m.l.w.5sos // c.h.

62.

,,Tori, co? Co je?“ zeptal se zděšeně a obejmul mě.

,,Já- já mám strach.“ Zakoktala jsem.

Přimáčkl si mě k sobě ,,To bude dobrý.“ Věnoval mi jeden z úsměvů a dál se mnou houpal.

,,Nebude, pořád mám před očima Dylana a to co mi udělal. Bojím se ho.“ Řekla jsem mezi vzlyky.

,,Neboj se, ochráním tě a tomu hajzlovi to nedaruju.“ Pošeptal mi do ucha. Po nějaké té chvíli jsem usla.

___

Ráno mě probudili sluneční paprsky, bylo venku poměrně hezky, vysoukala jsem se z Calova objetí a šla k oknu, podívala jsem se na zahradu a uviděla tu hromadu hlíny. Úsměv mi zmizel z tváře, když jsem si vybavila, že mi Lorde umřela v rukách. Pixie mě nakonec zradila a začala spávat u Michaela, ale co, potřebuje ji víc než já.

Hodila jsem na sebe mikinu a šla natrhat ještě nějaké růže z keře na zahradě, musela jsem opatrně, aby jich moc nechybělo. Položila jsem je na hrobeček Lorde, chvilku tam stála a přemýšlela. Pak jsem vešla do domu, udělala si kafe, a když jsem se podívala na hodiny, ukazovali sedm hodin. No dá se říct, že jsem ranní ptáče. Nad tou myšlenkou jsem se usmála a vytáhla si z lednice jogurt.

Když jsem ho dojedla vyhodila jsem kelímek, lžičku hodila do myčky, trošku jsem poklidila kuchyň a obyvák. Mrkla jsem na hodiny deset hodin, no to ne, tak dlouho spát nebudou, jdu je vzbudit. Vzala jsem dvě pánvičky a vyšla do patra kde byli pokoje, zčala jsem třískat pánvičkami o sebe a řvát BUDÍČÉÉK!!

Všichni vylezli otráveně z pokojů a zabíjeli mě pohledem. ,,No co, nebudete spát tak dlouho.“ Zasmála jsem se a šla dolů. Začala jsem vařit oběd. Měla jsem zaplé rádio a Cal mi pomáhal vařit, ale musela jsem na něj hodně dohlížet, aby si zase něco neudělal. Najednou v radiu začalo hrát SLSP a Cal začal s vařečkou tancovat v kuchyni a zpívat. Když jsem sledovala jeho taneční kreace neubránila jsem se smíchu.

,,Něco k smíchu Irwin?“ zeptal se a nazdvihl obočí.

,,Ne, ale jestli se chceš jednou živit tancem, tak na to zapomeň, jestli se chceš uživit zůstaň u basy.“ Zasmála jsem se a utřela slzu od smíchu.

,,Tak tohle si neměla.“ Hrál si na uraženýho, ale jako vždy mu to nešlo. Dala jsem mu pusu na tvář a dál se věnovala vaření.

___

Den před Tour.

,,Kde mám do prdele ten kufr!“ vyjekla jsem a dál se přehrabovala ve skříni.

,,Myslíš tenhle?“ zasmál se Ashton u dveří a hodil ho po mě. Můj milovaný kufr se zebříma pruhama.

,,Díky bráško.“ Usmála jsem se ,,A kdo všechno jede?“

,,No Ty, já, Calum, Luke, NIKI, Mike a samozřejmě Chriss.“

,,A co bude s Pixie?“ zeptala jsem se.

,,No o tu se postará teta Joy.“ Odpověděl a odešel.

Hodila jsem do kufru potřebné věci pro mě, a že jich bylo: Pár triček, legíny, tepláky, mikiny, pyžamo, hlavně můj pandí overal, několikatery botky, kosmetickou tašku, knížky, nabíječky a ještě další drobnosti.

Do menšího batohu jsem hodila notebook, mobil, sluchátka, doklady a další blbosti. Když jsem měla sbaleno namířila jsem si to za Pixie do postele. Kde jsem hned usla.

___

Den odjezdu.

,,Vstávej princezno.“ Vzbudil mě Cal, který se mnou třepal, dal mi pusu na čelo a odešel. Usmála jsem se a vyhrabala se z postele. Dala jsem si rychlí make-up a překontrovala seznam věcí jestli mám všechno, Cal zatím odnesl kufr dolů a já se převlékla.

Před domem už stepovala NIKI i s Chriss, stál tam velký autobus a Gus, náš řidič a manažér kluků. ,,Ahoj Gusy!“ vyjekla jsem.

,,Ahoj Torinko, ty si nám ale vyrostla.“ Zasmál se a obejmul mě.

Naházeli jsme všechno do autobusu a mohli jsme vyjet, kluci, NIKI a Chriss se ještě loučili s rodiči, jen mě a Ashtonovi to přišlo trošku líto, protože přece jen nám rodiče umřeli. Poskládali jsme se do busu, který se skládal z malé kuchyně, koupelny, paland a úplně vzadu byli sedačky s telkou. Nechápala jsem jak se to sem všechno vleze.

Kluci s zabrali palandy a já s holkama sedačky vzadu, bylo tam dost místa, takže jsme se tam vešli. ,,Jedeme!“ zakřičel Gus a šlápl na to. 

___

Už nějaký ten den jsme byly na tour, každý den jsem běhala zvracet na záchod. Caluž to nějakou chvilku, nějaký ten den pozoroval a a odtáhl mě do zadu do busu, kde za sebou zavřel, všichni byli pryč momentálně jsme zastavovali na nějaké benzínce.

,,Tori, jak moc ti je špatně?“ zeptal se.

,,Mě není špatně, prostě jen chodím zvracet.“ Odsekla jsem a podívala se na něj.

,,Máš to? No víš co myslím?“ vychrlil na mě další otázku.

,,Ne krámy fakt nemám.“ Přecedila jsem přes zuby už jsem byla nervózní.

,,Neříkej mi, že si těhotná.“ Vyjekl.