m.l.w.5sos // c.h.

156.

Myslela jsem si, že už je pryč, ale když jsem se rozběhla narazila jsem do někoho. Do něj, to jsem si vážně myslela, že zrovna mu já uteču?

Calum mě vzal do náruče a pomalu šel domů. ,,Polož mě sakra!" vyjekla jsem a mlátila ho do hrudi. Co po mě chce? Ať mi dá chvilku čas na rozmyšlení, potřebuji jen trošku času na to, urovnat si všechno to svinstvo v mojí hlavě. Chci toho tak moc?

Calum došel domů a položil mě na sedačku, chtěla jsem se zvednout a odejít do pokoje, ale zastavil mě. ,,Calume potřebuju si všechno urovnat v hlavě, potřebuji být chvilku sama v jedné místnosti. Prosím." zaškemrala jsem a on se bez jakéhokoliv slova zvedl a šel do pokoje, zase si práskl dveřmi. Ach jo.

Sice je začátek školního roku a tady v Sydney je teplo, ale u nás doma je nonstop nehorázná zima, proto jsem vzala ze dvě polínka a hodila je do krbu. Udělala jsem si kafe, tak jak ho mám ráda, 1x2x3 jednou kafe, dva krát mléko a tři lžičky cukr. Sedla jsem si na zem a pustila si televizi. Přepnula jsem to na nějaký film a snažila se ho aspoň trošku vnímat, no nešlo to ak jak jsem si představovala.

Popíjela jsem už třetí hrnek kafe, venku se stmívalo a já si pořád neurovnala myšlenky. Flirtoval se setřičkou v nemocnici. Nepodvedl mě, jen s ní flirtoval, a to nebylo poprvé.

,,Máte pěkné oči slečno." usmál se Calum a zadíval se na nějakou blondýnu.

,,Dě-děkuji." odpověděla a odešla pryč. Radši, nebo bych jí asi vyškrábala oči. Jsme spolu na rande a on balí někoho jinýho. Typický Calum.

Tohle není poprvé a ani naposledy, tak co tu řeším? Jen z toho dělám drama. Nevyspal se s někým jiným, nelíbal se s nikým jiným, až na tu fanynku a to už je rok. Kurva on mě miluje a já taky zase dělám něco, co bych dělat neměla. Přepnula jsem kanál v televizi a lehla si na gauč, zakryla jsem se dekou a za chvilku jsem usnula.

Probudila jsem se, když mě Calum bral do náruče. Trošku jsem se pomrvila a opřela si hlavu o jeho rameno. ,,Promiň." špitla jsem v půlce cesty po schodech. Mlčel a jen se mi díval do očí. Potom se podíval před sebe a šel do pokoje. Sledovala jsem jeho obličej, na kterém panovala kamenná tvář.

Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Nevěděla jsem co dělat, takže jsem radši nedělala nic a mlčela jsem. Po chvilce jsem usnula a zdál se mi divný sen.

Stojím uprostřed temného lesa, okolo mě nikdo není. Cítím se sama a opuštěná. Taky jsem byla. ,,Tori?" zachraptěl za mnou známý hlas, já se otočila a to co jsem viděla mě vyděsilo. Calum, celý od krve. Ležel na zemi a nad tím stála ona. Držela ho za vlasy a měla nůž u jeho krku. Chtěla jsem mluvit, ale můj hlas jakoby nebyl.

,,Tak zachráníš ho?" řvaly na mě další hlasy, ale kromě nás tří tu nikdo nebyl. Jen protočila očima a škubla rukou, z jeho krku začala téct krev. Praštila s ním o zem a rozběhla se po mě. Utíkala jsem pryč. Nekonečným lesem někam daleko. Než jsem narazila na dům. Bez přemýšlení jsem do něj vešla a to byla ta chyba. Ash ležel s prostřelenou hlavou na zemi společně s Chriss. Annie byla rozřezaná v rohu místnosti. Utíkala jsem do patra a snažila se schovat, ale nahoře byl oběšený Michael s děsivým výrazem a v pokoj, který byl celý od krve ležel Luke s Erin.

,,Torinečko kde jsi? Vím, že jsi tady." ozval se její hlas ze spod a já vylezla na střechu oknem na konci chodby. ,,Zabila jsem všechny, jsi poslední na seznamu." sarkasticky se zasmála. Mé slzy začaly téct po tvářích. Všichni jsou mrtví. Všichni.

Tak jo Tori tohle skočíš i kdyby si nechtěla. Řekla jsem si a skočila z nízké střechy, prvního patra. Dopadla jsem do měkkého, u domu byla hromada listí. Rozběhla jsem se a utíkala dál. Zastavila jsem se a snažila se popadnout dech. Podívala jsem se před sebe a viděla všechny i mámu a tátu.
,,Neboj, za chvilku budeš s námi." řekli mi a já se na ně nechápavě podívala. Ale pak jsem je pochopila. Viděla jsem světlo a slyšela pískání brzd. Potom přišel prudký náraz.

V tu chvíli jsem se probudila. Podle budíku bylo kolem čtvrté ráno. Podívala jsem se okolo sebe a zděsila se. Kde je? Kde sakra je? Vyskočila jsem z postele a šla do koupelny, potom dolů. Potom jsem šla zkontrolovat jednotlivé pokoje a celý dům. Nikde nebyl. Začala jsem se klepat. Co když se mu něco stalo? Co když ho vážně zabila! Sakra nevím nic nevím kde je, co mu je. Vyběhla jsem zpátky do pokoje a málem jsem se zabila na schodech. Rychle jsem se natáhla po mobilu a zavolala mu. Nezvedal to. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale pořád nic. Začala jsem ho spamovat smskami kde je. Marně jsem čekala na odpověď.

Je půl páté ráno a já pořád sedím v předsíni a čekám na něj. V ruce drtím telefon a každou minutu ho kontroluji jestli mi nenapsal. Samozřejmě že ne. Společnost mi zde dělá jen Pixie, která leží vedle mě. Tváří se stejně smutně jako já. Hladím ji po hřbetě a čekám na něj. Každičkou minutou je mi hůř a hůř. Vzala jsem mobil. Klikla na jeho číslo v kontaktech a mobil přiložila k uchu. Pořád to zvonilo.

,,Ahoj tady Calum, momentálně nejsem u telefonu, po pípnutí zanechte vzkaz..." tipla jsem to a nohy si přitáhla blíž k tělu. Hlavu jsem si opřela o kolena a nechala slzám volný průběh. Pixie mi hlavou bouchala do loktu a snažila se dostat co nejblíž ke mě. Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka.

,,Myslíš, že se vrátí nebo, že odešel nadobro?"

_

Takže co myslíte vrátí se, nebo za 10 minut přidám epilog a bude konec?

Nezabíjejte mě. plz.

With love,

Tori xx