m.l.w.5sos // c.h.

187.

,,Víš jak máš prášky v šuplíku?" řekl a nevinně se usmál. 

,,NO?!" zděsila jsem se.

,,Vyměnil jsem je za bonbony." usmál se. A já ztuhla.

,,Cože si?! Kdy!!" začala jsem řvát.

,,Klid, klid. Před týdnem." řekl s klidem.

,,Děláš si..?!" začala jsem brečet. Ať je tohle jen stupidní vtip. Já nechci dítě! Prostě ne! Začala jsem se klepat a myslela jsem, že se sesypu k zemi. Calum pustil tašky na zem a chtěl mě obejmout, ale já ustoupila. ,,Nesahej na mě, zrádče!" zařvala jsem spíš hystericky, než normálně.

,,Uklidni se..." začal, ale já ho zarazila.

,,Uklidni se?! Já- já nemůžu mít dítě. Zbláznil si se?! Nejsem připravená na dítě! Zničí ti to kariéru a mě život!" dobře lidi okolo nás museli mít dobrou podívanou.

,,A Ashovi to nezničí kariéru?" nazdvihl obočí.

,,Ash je, ale vyspělejší než ty, ty jsi jen velký nezodpovědný dítě!!" zařvala jsem. No pak jsem se, ale proklínala za to, co jsem řekla.

,,Byl to vtip." prošel okolo mě. ,,a možná by jsi si měla dávat pozor na to co říkáš, protože..." nadechl se. ,,Některý věci bolí."

Rukávem jsem setřela slzy. Takovej šok. Kdyby tohle doopravdy udělal, neodpustila bych mu nikdy. ,,Cale." vyjekla jsem a obejmula ho okolo pasu ze zadu. ,,Promiň, za to co jsem řekla." zamumlala jsem.

,,To je v pohodě." vydechl. ,,jen, to zamrzelo."Otočil se na mě a ruky obmotal okolo mého pasu. Spojil naše rty a zaklonil mě. Nejdřív mě to zaskočilo, ale pak jsem přiložila ruce na jeho krk a spolupracovala jsem. 

,,Takže dobrý?" zeptala jsem se opatrně.

,,No n..."

,,PANEBOŽE TO JE CALUM HOOD!" to tu dlouho nebylo. Protočila jsem oči. Doběhly k nám tři holky, dvě větší asi tak kolem čtrnácti- patnácti a jedna tak šestiletá holčička. Ty dvě si k němu stouply, já je vyfotila jako vždy. Pak se s ním bavily, zatím co ta maličká stála v pozadí a začala brečet. 

,,Copak beruško?" zeptala jsem se a dřepla si k ní. 

,,Mo-moje sestra, mi- mi zakázala, se -se vyfotit s Calem." vzlykla. Bylo mi jí líto. Vzala jsem ji do náruče a  šla ke Calumovi. Předala jsem mu ji a z kapsy mu vytáhla telefon. Vyfotila jsem je a hned to dala na twitter. 

,,Jak se jmenuješ princezno?" zeptal se.

,,A- Anabel." šeptla. Calum jí dal pusu na čelo a jí se rozzářil úsměv. Něco mu šeptla do ucha a Cal se pak uculil na mě.

,,Jo je." usmál se. Holčička odběhla a Cal přišel ke mě.

,,Co ti říkala?" zeptala jsem se. 

,,To se neříká." uculil se. 

,,Ale no ták." zaškemrala jsem. 

,,Řekla, že vypadáš jako princezna." šeptl. ,,A to, jak jsi říkala, že nejsi připravená být matkou. Řekl bych, že jsi a dostatečně." odvětil. 

,,Já myslela, že nejsem připravená na malý děti. Nechceš si dítě radši adoptovat?" zeptala jsem se. 

,,To by taky šlo. Nejsem proti adopci, pak uvidíme, jak se to bude a pořídíme si vlastní." rozzářily se mu oči.

,,Tak si počkej pár let." uchechtla jsem se. 

,,Ale no ták." zaškemral a jeho ruka sjela na můj zadek. 

,,Jsme na veřejnosti." upozornila jsem ho. 

,,No a?" zasmál se. 

,,Jedeme domů, protože máme všechno." vítězně jsem se usmála. Konečně padnu na sedačku a budu se válet. ,,A doma si se mnou můžeš dělat co chceš." uculila jsem se, když jsme vycházeli z nákupáku. 

,,I will fuck you so hard." zavrněl. 

,,Přestaň." zasmála jsem se. Naházeli jsme věci do auta a konečně jeli domů. Doma jsme vyklidili jeden z pokojů pro hosty a začali vymalovávat na světle modrou. Začala jsem barvit válečkem, netrvalo dlouho a natřela jsem Calumovi záda. 

,,Torino." zavrčel a přejel mi štětcem po nose. Otřela jsem si nos o ten jeho a taky se otřela o jeho rty. 

,,Jste tak sladcí." rozplývala se Annie ve dveřích. 

,,Začínám si myslet, že máme malý dům." povzdechla jsem si. ,,Máme dvě patra já mám s Calem pokoj, Luke s Erin, Mike s Annie, Ash s Chriss a prckem. Bude nás tady bydlet devět máme dva pokoje pro hosty. Poýád si prostě myslím, že nás je v domě moc. Stěny jsou tenký a poslouchat Michaela jak si to rozdává s Annie, nebo poslouchat mě s Calumem. Musí to být vážně pecka." zasmála jsem se.

,,Takže co navrhuješ?" zeptal se Calum.

,,Co kdyby jsme se my dva přestěhovali do menšího domku kousek odtud? Jako neříkám, že tenhle dům nemám ráda, ale je nás tu moc." povzdechla jsem si. 

,,V žádným případě. Skoro čtyři roky jsem na tebe čekal a nenechám tě jen tak odejít." řekl Ashton, který zrovna přišel. 

,,Však by jsi mě vídal." odvětila jsem.

,,Jo, jasně, už tak tě vídám minimálně a to jsme pod jednou střechou. Jsi moje malá sestřička a já o tebe nechci přijít úplně." řekl vážně. ,,Dům je dost velký pro nás pro všechny." dodal. ,,I když představa, že tu vy dva budete mít dítě mi pořád vadí a pořád jsem se nesmířil, že jsi s ním." Jo Ashi, ještě něco nám řekni. 

,,Jak nesmířil, že jsem s ním?" zeptala jsem se.

,,Prostě mi to vadí. Jsem rád, že jsi šťastná to ano, ale prostě mi to vadí." řekl vážně.

,,Ale proč?" zeptala jsem se.

,,Víš jaký to je vidět, že můj nejlepší kamarád strká mojí sestře jazyk do krku. Vědět, že můj nejlepší kamarád s mojí sestrou spí? Vědět, že můj nejlepší kamarád je pro moji sestru důležitější jak já?" začal zvyšovat hlas. Začínala jsem se mírně bát. Ale já moc dobře vím, jaký tohle je. Moc dobře vím, jak se Ash cítí. Moc dobře to vím. Povzdechla jsem si a podívala se na Ashe. 

,,A ty víš, jaký to je, když moje nejlepší kamarádka, má dítě s mým bratrem?"