m.l.w.5sos // c.h.

179.

 ,,Zastřel mě." řekla jsem mu bez vyjádření jakéhokoliv pocitu. Ani strach, nic.

,,VICTORIE TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ!" zařval Calum.

,,Sklapni Hoode a stůj tam kde stojíš, nebo kulka poletí do tebe." řekla jsem s kamennou tváří. ,,Tak dělej. Zastřel mě." řekla jsem a podala mu zbraň.

Namířil ji na mě a jí silně stiskla víčka k sobě. Hodně jsem se bála, teď už ano, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,Já-já nemůžu." řekl Dylan a ruku se zbraní svěsil podél těla.

,,Věřím ti." řekla jsem.

,,TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ! JEN TO HRAJE, ABY SE DOSTAL BLÍŽ K NÁM!!" řval na mě pořád Calum.

,,Já se změnil." řekl mu. ,,Tori prosím věř mi, všechno mě to mrzí. A vím co Tanya chystá." řekl a s lítostí v očích se na mě podíval.

,,Nasedni do auta. Calume jedeme do centra." přikázala jsem mu.

,,Nejedeme. S ním nikam." odsekl.

,,Řekla jsem sakra, že jdeme. Jestli tě to natolik sere. Můžu jít s Dylanem pěšky!" zvýšila jsem hlas.

,,Fajn." povzdechl si a naštvaně se podíval na Dylana. ,,Dej mi tu zbraň" řekl a natáhl ruku jeho směrem. Dylan přikývl a podal mu ji. ,,Přísahám bohu. Jednou jedinkrát se jí dotkneš, nebo se na ni jen blbě podíváš. Vystřelím ti mozek z hlavy." řekl vážně. Jeli jsme do nejbližší kavárny. Calum se pořád věnoval zpětnému zrcátku a né silnici. Jestli nabourá, zabiju ho.

-

,,Takžeee...?" pobídla jsem Dylana, aby mluvil.

,,Tanya tě chce unést. Nutí mě, abych jí pomohl, ale já už prostě nechci." řekl. ,,Ona je totální cvok, chce se tě úplně zbavit." řekl.

,,Kdy?" zeptala jsem se.

,,Využije nejbližší chvíli co budeš doma sama. Mám tě unést já." povzdechl jsem si.

,,Co budeme dělat?" zeptala jsem se.

,,Nevím." odpověděl. Pocítila jsem dotek na mém stehně, který mě vyrušil z hlubokého přemýšlení. Podívala jsem se na Caluma, který seděl vedle mě. Lehce jsem zvedla koutky a zase se zadívala na svoje prsty. Najednou, moje pomyslná žárovka v hlavě vydala signál.

,,Mám plán." vyjekla jsem potichu. Dylan se na mě nadějně podíval. ,,Uděláme to tak, že kluci "pojedou" do nahrávacího studia. Já budu doma sama a budu čekat, až ty mě uneseš. Odvezeš mě na smluvené místo. Zatím co já budu telefonem popisovat klukům kam jedeme. Potom budu dělat, že jsem nějak prostě omráčená, či co. Dovezeš mě za Tanyou. Ona se mě bude chtít zbavit. A jak ji znám, nebude to jen pistolí do hlavy. Ona bude věnovat pozornost mě a ne tobě. Ty ji zatím bouchneš něčím po hlavě a zavoláme policii." vysvětlila jsem svůj mistrovský plán.

,,S tím nesouhlasím." řekl Calum. ,,Nechci tě vystavit takovému riziku." dodal.

,,Nic se mi nestane." řekla jsem mu.

,,Ne prostě je to moc riskantní. To nedovolím." odvětil. Díval se mi přímo do očí a ruku měl pořád na mém stehně.

,,A tohle jsem měl zničit?" zeptal se sám sebe Dylan.

,,Cože?" zeptal se Calum.

,,Že jsem měl vás dva rozdělit." oznámil mu. ,,Ale je jasný, už na první pohled, že vás dva zničit nejde. Věděl jsem to celou dobu." odmlčel se. ,,Ale to Tanya nevidí. Vidí svoji budoucnost s Calumem a dítětem na Havaji." povzdechl si s úšklebkem. ,,Moje sestra je psychicky narušená a já ji musím dostat tam kam patří, do blázince." odvětil a podíval se z okna.

,,Máš kde spát?" zeptala jsem se z ničeho nic.

,,Jo to jo." přikývl. ,,Jsi moc milá a mě mrzí, že jsme začali, no tak hnusně. Moc mě to mrzí." poslední větu šeptl a zaleskly se mu oči.

 Zvedla jsem se z místa a objala ho okolo ramen, přišlo mi ho líto. ,,To je v pohodě. I po tom všem ti věřím." usmála jsem se.

,,Děkuju." usmál se. ,,Už budu muset. Pak ti napíšu ohledně plánu." usmál se a odešel. Podívala jsem se na Calumův doslova naštvaný obličej, byl jako sopka.

,,Fajn." povzdechla jsem si a sedla si naproti němu. Lokty jsem si podepřela o stůl a dívala se na Caluma jak soptí.

,,Fajn co?" řekl podrážděně.

,,Fajn, čekám, že se na mě vyřveš." řekla jsem a opřela se o židli.

,,To nebude tak jednoduchý holčičko, to bude horší doma." řekl tvrdě.

,,Tak jedeme." řekla jsem.

,,Kam?" podivil se.

,,Domů." řekla jsem a šla k autu s Calume patách. Dojeli jsme v tichu domů. Vešla jsem do pokoje a hned co Calum zavřel dveře, začal na mě křičet.

,,No to snad nemyslíš vážně!" zařval. ,,Uvědomuješ si, že ten kluk tě znásilnil? A několikrát zmlátil?!" dodal. Povzdechla jsem si.

,,Calume lidi se mění." řekla jsem potichu s kamennou tváří.

,,Ale on se nezměnil! On je hajzl" Byl, je a bude! A já nedovolím, aby ti ublí..." nedořekl to, protože jsem si ho za líce přitáhla k sobě a přilepila se na jeho rty. Držela jsem do té doby, dokud se jeho ruky neobmotaly okolo mě. Uklidnil se. Tohle ho vždycky uklidní.

,,A teď mě poslouchej." šeptla jsem a zadívala se mu do očí. Přikývl. ,,Já mu věřím a ty zase věř mě. Všechno bude v pořádku. Dobře?" zeptala jsem se, držíc ho pořád za líce. Znovu přikývl. ,,A teď se pojď vykoupat a půjdeme spát, jsem unavená." šeptla jsem a usmála se. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a dlaněmi jela pomalu dolů po jeho vypracovaných rukách. Propletl naše prsty na obou rukách a dal mi pusu do vlasů.

,,Víš, že tě miluju?" usmál se a já přikývla. Podívala jsem se na něj a on spojil naše rty.

,,Moc dobře to vím." šeptla jsem do polibku.

Vlezli jsme s Calumem do vany. Calum prostě potřeboval ten jeho druh romantiky. Hodně pěny, svíčky, víno. Seděla jsem opřená o jeho hruď a vnímala každý jeho dotek. Někdy se dotýkal i tam kde neměl. Schytal to, že jsem na něj zavrčela.

,,Copak kočičko?" zavrněl mi do ucha.

,,Strkáš prsty někam, kam bys neměl." přecedila jsem přes zuby.

,,Jestli chceš budu se tě dotýkat jinde." usmál se a jeho ruky jeli po mém pase výš.

,,Calume?" zasmála jsem se.

,,No?" nazdvihl obočí.

,,Řekla bych, že Cali-Pali něco chce."