m.l.w.5sos // c.h.

153.

,,Konečně jedeme domů." vyjekla jsem, když jsem zasedla dozadu do auta. Já jsem prý v pořádku, až na něco s plícemi, výborně. Omezit cigarety a zátěž. Calum je na tom už líp, až na to, že má šité obočí, natržený ret a lehkou modřinu pod okem. Ash nás zavezl domů vzal nám tašky a otevřeli jsme s Calem vchodové dveře a hned se okolo nás všichni seběhli.

,,Vítejte doma." zařvali až jsem se lekla. Byli tu všichni až na Luka, který seděl na sedačce a sklesle koukal do země. Sedla jsem si vedle něj a chytla ho za ruku.

,,Omlouvám se, tak moc mě to mrzí." řekl zdrceně.

,,Netrap se tím." usmála jsem se. ,,Hlavní je, že jsme v pohodě." pohladila jsem ho po hřbetu ruky. ,,Už bude dobře." dodala jsem.

Obejmul mě a pořádně zmáčknul. ,,Je mi to líto." řekl potichu.

,,Ehm, takže nejdřív mě zmlátíš a teď mi umačkáš holku?" zasmál se Calum.

,,Je mi to líto brácho, moc mě to mrzí." podíval se na něj.

,,V pohodě." usmál se.

,,Torislavo! Všechno nejlepší k narozeninám, které máš příští týden." zasmála se Annie.

,,Proč mi přeješ teď?" nazdvihla jsem obočí.

,,Protože zítra letíme s Annie do LA. Na svatební cestu." usmál se Mike a obejmul Annie zezadu, no musel se hodně sklonit.

,,Chrissten pojď sem." zavolal na ni Ash a ona přišla z kuchyně. Bříško už jí šlo vidět víc, vypadala rozkošně.

,,Ano lásko?" usmála se.

,,Uvař prosím tě něco pořádnýho pro ty dva anorektiky." zasmál se a podíval se na nás.

,,Hele." vyjekli jsme s Calumem zaráz.

,,Nejsme anorektici." vyjekla jsem a skočila Ashovi na záda.

,,Jinak Torinečko tvoje narozeniny oslavíme o víkendu, zítra není nikdo doma, takže tu budeš jen ty a Calum. Nezbořte dům." ukázal varovně prstem. Ehm, takže máme plány na zítra.

,,Neboj dům ne, jen pokoj." zasmál se Cal a Ash ho probodl pohledem.

,,Žádný porno, nebudete mi znesvěcovat dům." vyjekl Ash. Prakticky je půlka domu moje, ale dobře. ,,Vem si ji." řekl a setřepal mě Calumovi do náruče. Dala jsem Calumovi pusu na líčko a on pak spojil naše rty. ,,Necicmejte se přede mnou aspoň." rozkázal Ash a my jsme se odtáhli.

,,Řekl bych, že znesvětit tento dům, no ehm. Tvůj pokoj by mohl vyprávět. Lukeův taky, Mikeův, můj starej a náš pokoj. Není místo, kde by se někdo s někým nevyspal." řekl Calum.

,,Na klavíru jsme ještě nebyli." šeptla jsem Calumovi nenápadně do ucha. Čekala jsem, že Ash vybuchne. Calum mě rychle odnesl do pokoje a položil na postel. ,,Možná bych zítra měla být nahoře." řekla jsem z ničeho nic po chvilce válení se v posteli.

,,Proč?" zeptal se ,,Teda, né, že by mi to vadilo, mě vyhovuje jakákoliv poloha, ale.."

,,Mám ukázat každou modřinu na tvém těle? A navíc podle doktora se nemáš namáhat." Zděšeně jsem se na něj podívala. Ležela jsem mu na hrudi a ukazováčkem kreslila malé kroužky.

,,Chcete pizzu?" ukázal se ve dveřích Michael s krabicí.

,,Dej to sem." řekl Calum.

,,Šunková, takže se zase nenajím." povzdechla jsem si.

,,Najíš, dívej." řekl Calum a obral kousky šunky a podal mi kus jen se sýrem a bylinkami s kukuřicí. Dala jsem mu pusu na tvář a pořádně se zahryzla do trojúhelníku.

,,Teď se nepohnu." řekla jsem a padla do polštářů, co se válely za mnou. Cal hodil krabici na stůl a vlezl si nade mě. Přilepil se na moje rty a já začala spolupracovat, potom se přesměroval na krk a rukama mi zajel pod tričko. ,,Počkej si na zítra." usmála jsem se a on se na mě zamračil. Lehl se vedle mě a přitáhl si mě blíž, hlavu si položil na můj hrudník a rukou sjel pod moje tričko a hladil mě po břiše.

,,Možná že.." začal, ale já ho přerušila.

,,Ani na to nemysli." přecedila jsem přes zuby. Jednou jsem řekla ne, to by stačilo. Mezi námi panovalo dlouhé ticho, Cal usnul a já se pomalu odbelhala dolů, kde byla Pixie, která mě skoro povalila na zem. ,,Ahoj holka, chceš ven? Na procházku?" zasmála jsem se. Vzala jsem si Ashovu mikinu co vysela v předsíni, boty a obojek. Připnula jsem Pixie a šla ven. Venku už se stmívalo, ale to mi nezabrání v ničem. Slunce pomalu zapadalo, ale slabé sluneční paprsky pořád hřály. Procházely jsme parkem, šly pomalu až ke hřbitovu. ,,Ahoj mami a tati." lehce jsem se usmála, a setřela malou slzu pod okem. ,,Chybíte mi. Tak zatraceně moc."

Procházela jsem dál uličkami hřbitova, na nebi už se uculoval měsíc u s hvězdami. Nebylo ani mráčku nikde. Všimla jsem si nového hrobu pod lípou úplně vzadu a přišla k němu. Dylan Diamond 1994-2015. Bylo vyryté zlatým nápisem. V tu chvíli mi ho bylo líto. Najednou Pixie začala vrčet a já se otočila. ,,Byl jen moje ubohá loutka chudáček." ironicky se zasmála. Nejradši bych jí teď vrazila. Chudák Dylan kvůli ní zemřel a Nikoleta taky.

,,Co po mě chceš?" vyštěkla jsem.

,,Domluvit ti." falešně se usmála a přistoupila ke mě.

,,Drž se od něj dál, sama víš čeho jsem schopná. Pamatuješ, jak mu vypadla hadička v nemocnici? Vyndala jsem mu ji já." řekla.

,,Ty mrcho! Mohl umřít kvůli tobě!" vyjekla jsem a rozhodila rukama okolo sebe.

,,Mám tu odvoz, měj se Torinko." řekla a šla k černému autu. Začal mi zvonit mobil.

,,Tori kde jsi?" slyšela jsem vyděšeného Caluma.

,,Na hřbitově." řekla jsem s klidem. I když jsem vůbec nebyla klidná. Nejradši bych tu děvku zakopala.

,,CO PROBOHA DĚLÁŠ NA HŘBITOBĚ!" vyjekl a mě málem praskly bubínky. ,,Zůstaň kde jsi jedu pro tebe." vyjekl a zavěsil.

Šla jsem pomalu k bráně. Otevřela jsem ji za kliku, přičemž to mírně zavrzalo. Calum prudce zabrzdil před hřbitovem, vyběhl z auta a naštvaně došel až ke mě. ,,Jsem v poř..." nedořekla jsem to, protože mě přerušil.

,,Uvědomuješ si, co všechno se ti mohlo stát?!!" zařval na mě. ,,V tuhle dobu a ještě k tomu v téhle čtvrti?! Tak uvědomuješ si to?!" vřískal po mě dál.

,,Přestaň po mě laskavě ječet! Není mi pět, ale devatenáct! Uvědom si, že nejsem dítě . Uvědom si, že se o mě nemusíš takhle starat. Uvědom si, že nejsi můj rodič. Chápu, že o mě máš starost, ale nemusíš vědět o každém mém kroku!" zařvala jsem na něj pro změnu já. Otočila jsem se a naštvaně odešla.

,,Kam jdeš?!" zařval za mnou.

,,Daleko od tebe!"