m.l.w.5sos // c.h.

191.

,,To je divný." řekl Cal a mnul si bradu. Vypadal sice vtipně, ale mě do smíchu nebylo. 

,,Co?" zeptala jsem se ho. 

,,Mě se ten sen zdál taky, ale ty jsi zabila mě." podíval se na mě. 

,,Promiň za to, co jsem řekla." špitla jsem a změnila tím tak téma, tohle mě děsilo.

,,To je v pohodě, byl si vynervovaná z Ashe, to je v pohodě." usmál se. ,,Nikdo není doma, půjdeme spolu uvařit a pak si uděláme pěkný zbytek dne, co by jsi řekla na to, že by jsme šli do třebaaaa, do zábavního parku, nebo někam, co já vím." uculil se. Wow, kde je ten Calum, který by mě ojel při první příležitosti? 

Chytil mě za ruku a vytáhl z vyhřáté postele, vstříc nástrahám chladné podlahy. ,,Než půjdeme dolů, jdu se obléct." usmála jsem se. Hodila jsem na sebe nějaké kousky oblečení a šla dolů za Calumem, který už něco dělal u sporáku. Ruky jsem obmotala okolo jeho pasu a hlavu mu strčila pod ruku, abych viděla co dělá. 

,,Jsi roztomilá." uculil se a obrátil smažák na pánvi. Spolu jsme navařili a najedli se. 

,,Teď úklid." povzdechla jsem si a podívala se na linku plnou špinavého nádobí. 

,,On to někdo uklidí." uchechtl se Calum. 

,,Nene, je to náš nepořádek." zvedla jsem se a šla k lince vzala jsem utěrku a hodila ji po Calumovi. ,,Vstávej Kasanovo." zakřenila jsem se. 

,,Pff. Ti dám Kasanovu." vstal ze židle a utěrkou mě švihl po zadku. ,,Dostaneš na prdel." řekl a švihl si ještě jednou.

,,Au, víš jak to bolí?!" vyjekla jsem a praštila ho taky.

,,Au moje zadnice!" vyjekl jak holka. 

,,Nejenom, že vzdycháš jak holka, ale i ječíš jak holka. Bože." povzdechla jsem si a začala se smát. 

,,Cože dělám?!" vyvalil na mě oči. 

,,Nic, radši nic." odpověděla jsem a on mě šlehl ještě jednou. 

,,Na něco jsem se tě ptal Victorie." řekl vážně.

,,Myslíš si, že se tě bojím?" zeptala jsem se. Udělal pár kroků a natlačil mě na linku, jeho očí byly černé a užíval si toho že z něj pomalu začínám mít strach.

,,Otoč se." zavrčel a já ho radši poslechla. Rukama sjel pomalu po stehnech až k mému rozkroku a rty přilepil na můj krk. ,,Připadám si víc nadrženej, když se mě bojíš." zachraptěl. 

Protočila jsem očima a nechala ho, ať si dělá co chce. Přestalo ho to bavit, protože jsem nevyjadřovala známky toho, že bych spolupracovala, tak jsme odešli nahoru. Oblékli jsme se a šli směr zábavní park. No spíš jeli. Autem. Dojeli jsme do zábavního parku a šli hned na horskou dráhu, na které jsme se projeli asi třikrát. ,,Pojď se mnou na kolo." zaškemrala jsem a táhla ho tam. 

Sedli jsme si na lavičku a čekali než se to rozjede. Opřela jsem se o Calumovo rameno, zatím co ona ruku přehodil přes moje ramena. ,,Je tady pěkný výhled." řekl, když jsme byli skoro nahoře. 

,,Jo to je." řekla jsem a dívala se na zapadající slunce. Obloha se pomalu barvila do fialova, byla to nádhera.  Dojeli jsme dolů a Cal mě zase někam táhl.

,,Zavři oči." uculil se. Uslyšela jsem menší ránu a pak pocítila dotek na mojí ruce. ,,Otevři." otevřela jsem je a uviděla v mojí ruce růži. Modrou růži. 

,,Děkuju." usmála jsem se a políbila ho. 

,,HEJ kočičko, nechceš místo toho párátka něco takovýho?!" zařval na mě někdo a ukázal ty "svaly", co měl na ruce. Teda, jestli se tomu dají říkat svaly. Bylo to spíš moc tuku. Fuj. Zatřásla jsem se.

,,Trhni si" prskla jsem na něj a táhla Caluma jinam. Vypadal sklesla, bože ten si vezme všechno osobně. Stoupla jsem si naproti němu a dívala se na něj. ,,Calume podívej se na mě." řekla jsem. ,,Cale no tak." zaškemrala jsem, a když i tohle nezabralo vzala jsem jeho líce do dlaní a donutila ho se na mě podívat. ,,Nejsi párátko jasný? A když ano, tak si moje párátko a já tě nikomu nedám." usmála jsem se a mu se taky rozzářil úsměv na tváři.

,,Půjdeš se mnou do domu hrůzy?" zeptal se s nazdviženým obočím. 

,,Hoodovi balící techniky?" zeptala jsem se s úšklebkem. 

,,Už sem tě sbalil, snažit už se nemusím." mrkl na mě. 

,,Pořád se musíš snažit." uchechtla jsem se a poplácala ho po rameni. 

Zatáhl mě tam, posadili jsme se do vozíku a jeli jsme. Všude byla tma a najednou všude byli pavouci. Myslela jsem, že mi asi šlehne. Víc jsem se namáčkla na Caluma a silně stiskla víčka. Arachnofobie není sranda. Vidím pavouka a už skáču po zdech. Projeli jsme dál a najednou všude byli klauni. Jak kdyby věděli, čeho já se nejvíc bojím. Tmy, pavouků, klaunů a spousty dalších věcí. ,,Neboj se." šeptl mi Calum do ucha. 

,,Tam už nikdy nevlezu." řekla jsem, když jsme vylezli ven. Ukázala jsem varovně prstem. Bylo to nejhorších pět minut mýho života. 

,,Neboj se, i když, rád bych si zopakoval tu část jízdy, co si se na mě mačkala." uchechtl se a pak se na mě začal usmívat jak cvok. Povzdechla jsem si a táhla ho jinam. ,,Nemáš hlad?" zeptal se mě, když jsme procházeli okolo stánku s pizzou. Přikývla jsem. ,,Jednu šunkovou a jednu sýrovou." řekl Calum a majetnicky si mě přitáhl k sobě, protože ten kluk za pokladnou věnoval pozornost mému výstřihu. 

Procházeli jsme se ruku v ruce po zábavním parku a jedli pizzu. Byla už tma, ale tady to všude blikalo a svítilo a z každého koutu hrála hudba. Všechno bylo tak chaotické, až z toho bolela hlava. 

,,Broučku jdu si odskočit, počkej tady, nikam nechoď. Budu hned zpět." dal mi pusu na tvář a odešel. Dobrých pár minut jsem tu stála sama a pak jsem uslyšela, jak na mě někdo volá. Mráz mi přejel po zádech.

,,Hej kočičko, co ty tu tak sama?"