m.l.w.5sos // c.h.

82.

,,Teď si jen tak zahodil ty krásný měsíce co jsme spolu prožili!" zařvala jsem, musím být silná. Vím, že za to nemůže on, ale ten alkohol.

Odešla jsem do koupelny, zamčela jsem se, Calum se snažil dobýt dovnitř a vzbudil ostatní. Ash s Lukem ho uklidňovali a Mike se pokoušel dostat do koupelny.

,,Tori otevři." řekl klidným hlasem.

,,Ne, nechci toho hajzla vidět!" řekla jsem dost naštvaně, ale slzám na mé tváři se už nedalo zabránit.

,,Prosím, vylez ven. No ták." žadonil. Rozhodla jsem se, že vylezu ven, ale, že se na Caluma ani nepodívám. Hned co jsem otevřela dveře, už mě Mike mačkal v objetí. Chytil moje podrážděné líce do dlaní. ,,To ti udělal ten hajzl?!" zeptal se dost naštvaně a přejel palcem po mém líci, kde se dělala modřina.

,,Co jí udělal?!" zeptal se zděšeně Ash a přišel za mnou. Hned jak to viděl otočil se na Caluma. ,,No to si ze mě děláš prdel ne?!" vyjekl dost naštvaně, naposledy takhle vypadal, když mě Cal podvedl. Calum nic neříkal, jen na mě zíral. Nevím co se mu hodilo hlavou, ale ráda bych to věděla. ,,Calume. Odejdi." vydechl Ashton.

,,Ale Ashi!" řekla jsem, na jednu stranu nemám ani sebemenší chuť se na něj podívat, ale na druhou stranu nechci, aby odešel. Nechci, aby mě opustil. Ano vrazil mi, ale zase na něj působil chlast a on nevěděl co dělá.

,,NE TENTOKRÁT UŽ NE, CALUME VYPADNI Z TOHOHLE DOMU A VRAŤ SE AŽ SE TROŠKU VZPAMATUJEŠ!" zařval, bála jsem se a nejen já, i Mike s Lukem se klepali, ano nikdo z nás neviděl tak naštvaného Ashtona.

,,Vrátím se, brzo." řekl Calum a odešel, ještě se na mě omluvně podíval a pak zmizel.

__

Je to už několik dní co odešel, co se stal ten incident. Calum se prý už mírní, nepije. Ale co já vím, dlouho jsem ho neviděla. Říkal mi to Mike, od toho osudného dne jsem nevylezla z Ashtonova pokoje. Moje modřina na líci tam straší pořád ani make-up nepomáhá, nic. Nejedla jsem už několik dní, dobře, kousla jsem si do pizzy, kterou přinesl Mike, doteď leží na stole a čeká na někoho kdo jí sní. Neměla jsem chuť jíst, jen jsem ležela, brečela a nebo tupě skenovala strop očima.

Pokud se ptáte, ano pořezala jsem se. Udělala jsem to zase. Proč? Protože Calum porušil slib, začal pít, praštil mě a odešel, jistě neměl na výběr, ale i tak, miluje mě ještě vůbec? Možná to až moc hrotím, může za to alkohol. Jen přemýšlím nad blbostma. Jen to přeháním, ale začínám pochybovat o nás dvou. Má to cenu? Pořád se hádáme, jeden podvádí toho druhýho, cítím se jako špatnej vtip. Jak kdybych byla v nějaký stupidní telenovele.

Stav Mali se nezlepšil, je pořád stejný, napojená na přístrojích, které ji drží naživu. Modlím se za ni, aby to přežila, aby byla zase zdravá a probírala se mnou další stupidní články v bravu. Ano zábava mě a Mali byla často číst stupidní články v bravu, třeba tu porandu nebo články o klukách, vždycky jsme si říkali jaký blbosti tam píšou. Chci zpátky všechno, ty časy, kdy jsem byla šťastná. Když jsme byli všichni šťastní. Chci zpátky všechno a nejvíc chci zpátky starýho Caluma. Ano toho starýho Caluma, který je schopný mi přinýst kytku jen tak, nebo připravit krásnej večer. Toho Caluma, kterej mi nevrazil, mého Caluma. Tuhle jeho stránku už nechci nikdy vidět. Chápu, že je na tom špatně, protože jeho milovaná sestra je v kómatu, ale nepřišel o ni. Já? Já jsem syrotek, mrzí mě to, chci mámu a tátu, ale když umřeli neožrala jsem se a neohrožovala lidi okolo sebe.

Po těchhle myšlenkách mi po líci běhalo dalších pár neposlušných slz. Najednou někdo vešel do pokoje, jedním máchnutím ruky jsem otřela slzy do rukávu své černé mikiny. Neotáčela jsem se, nechtěla jsem, aby mě takhle někdo viděl. ,,Běž pryč." řekla jsem nechtěla jsem nikoho vidět a už vůbec né Caluma. Dotyčný mě neposlechl, zavřel dveře a sedl na postel. ,,Řekla jsem běž pryč!" vyjekla jsem a otočila se. Na posteli seděl Luke a koukal na mě omluvným obličejem.

,,Nenechám tě v tom samotnou tučňačko moje." lehl si vedle mě a obejmul mě. ,,Co ruky?" zeptal se a jeho dokonalé modré oči směřovali na moje rukávy, kde šel místy vidět zakrvavený obvaz.

,,Štípou." lehce jsem se pousmála. Ano Luke to věděl jako jediný, Ash kdyby to zjistil vytahoval by ze mě proč to dělám, proč se ničím kvůli takovýmu debilovi, který mi za to nestojí. Vyšiloval by. Mike by se taky hodně ptal, jediný komu jsem se mohla svěřit byl Luke. ,,Lukey, odveď mě z reality, ať jsem myšlenkama jinde prosím." zakňučela jsem jak štěně, když mu něco chybí. Luke moc dobře věděl jak to myslím. Jen si mě přitáhl blíž a začal s tou nejkrásnější vzpomínkou, kterou spolu máme. Začal tou svoji typickou větou, ano tuhle historku slyším už po několikáté, ale vždycky mě rozesměje.

Luke

"Pamatuji si den jak jsme byli v zoo, měla si ty krásné modré šaty na ramínka a já tě nedočkavě táhl k tučňákům. Jakmile jsem tě k nim pracně dotáhl, chtěla si jednoho domů, byl tak blízko přes zábradlí a tebe nenapadlo nic jiného než se po něm natáhnout. Nakláněla si se přes zábradlí, ale až moc, že si přepadla. Nejen, že jsem měl výhled na tvoje pozadí a ty růžový kalhotky který si pamatuju do teď, alle spadla si do jejich bazénku a já se neubránil smíchu. Podal jsem ti ruku, že tě vytáhnu, ale ty si mě stáhla za tebou. Byli jsme oba mokří a jen tak seděli v bazénku mezi tučňáky a smáli se." ano tohle je moje nejkrásnější vzpomínka, na den kdy jsme byli v zoo jen mi dva. Ano vzal jsem ji tehdy na takové menší rande, kluci byli nemocní, tak co nám zbylo.

,,A od té doby jsem tvoje tučňačka." zasmála se a já s ní, má dokonalý úsměv, nechápu jak Calum mohl udělat něco takového a praštit ji. Nepochopím.

,,A já tvůj tučňák." usmál jsem se, dala mi pusu na tvář.

,,Díky, Lukey, vždycky víš co říct, abych měla dobrou náladu." řekla a to mě zahřálo u srdce. Jsem rád, že vidím její úsměv.

,,Mám tě rád Tori." řekl jsem.

,,Já tebe taky, ty můj tučňáčí bratře." řekla a přitulula se ke mě, jo tohle jsou chvíle, kdy mi chybí NIKI a chvíle kdy závidím Calumovi, že má někoho kdo ho miluje.

Tori

Luke usnul a já nechtěla v tomhle domě strávit už ani minut. Vzala jsem mobil, cigarety a šla se projít, i když je tu to riziko, že ho potkám.