. Hned mi vytekly další slzy, ještě k tomu když jsem to vůbec nečekala. Nemohla jsem nic říct. Jen jsem několikrát zřetelně přikývla, a hned co vstal jsem se mu pověsila kolem krku. On mě hned láskyplně objal, ale tak pevně, že by ho odemě nikdo nedostal. Elfové začali tleskat a jásat.. Sice trochu zmateně, ale i přes to. Vůbec jsem ho nechtěla pustit. Udělal mi takovou radost, že to ani nejde popsat slovy. Slzy mi pořád tekly po tváři, ale tentokrát to nebyly slzy smutku, ale štěstí. „miluju tě" pronesla jsem do jeho ramene. „já tebe taky" opětoval a odtáhl se. Lehce mě políbil na rty, ale že se na nás všichni dívali mu asi nevadilo. A popravdě, v tu chvíli mi stejně připadalo, že nikdo jiný neexistuje.. Jen my dva. Byl to neuvěřitelně kouzelný okamžik. Najednou jsem ale začala cítit strach. Odlepila jsem se od něj, ale strachy jsem zůstala u něj. Pohlédla jsem na Thranduila, který vstal, a šel k nám. Legolas si ho také všiml, tak mě chytil za pas, a přitáhl si mě k sobě. Jsem ráda, že už ví, že nejvíc v bezpečí se cítím práve u něj. „otče..-" „ne Legolasi.. Tohle jsi opravdu přehnal" řekl pořád s docela klidným hlasem. „nechci strávit pozbytek svého života s někým, koho nemiluju, a se strašným svědomým, že jsem tím ublížil osobě, kterou miluju" s úsměvem mi pohlédl do očí. Taky jsem se usmála, a přitiskla se k jeho hrudi. „copak nechceš, abych byl šťastný?" zeptal se ho Legolas. „Legolasi.. Já tě chápu, ale princ si musí vzít princeznu" řekl opatrně, a tím dal najevo, že se nechce znovu hádat. „radši se vzdám trůnu" pronesl Legolas, a všichni ihned zmlkli. „vážně ji tolik miluješ?" zeptal se ho král. On pouze přikývl. „no co už.. Stejně jste se už vzali" pronesl s lehkým úsměvem Thrandul a všichni ihned začali jásat. Hned jsem zaječela radostí, a pohlédla na Legolase. Ten se roztomile usmíval, a zničehonic mě políbil. Po chvíli k nám s úsměvem přišla Eria. Legolas se na ni podíval „Erio.." pronesl, ale Eria ho přerušila. „to je v pořádku, aspoň teď vidím, jak vypadá opravdová láska.." usmála se na nás. „děkuji, že to takhle bereš" usmál se Legolas. „ty si někoho najdeš" dodal ještě. „děkuji" opět se sladce usmála, a posadila se na mé místo. Tam s ní začal mluvit můj bratr. Nevědomky jsem se usmála, ale Legolas mě už odváděl pryč od všech. Pomalu jsme se vyplížili ze svatby, a on mě rychle odvedl do svého pokoje. Zamkl za námi, a zasmál se. Hned ke mně přišel, a chytil mě za pas. Přitom mě začal jemně líbat, a já jsem se mu chytla za krkem. Jemně mě položil do postele a... Asi si dokážete představit, co se dělo dál... Ano... Přišli všichni naši přátelé a byla párty!!!