m.l.w.5sos // c.h.

182.

,,Uklidni se Olivere. Hned vás pustíme jen vám dáme pár posledních otázek." usmál se na mě další. Ten už byl milejší a né tak nechutnej. Přikývla jsem.

,,Vy jste byla dřív s Dylenem ve sporu nebo tak něco?" zeptal se mě.

,,Ne."  odpověděla jsem.

,,Dobře, můžete jet domů." usmál se a já konečně odešla.

_

Jsem zalezlá doma a cítím se jak shit. Zase nevylízám jen sedím na posteli, poslouchám písničky, čtu si a vzpomínám. Jsem jak prázdná schránka, jako tělo bez duše. Jsem bledá jako sníh, mám kruhy pod očima a jsem jen kost a kůže. Přestala jsem koukat do blba a jen v Calumovém tričku jsem si vydala do kuchyně udělat si kafe.

Jsou zhruba tři hodiny ráno a já zase nespím. Výborně. Ještě, že mám všechny dárky koupené. Zítra je Štědrý den. Ráno, nebo- li za pár hodin mají kluci dovézt stromeček. To je asi jediná věc na kterou se těším, zdobení stromečku. Odpoledne má doletět babička. Na ni se taky hrozně těším. Vždycky jsme takhle seděly u krbu s kafem a povídali si. Seděli jsme přesně tak jak sedím já teď. Na sedačce s šálkem v ruce, tichýma písničkami v pozadí, aby jsme nevzbudily dědu. Přiznám se, ty časy mi docela chybí. Časy nic nedělání a povalování se doma.

Slyšela jsem jak praská dřevo v krbu a taky jsem slyšela jak lehce vrzly schody. Otočila jsem se a na schodech stála modrá palice. ,,Ahoj Mikey. Nech mě hádat, máš hlad." uchechtla jsem se.

,,Jak víš?" zasmál se, ale potichu, aby nás nikdo neslyšel.

,,Víš, že jíst takhle pozdě není dobrý?" zeptala jsem se.

,,Pff, posiluju." uchechtl se držíc v puse poslední kousek pizzy, co ležela na stole.

,,Pojď sem." řekla jsem a ukázala na místo vedle sebe.

,,Dlouho jsme se spolu nebavili." řekl mi, jak kdybych to nevěděla, a sedl si vedle mě.

,,Ne no." opřela jsem se o jeho rameno. Povídali jsme s o blbostech dobrý dvě hodiny a pak jsem nějak padla únavou. Pocítila jsem, že mě Mike vzal do náruče a nesl do pokoje, kde mě předal Calumovi. Slyšela jsem něco málo co si říkají, ale bylo mi to jedno. "Spala" jsem.

Zdál se mi sen, takový ten vzpomínkový sen, kdy se vám chce spíš brečet.

 ,,Dědo, dědo? Chceš něco k jídlu?" zeptala jsem se.

,,Ne beruško, ale můžeš mi donést čaj." usmál se. Odešla jsem do kuchyně a do jeho litrového hrnku mu udělala čaj. Pustil jsme si film. Myslím, že to byl War and Peace. Historický román od Lva Nikolajeviče Tolstého vydán v roce 1869. Hraje tu herečka Clémence Poésy, která si zahrála i v Harrym Potterovi roly Fleury Delacour.  Víte ne? Ten díl Harryho Pottera o poháru, nebo co.

Když si tak vybavím Harryho Pottera vzpomenu si na Michaela, je to jeden z jeho oblíbených filmů a to mě zase přivede na kluky. Než se naděju, moje myšlenky zase směřují ke Calumovi. Chybí mi, moc mi chybí. Podívala jsem se z okna a vybavila si ho. Patka na facku a dokonalé oči. Zase se mi vybavily vzpomínky. Na všechno, dělání blbostí, objímání, jeho dokonalý smích a úsměv, ze kterého se mi podlamovaly kolena. Ta pusa. Vybavila se mi ta poslední pusa. Než jsem nastupovala do letadla a letěla sem. Tak moc to bolí vědět, že je x kilometrů daleko.

Chci ho znovu vidět. Obejmout. Jsem na tomhle místě už dva roky. Bez nich. Ashe, Michaela, Luka a Caluma. A to moc bolí. Přeji si být zase s nimi. Smát se, povídat si, dělat blbosti. Šla jsem do svého pokoje a pustila si Mtv. 

,,A teď nová písnička od skupiny z Austrálie 5 seconds of summer!" ozvalo se z televize a moje oči hned spatřily Luka. Myslím že ta písnička se jmenovala She Looks So Perfect. Ale to mě nezajímalo. Když moje oči spatřily Caluma, pohltily je slzy. Změnil se, jeho slavná patka byla pryč. Uvědomila jsem si, jak moc my chyběl. Když písnička dohrála, schoulila jsem se do klubka na postel a dobrý dvě hodiny jsem brečela. Já je potřebuju vidět, nebo aspoň slyšet.

Vzala jsem telefon a vytočila Calumovo číslo. Začala jsem se klepat, po prvním pípnutí jsem to jak největší srab tipla. Možná, kdybych slyšela jeho hlas, bylo by to pro mě ještě stokrát horší. Nohy jsem si přitáhla k tělu a snažila se uklidnit. Pokojem se začínaly ozývat tóny Love Drunk od Boys like Girls. Podívala jsem se na blikající mobil v mojí ruce.

Jakmile jsem spatřila písmenka na obrazovce. Začala jsem panikařit. Mám to přijmout? Nemám? Bude to pro mě ještě horší. Bude pro mě těžký zase tipnout hovor. Neslyšela jsem ho dva roky a pochybuju o tom, že on chce slyšet mě. Mobil přestal zvonit. Znovu jsem hlavu zabořila do polštářů a pocítila, že mi mobil v ruce zavibroval. Podívala jsem se na sms, co mi přišla.

'Potřebuju tě slyšet. -Cal xx'

Moje srdce jako by se zastavilo. On mě potřebuje slyšet. Po dvou letech? Pochybuju, že si vůbec pamatuje jak vypadám. Než, abych mu zavolala, jsem mu napsala.

'Bojím se toho, že když tě uslyším bude to pro mě ještě horší. Být tady bez vás všech je jako utrpení. Nejsou to ani dvě hodiny, hráli vás na Mtv. Začala jsem brečet, a když pomyslím jen na to, jak dlouho tu nejspíš budu. Chce se mi brečet znovu. Chybíte mi. Chybí mi Ash, Luke, Mikey. Chybíš mi ty. A pokud uslyším tvůj hlas nemyslím si, že to zvládnu. -Tori xx'

Povzdechla jsem si a klikla na odeslat. Ani ne do pěti minut mi znovu zavibroval telefon a já se bála zprávu otevřít. Nevím proč, ale bála jsem se. Nakonec po dlouhém váhání jsem zprávu rozklikla.

'Dny strávené bez tebe pro mě byly utrpením, a když si vybavím dny, co bez tebe ještě budu muset strávit mám chuť umřít. Každá minuta je jako nekonečná hodina. Luke si pořád stěžuje, že chce svoji tučňačku a Mike si stěžuj, že nemá koho vozit na zádech, Ash si stěžuje, že mu chybí jeho maličká sestřička. I já si stěžuju. Stěžuju si proto, že nemám nikoho vedle sebe. Nikoho jako ty. Chybíš nám všem. Chybíš MĚ.. -Cal xx'