m.l.w.5sos // c.h.

57.

Tori

Začal mi zvonit mobil. Ashton.

Vydechla jsem a přijala v klidu hovor. ,,Ano?“ zeptala jsem se a hrála si na veselou Tori.

,,No, Tori, chtěl jsem ti říct, že odjíždím na pár dní s Chriss a její rodinou na výlet, takže nebudu doma Luke s Michaelem jedou taky pryč, takže NIKI bude hlídat, aby se k tobě nepřibližoval.“ Řekl a ve mně hrklo, pochybuju, že NIKI mě ohlídá a já zase strávím pár dní sama s Calem, minule to bylo stejný, dojela jsem z nemocnice, rozhádaná s Calem a zase jsem s ním byla sama. Ano málem jsme si to rozdali na lince. Co bude teď?

Tipla jsem hovor a pohled přesunula zpět na domláceného Caluma.

,,No? Ví o tom, že jsem s tebou? Zabije mě?“ zasmál se, uvědomí se někdy, že to není vtipný, že se o něho bojím, bojím se, že ho domlátí, každá rána co on dostane mě bolí. Nemohla jsem se dívat na jeho natržený ret, na jeho podřené líce a na monokl u oka, ani na jeho falešný úsměv, který zakrýval všechnu jeho bolest. Trpí kvůli mně a já s tím nemůžu nic udělat.

Calum

Nedokážu se dívat, jak trpí, jak ji bolí, když se na mě podívá. Chci ji obejmout, políbit, říct jí zase jak moc ji miluju. Chci ji zase vidět šťastnou.

,,Tak jak to bude teď?“ zeptala se a koukala se před sebe, chtělo se jí brečet, viděl jsem to na ni. Chytil jsem ji za ruku, zaváhala, nechce mi ubližovat, ale já bych kvůli ní klidně i umřel.

,,Nevím.“ Vydechl jsem. Ona se mi podívala do očí.

Tori

Zase jsem se v nich začala ztrácet, v jeho dokonalých očích. Vybavili se mi vzpomínky, všechno co jsme spolu zažili, kdybych to měla přepočítat za těch pár měsíců, co jsem tu, jsme se třikrát rozešli. Nakláněl se ke mně, chtěl mě políbit, nebudu vám lhát, já ho chtěla políbit taky, zase cítit jeho rty, ale nemohla jsem.

,,Cale, ne, tohle nejde.“ Zase jsem otočila hlavou a dívala se před sebe, na Pixie, která spokojeně pobíhala po travnatém place.

,,Promiň,“ řekl do ticha ,,Miluju tě.“ Dodal.

,,Vždyť já tebe taky, já jen, mám v hlavě zmatek.“ Vydechla jsem a opřela si hlavu o jeho rameno. Pořád držel moji ruku a proplétal naše prsty.

,,Tori?“ zvedla jsem hlavu z jeho ramene a zase koukala před sebe. ,,Jak jsem řekl, miluju tě.“ Vydechl ,,Nelituju toho, nelituju ani jedné sekundy s tebou, nevzdám se tě, i kdybych měl Ashtona zabít.“ Usmál se a dal mi pusu na tvář. Musela jsem se pousmát, když můj mozek zpracoval informace, co mi řekl.

,,Měli by jsme jít domů.“ Zadrkotala jsem zubama po chvilce ticha. Vzala jsem Pixie na vodítko a šli jsme. Zase panovalo to deprimující ticho, chtělo to jen odvahu promluvit první.

Zavřela jsem hlavní dveře, všichni už byli pryč. Nevěděla jsem co dělat, zase jsem s ním byla sama. Zase jsem byla plná pochybností, jediné co jsem chtěla, byl on, obejmout ho a pořádně ho k sobě přimáčknout. Šla jsem do pokoje, vzala si šedé legíny, udělala ze sebe člověka, no teda aspoň jsem se o to pokoušela, kašlala jsem na make-up jen jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby a učesala se. Vzala jsem si ntb a sedla na parapet, na twitteru nic novýho, hejty přestali chodit, žádný oznámení. Mrkla jsem se na you tube a podívala se na starý videa kluků, byly tak šťastní, byli to ještě kamarádi, byli rodina a pak jsem se mezi ně připletla já. Rozdělila jsem je. Zase jsem začala přemýšlet, jestli by nebylo lepší, kdybych se zase vrátila do Evropy a babče a dědovi.

Z myšlenek mě vyrušilo klepání na dveře. ,,No?“ rychle jsem otřela pár slz a přesunula pohled na dveře. ,,Co potřebuješ Cale?“ zeptala jsem se.

,,No já jsem se na tebe přišel podívat, jestli si v pohodě, ale jak vidím tak ne.“ Usmál se a přistoupil ke mně. ,,Co tam provádíš?“ zeptal se.

,,Projíždím starý fotky na twitteru a videa na you tube.“ Povzdychla jsem. ,,Proč zase nemůžete být ta šťastná rodina, proč se nemůžete přestat hádat, proč mám pocit, že za to můžu, jasně protože za to můžu. Já nechci být to co vás rozděluje!“ poslední větu už jsem řekla víc nahlas a zabořila mu hlavu do hrudníku, vzal mě do náruče a posadil se na postel, takže jsem mu seděla na klíně.

Tvář jsem měla v dlaních, nechtěla jsem se na něj podívat, nechtěla jsem vidět tu hnusnou realitu. ,,Tori, podívej se na mě.“

,,Ne.“ Zamumlala jsem.

Vzal mi ruce a odtáhl je. ,,Poslouchej, nejsi to co nás rozděluje, všechno bude dobrý uvidíš.“ Usmál se. Proč? Proč mě jeho úsměv tak ničí, jak může být tak klidný, když ho každou chvilkou může Ashton zabít?

,,Nebude, já to vím, Ashton tě bude dál mlátit a já to budu muset dál bezmocně sledovat a snášet tohle všechno.“ Slzy, hodně slz na mé tváři, rozbrečí mě skoro všechno. Jsem až moc přecitlivělá.

,,Bude to okay, uvidíš.“ Přimáčkl si mě k sobě a hladil mě po zádech, ani neví jak moc chci, jak moc ho chci políbit. Chybí mi to a to hodně.

,,Cale?“ přerušila jsem ticho, když už jsem přestala brečet.

,,No princezno?“ podíval se na mě.

,,Co, když se odstěhuju pryč?“ hrála jsem si s prsty. Nechtěla jsem v tomhle domě už strávit ani minutu.

,,Ne, nad tím zase nepřemýšlej, ani se nesnaž mě opustit.“ Dal mi pusu na tvář a podíval se na moje zápěstí. ,,Už zase?!“…

Na tom gifu je úplně kjsdhfjhsdfgknsdjg! Awwwwwwwwww..