,,Sanitka je tady." Přiběhl jsem Luke, který přešlapoval venku s mojí sestrou. Za nimi, běželi doktoři s nemocničním lehátkem, naložili ji do sanitky a odjeli. Já jel samozřejmě s ní a po cestě jí drtil ruku, stejně jako Ash.
,,Má slečna Irwin nějaké zdravotní potíže?" Zeptala se nás paní v sanitce.
,,Má silné astma." Řekl Ash.
,,Kouřila nebo pila v poslední době?" Zeptala se znovu, když si zapsala něco do papírů. Oba upřeli zrak na mě.
,,Dneska ráno." Řekl jsem potichu a začal si vyčítat, že je to moje chyba.
,,Brala pravidelně nějaké předepsané léky?"
,,Ano." Řekl jsem a podíval se na ni. Byla bledá jako sníh, ale pořád byla krásná. ,,To zvládneš, musíš." Šeptl jsem a dál jí pusu na čelo.
Dojeli jsme do nemocnice, odvezli si ji na nějaká vyšetření, zatím co já a Ash jsme nervózně seděli v čekárně.
,,Kurva co jim trvá tak dlouho?!" Zařval jsem přes celou čekárnu.
,,Klid jsou tam jen deset minut." Řekl Ash.
,,Jen? Jen? Uvědomuješ si, že umírá? Kurva Ashi jsi její bratr, jak můžeš být tak v klidu. Jestli k ní necítíš to co já k Mali, tak si kus debila." Řekl jsem zcela vážně.
,,Necítím k ní, to co ty k Mali." Dodal sklesle. Přiznám se, měl jsem chuť mu jednu vrazit.
,,Děláš si prdel Ashi? A to jako proč? Protože trávila víc času se mnou?" Rozmáchl jsem rukama a on jen přikývl. ,,A ty si myslíš jako co? Mali na mě kašle a já kašlu na ni. Odcizili jsme se, ale mám ji pořád stejně rád. Jedinej problém je v tobě, protože ona." Řekl jsem a ukázal na dveře. ,,Tě má stejně ráda jak já Mali." Dodal jsem a všiml si doktora, který vychází z jejího pokoje. Doběhl jsem k němu a očekával dobré zprávy.
,,Stav slečny Irwin je velmi špatný. Ještě spí, až se vzbudí podstoupí několik vyšetření, běžte se domů prospat, dáme vám vědět, až se probudí." Řekl a chystal se odejít, ale otočil se. ,,A ještě bych zapomněl pane Irwine mohl by jste na moment." Ash s ním odešel a já zase seděl v čekárně a sledoval její dveře. Co jsem čekal, že z nich vyjde a padne mi kolem krku? Je to dost nereálné.
Dojeli jsme do hotelu a po cestě taxíkem nepadlo ani slovo. Jak moc je její stav vážný, doktor to řekl jen Ashovi a on mi to nechce říct. Padl jsem do postele a přemýšlel jaký by byl život bez ní, co by bylo kdyby mi umřela. Při těch myšlenkách jsem usnul, avšak někdy kolem třetí ráno.
Vzbudil jsem se a zjistil, že místo vedle mě je prázdné. Nechtěl jsem si na tohle zvykat, chtěl jsem spát s ní. Opláchl jsem si obličej a šel dolů na snídani, hadry jsem měl na sobě ze včera, takže jsem si je nechal.
,,Já chci svoji tucňačku." Zakňučel Luke. Měl kruhy pod očima, stejně tak i Ash a ostatní, to jsem byl tak bezcitnej a dokázal usnout? Neumřela snad nebo ano?!
Začal mi zvonit mobil a všichni upřeli pohled na mě. ,,Pan Hood? U telefonu doktor Petesron. Chtěl jsem vám oznámit, že se probudila." řekl a já se začal nehorázně usmívat a všichni okolo mě taky nabírali na úsměvu. Vše zmizelo až si doktor povzdechl a já věděl, že je zle. ,,Zahrnula nás otázkami, kde to je, co se stalo. Myslíme si, že má menší amnesii. Nepamatuje si jen několik měsíců, možná poslední rok jejího života. Je to jen dočasné, do týdne by si měla všechno pamatovat, snad. Můžete za ní přijít." řekl a ukončil hovor. Rukou jsem si podepřel hlavu a nemohl uvěřit tomu co se právě stalo, nepamatuje si celých deset měsíců co jsme byli spolu, nepamatuje si náš vztah. A ještě k tomu mi ten debil řekne snad to jako nemyslí vážně, jako, že by si to nepamatovala vůbec?
,,Cale co se stalo?" zeptala se zděšeně Ann která seděla vedle mě a chytla mě za ruku.
,,Je vzhůru a nepamatuje si to.." řekl jsem a cítil, že se mi do očí hrnou slzy, snažil jsem se je potlačit ale nešlo to moc dobřě.
,,Co si nepamatuje?" zeptala se.
,,Že bylo nějaké MY." řekl jsem potichu.
,,Takže si nepamatuje ani nás?" zasmutněla Chriss a rozbrečela se. Annie taky začala brečet, když jsem pokroutil záporně hlavou.
,,Ani tebe Chriss, ani tebe Ann, nepamatuje si ani dokonce kluky z TV." vydechl jsem.
,,Co na tom, že si Torinka nepamatuje nás dvě, jde o Caluma, protože ten měl k ní z nás nejblíž." řekla Ann, což mě dost překvapilo.
,,Jedu za ní." řekl jsem a zvedl se od stolu.
,,Jedeme taky." řekli mi ostatní.
,,Myslím, že bude lepší, když pojedu jen já a Ash, za prvé u vás dvou neví kdo jste, za druhé Luke je úplně v prdeli a vy dvě na tom nejste líp, za třetí kluci z the Vamps tady taky zůstanou, protože neví, že vás zná dostala by infarkt." protočil jsem oči. ,,A za čtvrté Mike a Mali vás budou hlídat." dodal jsem a spolu s Ashem jsme vyjeli do nemocnice.
,,Kde leží Victoria Allison Irwin?" zeptal jsem se slečny za pultíkem ve špitálu.
,,Příbuzný?" nazdvihla obočí. Nemám čas tady řešit nějaký sračky jestli jsem přibuznej nebo ne, chci ji vidět.
,,Snoubenec." na prázdno jsem polkl a čekal, že to příjme.
,,Nejste nějaký moc mladý na snoubence?" přeměřila si mě pohledem a posunula si výš brýle co jí seděly na nose.
,,To vás nemusí zajímat, prostě mi řekněte kde je!" začal jsem zvyšovat hlas. Ash mě chytil za rameno a snažil se mě uklidnit.
,,Pokoj číslo 62." řekla znechuceně a protočila oči.
Běžel jsem k jejímu pokoji jako neřízená střela, ale před těmi osudnými dveřmi jsem se zastavil a nemohl se ani hnout. jako kdybych byl přilepený k zemi. ,,A-Ashi já to nezvládnu." řekl jsem a sklopil pohled, nemůžu si tam sednout a tvářit se, že se nic neděje. To nejde.
,,Budu tam s tebou neboj se." řekl a poplácal mě po zádech. Chytil za kliku a vešli jsme dovnitř.
ČTEŠ
m.l.w.5sos // c.h.
Fanfiction,,Jsi blázen." šeptla tiše Victorie. ,,Proč myslíš?" otázal se drze Hood. ,,Protože i po tom všem, co jsem udělala mě stále miluješ." #1 in fanfiction ^_^ <-- best of