m.l.w.5sos // c.h.

31. Cal I..

 Tori

,,Jo tak slečinka neví, co se stalo? Tohle se stalo!" hodil mi pod nohy noviny, na kterých bylo napsáno obřím písmem "Sestra slavného bubeníka Ashtona Irwina ze skupiny 5SOS Victorie Irwin, vyměnila snad Hooda za Clifforda?" a pod tím byla fotka, kde se líbám s Michaelem u toho muzea na lavičce.

,,Cale já.." nenechal mě to ani doříct a zařval na mě.

,,JAK SI MOHLA?!" bylo na něm vidět, že mu to hodně ublížilo, a přesně tohle jsem nechtěla.

,,Cale promiň mi to já .. ne .. já .. promiň." Nevěděla jsem co říct, byla jsem jako hlasu zbavená.

,,TOHLE TI NIKDY NEODPUSTÍM VICTORIE!" zařval z plných plic, až z něj šel strach. ,,TEĎ SI MŮŽEŠ JÍT ZA MICHAELEM, VYPADNI, UŽ TĚ NIKDY NECHCI VIDĚT!!" hodně jsem mu ublížila, jsem úplně blbá.

,,Takže konec definitivní?" cítila jsem slzy na mém obličeji, ve futrech jsem se otočila a ještě dodala: ,,Jen chci, aby si věděl, že je mi to líto, že mě to mrzí, že vím, že to byla obrovská chyba a že tě miluju! A vždycky budu!" zabouchla jsem dveřmi a šla do svého pokoje, kde jsem se zamkla. Lehla jsem si na postel a přemýšlela. Ne tohle nemůže být pravda, tohle se nestalo, celý je to jen v mojí hlavě.

Šla jsem do koupelny a dívala se na sebe do zrcadla, moje zrcadlo je tak dobře umístěné že hned za stěnou má Calum postel takže slyší všechno. Dala jsem ruku v pěst a chvíli váhala, potom jsem plnou silou vrazila do zrcadla, ozvala se obrovská rána a zrcadlo letělo na stovky kousků.

,,SAKRA!" zařvala jsem z plných plic a sedla si na zem. Dívala jsem se na svoji zakrvácenou ruku. Ne tohle se nemělo stát.

Netrvalo dlouho a ozvalo se zoufalé volání a bouchání na dveře. ,,Tori si v pořádku?" neodpovídala jsem, jen jsem seděla jako smyslů zbavená a brečela. ,,Victorie Irwin, kurva tohle není prdel! Otevři ty zasraný dveře!" řval Calum z plných plic a bouchal na dveře.

Calum

Do prdele tohle jsem nechtěl, co když si něco udělala, hloupá je na to dost. Ashton by mě zabil a tohle jsem nechtěl. ,,Victorie Irwin, kurva tohle není prdel! Otevři ty zasraný dveře!" zařval jsem, nic ticho. Silně jsem kopal a mlátil do dveří až jsem je prorazil. Rozhlídl jsem se po pokoji, ona nikde tak jsem zaběhl do koupelny a uviděl ji jak tam sedí na zemi, mezi střepy s rukou od krve a brečí.

Podívala se směrem  na mě a řekla hodně lámaným hlasem: ,,J-je m-mi t-to li-líto Cale." Klepala se, takhle jsem ji ještě neviděl.

,,Panebože, Tori, to jsem nechtěl, ne tohle fakt ne!" vzal jsem ji do náruče a odnesl do pokoje na postel. Seběhl jsem dolů po schodech a běžel pro lékárničku.

Když jsem vybíhal po schodech stála na hoře na schodišti. ,,Tori, běž si sednout!" bezeslov mi padla kolem krku.

,,Promiň mi to, je mi to líto!" nechtěla mě pustit.

Tori

,,Je mi to moc líto Cale!! Promiň mi to prosím!" žadonila jsem.

,,Tori počkej, musím ti obvázat tu ruku." Odtáhl mě a podíval se mi do očí, bylo v nich vidět zklamání, potom uhnul pohledem. Hodně jsem mu ublížila, já kráva jsem ho hrozně zklamala.

Chytil mě do náruče a odnesl do jeho pokoje, položil mě na postel a začal z lékárničky vytahovat obvazy a dezinfekci. Položil si moji ruku na tu jeho a otíral jí kapesníkem, pořádně ji prohlédl, jestli tam nezůstali střepy.

Vzal dezinfekci a podíval se na mě ,,Můžu?" zeptal se a já přikývla, nastříkal mi dezinfekci na ruku , já ho stiskla a zasekla bolestí.

,,V pohodě?" optal se.

,,Ne." Podívala jsem se na zem ,,Cale, já, neunesu tě po tomhle mít na očích, pořád tě miluju, a budu, vždycky budu, a nedokážu se na tebe dívat, na ten tvůj zklamaný pohled."

,,Tori, já.." chtěl něco říct, ale já ho přerušila.

,,Ne, Cale, tohle nejde a proto se odstěhuju do Evropy." Řekla jsem a tak, tak zadržovala slzy.