m.l.w.5sos // c.h.

164.

Cukl jsem sebou a ucítil jsem ruce na svém pase. Opatrně jsem se otočil a pak vyvalil oči. Myslel jsem si, že ještě spím, ale když jsem se štípl, nespal jsem. Ona opravdu spala vedle mě.

Oblékl jsem se do tepláků a trička. Nechal jsem ji spát a šel dolů, do kuchyně. Kde si mě odchytl Ash. Chytil mě za tričko a natlačil ke zdi. Probodával mě pohledem a vařila se v něm krev. ,,Co chceš z mojí sestry? Vymrdat duši?" přecedil přes zuby. ,,Tak mluv!" řekl už dost naštvaně. Čekal jsem, že každičkou sekundou vybuchne. Nekřičel, protože všichni spali.

,,Sám víš, že mi otevře nohy, kdykoliv si řeknu, tak proč se ji snažíš chránit?" nazdvihl jsem provokativně obočí.

,,O co ti jde? Máš ji jen na sex, nebo co?" zeptal se mě a praštil se mnou o zeď.

,,O nic, sám víš, že ji miluju." prskl jsem mu do obličeje.

,,Kdyby si ji miloval, tak by si ji málem neznásilnil. Já už toho mám plný zuby Hoode!" řekl dost nahlas.

,,Čeho máš plný zuby mm?" Já si nedám pokoj, budu ho provokovat. On mi vrazí a pak se uklidní. Tak je to vždycky.

,,Těch hádek a toho vašeho chování. Vždyť ty s ní manipuluješ!" zařval na mě. Uslyšel jsem dupot na chodech. Chriss s Lukem stáli na schodišti a sledovali nás.

,,Co se to tu děje?!" zařval na nás Luke.

,,Nic, jen dávám panu Hoodovi lekci slušného chování!" zařval na Lukase a pak se podíval znovu na mě.

,,Děláš jak kdyby to pomohlo." sarkasticky jsem se zasmál a dostal pěstí do nosu. Začala mi téct krev. Ještě si se mnou praštil o zem. Pak si ke mě dřepl, jednou rukou mě chytil za obě líce a podíval se mi do obličeje.

,,Jestli jí ještě jednou ublížíš. Ztřískám tě jak čokla." přecedil přes zuby a odešel do kuchyně.

Zdvihl jsem o trošku hlavu, viděl ji jak stojí na schodech a dívá se na mě. S lítostí, možná i znechucením. Otočila se a odešla zase do pokoje. Viděl jsem jak rukávem od trička stírá slzy. Sakra. Neumím nic jinýho než ji rozplakat. Dělám chyby, ale ne úmyslně. Šel jsem směrem do pokoje. Zastavil jsem se u jejich dveří a zaváhal. Mám zaklepat, nemám? Zdvihl jsem ruku, že zaklepu, ale dveře se otevřely. S lítostí se na mě podívala. ,,Já.. já.." vykoktával jsem ze sebe, ale marně. Zavřela mi dveře před nosem. Povzdechl jsem si a šel do pokoje. Stoupl jsem si před zrcadlo a chvilku do něj bezvládně zíral. Většího idiota jsem snad ještě neviděl. To co jsem udělal byla obrovská chyba, budu si to vyčítat do konce mého stupidního života.

Být slavný. Co to je? Přál bych si normální život. Nebýt pořád pronásledován papparazzi a dělat si co chci. Co jsem komu udělal, že musím tohle všechno snášet. Skoro čtyři roky bez ní byly utrpením a teď? Teď se k sobě chováme jak dva puberťáci co se nemají v lásce. Pořád na sebe v jednom kuse křičíme a provokujeme se. Zaslouží si někoho lepšího než jsem já. Já ji ubližuji. Já ji ničím. Dělám nesmyslné chyby, jen tím, že špatně v situaci zareaguju.

Umyl jsem si obličej a rozhodl se jít znovu za ní. Pomalu jsem otevřel dveře od starého pokoje a vešel na chodbu. Opatrně jsem našlapoval po rozvrzané zemi, nechtěl jsem vzbudit Annie a Michaela. Vím, jací jsou, když je někdo vzbudí dřív jak v jedenáct. Dobrých pět minut jsem přešlapoval u jejich dveří a přemýšlel co jí řeknu. Něco na styl :Mrzí mě to. Oh otřepané to klišé. Sakra co jí mám říct? Ona ani neví, jak moc mě to mrzí. Mrzí mě to, že kvůli mě je ve stavu v jakém je.

Opřel jsem se  o zeď co byla naproti dveřím a sjel po ní dolů. Dveře se pomalu otevřely. Stála v nich. Beze slova prošla okolo mě a šla dolů. ,,Ashi jdu ven s Pixie!" zavolala a pak jsem jen slyšel bouchnutí dveří. Hodil jsem na sebe mikinu, obul se a šel za ní. Hodil jsem si kapuci na hlavu a mezi rty položil cigaretu. Nasál jsem kouř a vydechl. Je to uklidňující, ale ne moc. Není to tráva, po které je člověku všechno jedno.

Šla pomalým krokem, prošla pár uliček, než došla na hřbitov. Klekla si k hrobu jich rodičů a zapálila svíčky. ,,Kdyby jste jen věděli, jak vás teď potřebuju." šeptla a posmrkla. Stál jsem za hrobem, nějakých Shmidtů. Bylo mi teď nějak jedno, že jim šlapu po kytkách, i když by mi to být jedno nemělo. Zvedla se a popošla k dalšímu hrobu. Nikoleta. ,,Tady vidíš, jak jsem dopadla, jako troska i bez tvojí pomoci." uchechtla se a popošla ke staré vrbě, pod kterou byl taky jeden hrob. Nevím sice koho, ale byl tam. ,,Ahoj kámo. Ničí se mi život i bez tvojí pomoci. Je mi líto to co se stalo, i po tom všem. Chtěl jsi být jeden z nás a takhle to dopadlo díky tvojí sestře. Kdyby si nebyl jen její loutka, mohly jsme být kamarádi a ty si nemusel být pod kytkama." řekla a já hned věděl o kom mluví. O Dylanovi.

,,Zase lezeš k hrobu mého bratra?" zeptala se znechuceně Tanya. Jestli na ni vztáhne ruku zabiju ji.

,,Co po mě chceš?" zeptala se bez zájmu. Nebyla vyděšená. Na obličeji ji panovala kamenná tvář.

,,Chci, aby jsi se od něj držela dál. To je mé jediné přání Torinko." řekla a sarkasticky se zasmála.

,,Už se stalo." povzdechla si.

,,Ne tak úplně."

_

Tak jo zlatíčka:D je to tady, pozdě, ale přece. No nechtělo se mi do toho, přiznám se:D nechtělo se mi to opravovat. Dneska se mi nechce nic a to mám jít psát teachers.. ach jo:CC

Jinak díky, za votes, koments a reads jste úžasní^

Ten pocit, když ani s AN to nemá tisíc slov:C

With love,

Tori xx