m.l.w.5sos // c.h.

151.

Otevřela jsem oči a byl tam on.

Dělil nás od sebe jen malý prostor. A to byla ulička mezi nemocničními lůžky. Drželi jsme se za ruce, nevím jak a nevím proč, ale drželi. ,,Cale?" zachraptěla jsem. Měla jsem hrozné sucho v krku potřebuji vodu. ,,Ukaž mi nějak, že vnímáš." šeptla jsem a on mi lehce stiskl ruku a usmál se. ,,Jsi tak blízko a já nemůžu nic, jen skrz ty zasraný hadičky." hlesla jsem a trošku se posunula k okraji postele, ale hned jak jsem to udělala hadička, která byla zabodnutá v mojí ruce se pohnula a zabolelo to.

,,Zavolám sestru a ta donese nějaký pití." řekl z ničeho nic a zmáčkl tlačítko co měl nad hlavou.

,,Ano?" řekla mladá sestřička a mile se usmála.

,,Mohla by jste prosím donést pití?" zeptal se Calum.

,,Jen pro vás nebo i pro slečnu?" zeptala se.

,,I pro ni." usmál se. Sestřička tady do chvilky byla i s vodou a já se konečně napila. Během toho co jsem pila setřička oddělala noční stolek co dělil mě a Caluma a já neměla tušení co dělá. Obešla moji postel a přisunula ji k té Calumové.

,,Vím jak bolí, když máte někoho blízko a přitom tak daleko." dodala sklesle a odešla, neřešila jsem to, jen jsem se víc nasáčkovala ke Calumovi a on ke mě.

,,Jak dlouho tady budeme?" zeptala jsem se.

,,Nemám ponětí, ale hlavní je, že jsem s tebou. I když jsou tu ty stupidní hadičky a já tě nemůžu pořádně obejmout. Nic." řekl smutně.

,,Jak dlouho jsme spali?" zeptala jsem se.

,,No to taky nevím, jediné co vím je, že Dylan spáchal sebevraždu." řekl mi a usmál se na mě.

,,Já vím." řekla jsem. ,,I přes to co všechno udělal je mi ho líto." povzdechla jsem si. ,,Byl jen hloupá loutka jeho sestry"

,,Nemysli na to, důležité je, že jsme spolu a že ta největší hrozba je pryč." usmál se. Chtěla jsem ho políbit, ale bránily mi hadičky, kteté měl v nose, tak jsem mu aspoň dala pusu na čelo.

,,Ještě je tu Tanya." upozornila jsem ho.

,,Ale ona není hrozba." Namítl.

,,Ale co když si najde další loutku? Já mám prostě jen strach." vydechla jsem a opřela se o jeho rameno.

,,Vzhledem k tomu, že mám několik důvodů proč neumírat, tak budu bojovat, abych viděl naši dceru, která bude pěkná po mamince a našeho syna, který se mnou bude hrát fotbal." pohladil mě po tváři a usmál se.

,,To jsem zase něco řekla." protočila jsem očima a zasmála se.

,,Ale řekla si to hezky, až moc, na to, že si to řekla ty." zasmál se a následně sekl bolestí a chytil se za břicho. Jen jsem na něj zděšeně koukala a po tváři mi začala stékat slza. ,,Neplač tak moc to nebolí." lehce se usmál a pohladil mě po tváři.

,,Ne Calume bolí. Moc to bolí." zamumlala jsem.

,,Budu v pořádku." usmál se.

,,To si říkal, i když tě Luke zmlátil a pak si málem umřel, já o tebe prostě nemůžu přijít chápeš to?" vyjekla jsem.

,,Však o mě nepřijdeš, já neumřu, budu tady, s tebou neboj se. Všechno bude tak jak si řekla budeme mít holčičku, chlapečka a potom se společně budeme dívat na vnoučátka a vzpomínat na tyhle stupidní útržky z minulost." usmál se na mě. ,,Já tě neopustím." šeptl.

,,Slečno Irwin, čeká vás vyšetření." řekla sestřička ve dveřích a přijela ke mě s vozíčkem, na který mě naložila. Zase jsem projížděla hororovými uličkami nemocnice. Padající omítka tomu dodávala ten správný efekt.

,,Sestřičko." křikl za námi, mě známý hlas. I já i ta holka jsme se otočily.

,,Ahoj Ashi." usmála jsem se.

,,Jak ti je? A jak je na tom Calum?" zeptal se. ,,Za jak dlouho je pustíte?" zeptal se sestřičky.

,,No nevím, musela bych se zeptat doktora brouku." řekla svůdně.

,,Mám manželku." řekl Ash.

,,Tak to nic, za týden, nebo dva jsou oba venku." odsekla. Namyšlena pipka, ať už mě tam zaveze a jde pryč.

Calum

,,Ahoj broučku." řekl mi hlas, který jsem dlouho neslyšel. Posadila se na postel a začala mi jezdit rukou po stehně.

,,Co chceš Tanyo?" zeptal jsem se hnusně.

,,Nic, jen ti říct, že až se jí zbavím, budeme jenom my dva a nikdo jiný." řekla a rukou mi sjela až k rozkroku. Zalapal jsem po dechu a pak na ni nahodil vražedný pohled.

,,Dotkneš se jí a zabiju tě." přecedil jsem přes zuby. Rukou mi začala jezdit po rozkroku a já měl co dělat.

,,Já to věděla, jednou ti přejedu po rozkroku a ty máš co dělat." zahihňala se. ,,Jde vidět, že ti nedává tak často, to já bych ti dávala, kdykoliv by se ti zachtělo." zavrčela mi do ucha a následně ho jemně skousla.

,,Dej mi pokoj." zařval jsem.

,,Pche, když tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo." řekla dost hnusně a rukou sáhla po mojí kanyle, kterou následně z ruky vytrhla. Z ruky mi začala vytékat krev. ,,Sbohem Calíčku." zamávala mi. ,,A sladké sny." usmála se a odešla. Snažil jsem se tam dát kanylu zpět, ale nešlo to. Nahmatal jsem tlačítko a zavolal sestřičku. Moje víčka se pomalu zavíraly.

,,Panebože!" vyjekla a přiběhla ke mě. Nabodla mi kanylu zpátky do ruky a píchla mi něco na spaní. Začal jsem pomalinku usínat. Do ruk mi píchla ještě dalších pár jehel a odešla.

,,Teď spí vypadla mu jen kanyla, nenervujte se slečno." řekla sestřička a já věděl, že je tady v mé blízkosti. Slibuju jí tady, že s ní zůstanu a málem díky té krávě Tanye vykrvácím. Potlesk. Neměl bych jí nic slibovat, když jí něco slíbím, vždycky se něco posere a já to nedodržím, tak proč něco slibovat. Ode dneška už žádně sliby jen činy. Ukážu ji jak moc ji miluju i když to ví, protože ona je důvod proč dýchám.  Důvod proč tu stále sem. Jediný důvod proč žiju.