m.l.w.5sos // c.h.

177.

,,Tori pojď sem." zavolal na mě z chodby.

,,No?" přišla jsem. Nemohla jsem uvěřit svým očím.

,,Tvůj poslední, opožděnej narozeninovej dárek." uculil se a podal mi ji. Klepající se kuličky u mě v náručí, byla tak roztomilá. Pixie se na ni zajímavě dívala. ,,Jak ji pojmenuješ?" zeptal se Calum.

,,Bethy." usmála jsem se. ,,Děkuju." šeptla jsem a otřela svoje rty o ty Calumovi. Pomalu jsem se nahnula blíž k Pixie a ukázala jí Bethy. Nejdřív si ji prohlížela a pak jí oblízla. Bylo to hrozně roztomilý. Bethy se jí bála, ze začátku. Položila jsem prcka na zem a ona si hned začala hrát s Pixie. Štěkaly na sebe, skákaly. Pixie, se k ní chovala jako matka k dítěti. Hned si padly do oka, a to jsem docela ráda. Protože, kdyby se nenáviděly, museli by jsme jednu dát k tetě Joy, nebo úplně pryč.

Padla jsem na gauč, Calum vedle mě. Přehodil ruku přes moje rameno a přitáhl si mě blíž. Opřela jsem se o něj a vnímala lidi okolo sebe. Pořád jsem se cítila hrozně. Je hnusnej pocit, vědět, že už dědu nikdy neobejmu a neřeknu mu, že ho mám ráda. Ale musím jim ukázat, že jsem silná. Budu se snažit usmívat jako Ash.

Ten to hraje dost dobře, ale já na něm poznám, že mu něco je. A zase nosí plno náramků, což nenese nic dobrýho. ,,Ashi, můžeš na moment?" zeptala jsem se ho a následně ho zatáhla do kuchyně. ,,Ukaž mi ruce." řekla jsem mu. Protestoval. ,,ASHI." přecedila jsem přes zuby.

Natáhl ruce přede mě a já kousek vyhrnula náramky. Povzdechla jsem si. Měl tam dvě dost hluboké rýhy. ,,Ashi." řekla jsem s lítostí a padla mu kolem krku.

,,Tak moc mě mrzí, že jsem s ním netrávil víc času." řekl zdrceně. Ach jo Ashi. Obmotala jsem ruky okolo jeho krku a pořádně ho objala.

,,Mám tě ráda Fletchere, tak si prosím neubližuj. Budeš otec nádhernýho miminka a všechno bude dobrý." usmála jsem se.

,,Mám tě rád Allison." šeptl a upevnil stisk. Párkrát blikly světla a pak úplně zhasly.

,,SAKRA!" ozval se z obyváku Luke.

,,Tak děti šup do hajan." zasmála se Liz.

,,Mamíííííí." zaškemral Luke. ,,Je brzo."

,,Ticho Luku! Mazej. Všichni!" zařvala. Jo tohle jsem chvilky, kdy se tety Liz bojím. Chvilky, když zvýší hlas. Pocítila jsem dotek na své ruce a než jsem se vzpamatovala, už mě někdo táhl do schodů. Zatáhl mě do pokoje a přitlačil na dveře. Prvně mi obdarovával jemnými polibky celý obličeji. Neubránila jsem se a na mé tváři se objevil úšklebek.

Přilepil se na moje rty a já začala spolupracovat. Jemně mi vzal spodní ret do zubů a přejel ho jazykem. Chytila jsem ho obouma rukama za krk a přitáhla si ho blíž. Vzal mě pod zadkem. Automaticky jsem obmotala svoje nohy okolo jeho pasu, abych nespadla. Byl to zase ten zvláštní pocit. Mravenčení v konečcích prstů, škrtič okolo krku, motýlci v břiše.

Jeho ruky stiskli můj zadek a já mu vzdychla do pusy. Opřel mě o stěnu vedle dveří a pomalu postupoval s polibky niž. Přes bradu až ke krku. Začal ho obsypávat polibky. Cítila jsem jeho rty jak šimrají na mém krku. S každým polibkem mi lehce nasál kůži. Ruky jsem zapletla do jeho vlasů a lehce za ně tahala.

Ozvala se obrovská rána a já si šokem přitáhla Caluma co nejblíž k tělu. Moji nepravidelně zvedající se hruď doprovázel nepravidelný dech. ,,Jsi roztomilá, když se bojíš." zasmál se a posadil se na postel. Seděla jsem na něm obkročmo a pořád byla pověšená na jeho krku. ,,Jsem tady neboj se. Je to jen bouřka." usmál se.

,,Ale, já.."

,,Já vím, že máš strach, ale víš co, sedneme si na okno a budeme se dívat ven dobře. Jako kdysi. Neboj se, jsem s tebou." usmál se jako sluníčko. Sedl na okno a mě si opřel o hruď. Poslouchala jsem tlukot jeho srdce. Vybavil se mi ten první den co jsem se vrátila.

Když jsem se během filmu podívala na Caluma, měl jiskřičky v těch jeho dokonalých hnědých očích a vypadal, jak dítě, kterému dáte novou hračku. Zadívala jsem se na něj, vypadal tak sladce, jak štěně. Pozorovala jsem ho, než zaregistroval, že se na něj dívám.

,,Co se tak díváš?“ zeptal se.

,,Nic já jen že, vypadáš roztomile.“ Sklopila jsem hlavu a začala se červenat. Sakra, díval se na mě a uculoval se. Typický Hood. To jsem zase něco řekla.

 ,,Ty si roztomilá. A vždycky si byla.“ Dal mi pusu do vlasů. A teď přímo atomovka v mém břiše, ale vážně, byl to dokonale hřejivý pocit. Přitulila jsem se k němu a nejspíš jsem usnula, protože si pak nepamatuju nic, co se stalo.

Seděli jsme na okně povídali si. Vnímala jsem hlasité hromy a kapky deště dopadající na okno. Ze silnice před domem byl hotový potok. O co, že kdybych si vzala loď, takovou tu nafukovací a pádla tak popluju.

,,Calume? Kde je Bethy?" zeptala jsem se. Úplně jsem na ni zapomněla. Calum na mě vyvalil oči. Vystartovala jsem dolů po schodech. Krčily se v koutě u krbu. Obě. ,,Pojďte nahoru holky." usmála jsem se. Vzala jsem Bethy do náruče a šla do pokoje.

Lehla jsem si vedle Caluma na postel. Bethy mi vlezla nad hlavu a Pixie spala na Calumových nohách. Calum usnul, protože jsem slyšela jak nahlas oddechuje a sem tam něco zamumlá. On si ani neuvědomuje jak rozkošně vypadá, když spí. Netrvalo dlouho a za doprovodu hlasitých hromů jsem se ponořila do říše snů.

_

Byly asi dvě hodiny ráno a se vzbudila. Prudce jsem si sedla a rozdýchávala to, další zlý sen, noční můra. Nic víc. Lehla jsem si znovu vedle probuzeného Caluma. ,,Zdálo se ti něco? Nebo to bylo jen z té bouřky?" zeptal se a ruky obmotal okolo mě.

,,Zdá se mi zlý den." šeptla jsem.

,,A o čem princezno?" začal mě hladit po zádech.

,,O Dylanovi."