m.l.w.5sos // c.h.

149.

,,Tak co? Nemůžeš mi nic, tak se s ní kurva vyspi a ať ji to pořádně bolí, chci aby trpěla. Pošli je proti sobě a jestli to neuděláš, rozluč se s tvojí mámou." řekl jsem dost naštvaně, protože už mě ten buzerant vytáčel.

Netrvalo dlouho a on vyšel ven a rozběhl se proti nim a k mému překvapení se začal mlátit s Calumem. Chtělo by to popcorn. Pomyslel jsem si. Vytáhl jsem mobil a začal to natáčet, to budou mít v bulváru radost. Zasmál jsem se.

Tori

Luke zmlátil Caluma skoro do bezvědomí, z obličeje mu valila krev. Nemohl se postavit na vlastní nohy, nebránil se. Nic. Proč? Luke přišel ke mě, čekala jsem, že mě začne mlátit, ale on mě odtáhl pryč. Do temné uličky. Slzy mi tekly proudem, leží tam na zemi, nejspíš ztrácí vědomí. Je teď jedno co se stane mě, musím mu pomoct! ,,Luku musíme zavolat sanitku!" vyjekla jsem. Přitlačil mě ke zdi a začal mě vyslíkat. Já vím, že to musí udělat, že mu to přikazuje Dylan, ale musíme do háje pomoct Calumovi, vždyť on umře!

Vymámila jsem se z Lukova sevření a běžela ke Calumovi. Rychle jsem zavolala sanitku. Sedla jsem si k němu hlavu mu položila ke mě do klína, držela jsem ho za ruku a hladila ho po vlasech. ,,Promiňte mi to, ale je to moje máma a já nevím co dělat." řekl Luke nervózně a zajel si rukou do vlasů. Jestli se o tomhle dozví bulvár jsme v hajzlu všichni.

,,Ne-neplač." řekl těžce Calum, bolestně ke mě natáhl ruku a pohladil mě po tváří. Cítila jsem jeho slabý dotek, dívala se do jeho tváře plné krve, natržený ret, krev z nosu, z obočí, monokl pod okem. Bolelo mě to za něj. Měl lehce vyhrnuté tričko, viděla jsem modřiny, které se mu začaly dělat na břiše. Tak moc mě to bolelo.

,,Mi-miluju tě." šeptla jsem a stiskla mu ruku. Zasekl bolestí a já stisk uvolnila. ,,Promiň." vzlykla jsem. Bolelo to hrozně moc, pohled na něj. A to jak bolestivě se díval on na mě. Prakticky bych to měla dát Lukovi všechno za vinu, ale kdyby nebylo Dylana. On za to všechno může. Luke je jen jeho loutka. Je to zasraný manipulátor. Bastard, který rozvrací naši rodinu.

,,Taky t-tě mi-miluju." vykoktal.

,,Nemluv, bolí to, moc to bolí. Musíš se mnou zůstat okay. Musíš tady být. Protože já tě potřebuju, bez tebe jsem nic, chápeš. Musíš bojovat jenom kvůli mě. Vezmeme se a budeme mít krásný děti. Holčičku, která bude nadaná po tátovi a chlapečka, který s tebou bude hrát fotbal. Až vyrostou budeme se dívat na naše vnoučátka jak si hrají na zahradě se psem a budeme na tohle všechno vzpomínat, všechno tohle budou jen hloupé útržky z minulosti."

,,H-holčička bude krá-sná p-po ma-mamince." řekl těžce a natáhl k mojí tváři ruku, aby mi utřel slzy.

,,Tohle jsou důvody, proč se mnou musíš zůstat. Důvody, proč tě potřebuju. A ještě víc mám důvodů proč tě miluju." řekla jsem.

,,Kde je ta zkurvená sanitka!" zařval Luke. ,,Brácho tohle musíš vydržet, já vím, je to moje vina, jsem totální debil co nejdřív dělá a pak přemýšlí." řekl a odešel zase pár kroků.

,,Miluju tě, a vždycky tě milovat budu." řekla jsem. ,,Miluju ten pohled jakým se na mě díváš, nebo to když tě přistihnu, že se na mě díváš, usměješ se a podíváš se jinam. Ty dny, kdy přijdeš jen tak s kytkou, nebo mě obejmeš z ničeho nic a začneš mě líbat. Miluju ty společný chvilky, když se mazlíme v posteli a koukáme na film, ten čas strávený s tebou. To když se spolu smějeme a děláme blbosti. To když jdeme ven a držíme se za ruky, a když na mě promluví jinej kluk ukazuješ mu, že patřím jenom tobě. To jak starostlivej si, když mi není dobře, nebo když jsem nemocná. To jak mě dokážeš rozveselit, když mám blbou náladu. To, že tu pro mě jsi, když tě potřebuju. Obdivuju to, že všechen volný čas co máš dáváš, mě a né rodině. Vážím si toho všeho. Vážím si toho, že mi život dal tebe."

,,Miluju tě." zachraptěl.

,,Nikdy mě neopouštěj." řekla jsem.

,,Sanitka je tady." řekl Luke.

,,Budeš v pořádku." lehce jsem se usmála.

,,Jsem v pořádku." řekl a následně sekl bolestí. Naložili ho do sanitky, dali mu dýchací přístroj a už zavírali dveře, ale já je zastavila.

,,Jedu taky!" vyjekla jsem. A snažila se nalézt do sanitky, ale zastavili mě.

,,Přibuz.." řekl někdo, ale ze sanitky se ozval někdo další.

,,Musíme hned vyjet ztrácíme ho!" V tu chvíli, kdyby tam nebyl Luke, padla bych na zem. Sanitka odjela pryč. A já zůstala v náručí někoho, kdo za to může, částečně.

,,Je to všechno tvoje chyba!" začala jsem řvát na Luka. ,,Jestli umře, tak příjdu o to jediný co mám!" žačala jsem hysterčit. Luke si nervózně prohrábl vlasy a mobil co držel v ruce mu padl na zem. Vzala jsem ho do ruky a přečetla si sms, co mu tam blikla.

-Luky, jsme v řecku, promiň, že jsme se ti neozvali. -máma

Neříkal náhodou, že jeho mámu má Dylan? Celé to narafičil, aby mě a Caluma rozdělil. A plán mu vyšel. Lukovi blikla další sms.

-Nečekal, jsem, že  to půjde až tak dobře. Jak vidíš ani tvoji mámu nemám, jsem rád, že si se ho zbavil. -Dylan xx

Mobilem jsem hodila o zem a sesypala se.