m.l.w.5sos // c.h.

152.

Odedneška už žádné sliby jen činy. Ukážu ji jak moc ji miluju i když to ví protože ona je důvod proč dýchám.  Důvod proč tu stále sem. Jediný důvod proč žiju.

Tori

Už týden sedíme v téhle rozpadající se budově, proleželá matrace, okna skrze které jde v noci zima, jídlo, které se nedá jíst. Od Caluma, mě předělali na jiný pokoj. Jediné co tu mám je mobil, starý sešit a propisku, která díky mým čmáranicím skoro nepíše. Jediné co mi dělá radost, je smskování s Calumem.

Blbeček: Sestřička odešla, přijdi 3:)

Usmála jsem se a odepsala.

Už běžím Cali-Pali, jen skočím do bufetu, chceš něco? xx

Blbeček: Kup mi jídlo a kafe. Díky. xx

Natáhla jsem na sebe župan. Nohy jsem přehodila, přes okraj postele a stoupla na ledovou zem. Obrala mě zima, nazula jsem si válenky, vešla na chodbu, kde nikdo nebyl. V bufetu jsem koupila bagetu a dvakrát kafe. Chtěla jsem jít do výtahu, ale nahrnuli se tam důchodci, řekla jsem si, že těch pár schodů mě nezabije. Tak jsem se vydala nahoru do pokoje 24B. Otevřela jsem dveře a viděla, jak tam leží bezmocně na posteli u okna a kouká ven, jak venku svítí slunce. Je konec léta a my místo toho, aby jsme dělali blbosti v bazénu tvrdneme v nemocnici. ,,Neměl by si být tak blízko k oknu, jde od něj zima, nachladíš se." řekla jsem. Připadala jsem si jako tělo bez duše, jako prázdná schránka.

,,Ahoj." usmál se a nejspíš ignoroval to co jsem řekla. ,,Polož mi to na stolek a pojď sem." usmál se a posunul se k okraji postele, kafe a bagetu jsem mu dala na stůl a vlezla si k němu pod peřinu. ,,Děje se něco?"

,,Jen už chci domů." povzdechla jsem si a opřela se o jeho hruď. Zasekl bolestí a já se zase rychle zvedla. ,,Promiň." šeptla jsem a začala si hrát s mými prsty.

,,To je v pohodě." usmál se a přitáhl si mě zpátky na jeho hruď.

,,Není to v pohodě, bolí tě to." zamumlala jsem. Tím, že na něm ležím mu prakticky ubližuju.

,,Ne tak moc." Rukou mi zajel pod tričko a začal mě hladit po zádech. ,,Jsi jen kost a kůže." řekl a rukou se zastavil na mých žebrech. ,,Jíš vůbec?" zeptal se a já záporně pokroutila hlavou. Povzdechl si. Má o mě starost a já se mu nedivím, ale jídlo tady se nedá jíst, jen co něco sním, letím objímat záchodovou mísu. ,,Musíš něco sníst, já vím, že ty sračky se jíst nedají, ale musíš to do sebe nacpat. Nebo se mi zlomíš."

,,Já vím, ale to se nedá jíst. Chci být doma, i ta blbá pizza, kterou jíme každý den, je lepší než tohle." řekla jsem. Tohle místo mě deptá. ,,Cale já už chci domů."

,,Za chvilku budeme neboj, musíš to vydržet." řekl a přimáčkl mě v objetí. Přiložila jsem ruku na jeho hruď a obtahovala tetování a klíčních kostech. Taky zhubnul, hodně.

,,Těším se, až zase budeme spolu, doma budeme se válet v obyváku, u krbu, u filmu. Všechno bude zase v pohodě. Nikdo jinej, jen my dva a naše rodina." usmála jsem se.

,,Už jen chvilku." dal mi pusu do vlasů a pohladil mě po břiše.

,,Na tohle si ještě počkáš." ukázala jsem varovně prstem.

,,Já tě k tomu dokopu." zasmál se. ,,Na svatbu si taky říkala ne a podívej."

,,Ale za tímhle si budu stát. Cale prostě já a děti to nejde." šeptla jsem ,,Podívej se na nás, ty si domlácený a já se ztrácím před očima. Musíme se dát do pořádku, zbavit se Tanyi a všeho tohohle svinstva okolo a pak až, za pár let nebudeme dva, ale tři nebo čtyři. Dobře?" domluvila jsem a on na mě zíral s otevřenou pusou. ,,Co?"

,,Kde se to v tobě všechno bere?" zeptal se.

,,Nevím, jednou to muselo přijít a já musela dospět, třeba je to právě teď, nebo mám jen světlou chvilku a nebo jsem tady tak dlouho, že už z toho všeho prostě nemůžu." řekla jsem a Calum se začal smát.

,,Jsi tady moc dlouho a leze ti to na mozek." řekl skrze smích.

,,Tak ráda bych ti teď dala pěsti..."

,,Ale nemůžeš." ušklíbl se a já ho místo toho dlouze políbila. Byl doslova k zulíbání. Pocítila jsem jeho ruce na mých tvářích a musela jsem se pousmát, byli jsme takhle dlouho. ,,Za co?" zeptal se a lehce se usmál.

,,Za to, že tě miluju. A za to že jsi jediné světlo v mém temném životě." usmála jsem se.

,,Nepřeháněj. Nemáš tak hroznej život." zamračil se.

,,Nebýt tebe tak tady dávno nejsem." šeptla jsem a viděla jeho vyjevený pohled.

,,Neříkej mi, že si chtěla.." přerušila jsem ho.

,,Chtěla, už mockrát než jsem přijela. Je víc věcí co o mě nevíš a tohle je jedna z nich, než jsem přijela chtěla jsem to párkrát udělat skočit z okna v paneláku, nebo se nechat zajet, podřezat se, oběsit, předávkovat." vydechla jsem. ,,Ale vždycky jsem si řekla něco ve stylu, že Ash, začala jsem si říkat před zrcadlem proslov a vždycky ten proslov skončil na téma ty." lehce jsem se usmála a podívala se na něj. Nevěřícně se na mě koukal a já si začala vyčítat to všechno co jsem mu řekla. Jsem pitomá, moc pitomá, kdybych držela hubu, nebyla bych v téhle situaci. Otevřel pusu, že něco řekne, ale já ho přerušila. ,,Kašli na to Cale, co se stalo, stalo se, byla jsem blbá a prostě.. Nemysli na to co jsem ti teď řekla, prostě na to zapomeň:" usmála jsem se a lehla mu zase na hruď.

,,Dobře." povzdechl si. ,,Jen mi slib, že takový myšlenky vynecháš. Že nebudeš myslet na takový sračky, protože kdybych o tebe přišel asi bych se zbláznil."

,,Slibuju."