m.l.w.5sos // c.h.

123.

Nemůžu to mu uvěřit. Když jsem bydlela u babči, snila jsem o tom, že s ním něco budu mít, že zrovna s ním, ale nečekala jsem, že to půjde tak snadno. Něco špatného se za těch deset měsíců stalo.

Ale co to bylo to se nejspíš nedozvím. Potřebuju Nikoletu, je to moje nejlepší kamarádka, a vzhledem k tomu, že jsem údajně s klukama na tour, beztak ještě chodí s Lukem, ta by se ho jen tak nevzdala.

Další den probíhal divně, ráno mě probudili sluneční paprsky a já zase ucítila ten známý pach desinfekce, uvědomila jsem si, že jsem pořád v nemocnici, kéž bych už byla pryč. Sestřička mi donesla zase ten hnusnej blaf co byl včera na večeři, takže jsem byla o hladu. Později přišel doktor se slovy, jak mi je a když jsem mu odkývala že dobře, řekl, že si mě tam nechají ještě tak tři, čtyři dny na pozorovaní.

Bylo kolem druhé hodiny odpoledne, sluneční paprsky tancovaly na obloze a přes okno nemocničního pokoje šlo vidět, jak se stromy s nádherným zeleným listím houpají v letním vánku. Moje obrazovka na mobilu, kde jsem seděla Calumovi na klíně a smála se ukazovala stále 2.07 p.m. Každá minuta tady pro mě byla utrpením.

Ozvalo se klepání na dveře a do pokoje nahlédl Calum a hned za nim Luke s Michaelem. ,,Můžeme?" zeptal se Cal a já přikývla.

,,Ahoj tučňačko." usmál se Luke a ukázal mi jeho bílé zuby.

,,Ahoj tučňáčku." zakřenila jsem se a pevně ho obejmula. ,,Ahoj Mikey." dodala jsem hned, jak jsem se odtáhla od Luka. Mike mě taky obejmul s vřelým pozdravem.

,,Ahoj lásko." ozval se Cal a lehce se otřel o moje rty. Začala jsem se uculovat jako nejvetší idiot.

,,Máme tu někoho u koho si možná vzpomeneš, možná ne, ale znáš ji. POJĎ SEM." řekl Luke a poslední dvě slova řekl víc nahlas. Do nemocničního pokoje vešla vysoká bruneta. Chytila jsem se za spánky a začala se mi lehce motat hlava.

,,A-Ahoj." Řekla krásná brunetka v předsíni.

,,Ahoj Chriss, NIKI mi o tobě vyprávěla." Usmála jsem se na ni. Úsměv mi oplatila a šli jsme si sednout do obýváku.

,,ASHTONE!" zařvala jsem.

,,NO?!" přiběhl a ty pohledy, které si vyměnili s Chriss, oh láska na první pohled.

,,A-Ahoj Ashi." Zakoktala se a začervenala se.

,,Ahoj, ty jsi Chriss, že? Viděl jsem tě párkrát na chodbě ve škole, chodíš do třídy s Tori a NIKI že?" usmál se od ucha k uchu.

,,Chrissten?" zeptala jsem se a pocítila slzy na tvářích.

,,Ty sis vzpomněla!" vyjekla Chriss a padla mi kolem krku. Myslela jsem, že mě umačká. Byla jsem v tu chvíli tak šťastná, že jsem si na ni vzpomněla, i když mě dál deprimovalo to, že si nepamatuju vztah s Calem a dál mě deprimovalo, že nevím kde je Nikoleta. Vybavila jsem si jen tuhle vzpomínku. Nic víc.

Já a Chriss jsme seděli na posteli Cal na jedné stoličce a jelikož tu byly jen dvě, Luke seděl Michaelovi na klíně, vypadali rozkošně. ,,Lidi, kde je Niki?" zeptala jsem se po chvilce a všem se z úsměvů vybarvily smutné tváře.

,,No Niki, je mrtvá." řekl Mike a v tu chvíli jsem se začala smát.

,,Né vážně, kde je?" zeptala jsem se. Jim však smutné výrazy nezmizely. ,,Neříkej mi, že.." šeptla jsem a hlas se mi zlomil. ,,Ne, že to není pravda!" vyjekla jsem. ,,Cale prosím." zachraptěla jsem a tváři si schovala do dlaní. ,,To nemůže být pravda." vzlykla jsem a podívala se na Luka, který taky brečel. Neříkejte mi, že moje nejlepší kamarádka je mrtvá, prosím ne.

Pocítila jsem na sobě něčí ruce. ,,Nebreč, kdyby sis pamatovala jak se k tobě zachovala, jak tě zradila, nenáviděla by si ji." podle hlasu to byl Calum. Jak zradila? Co všechno se stalo? Proč nic nevím?

,,Lidi, necháte mě s Calem o samotě?" řekla jsem mezi vzlyky.

,,Stejně už musíme, stavíme se zase zítra dobře." zamával mi Luke a odešli. Zůstala jsem s Calem zase sama.

,,Mám si lehnout vedle tebe?" usmál se a já přikývla. Lehl si vedle mě ruky obmotal okolo mého pasu a nos zabořil do mých vlasů. ,,Tohle mi chybělo." zamumlal, palcem jsem hladila hřbet jeho ruky a pohrávala si s jeho prsty. ,,Nudíš se?" Zeptal se po chvilce ticha.

,,Jak si to poznal?" nechápavě jsem se zeptala.

,,Vždycky sis pohrávala s mýma prstama, když ses nudila." zasmál se. ,,Kdy tě pustí?" zeptal se a přitáhl si mě blíž.

,,Doktor dneska řekl, že tak za tři až čtyři dny." vydechla jsem. Cítila jsem se s ním tak divně, tak nervózně.

,,Pane Hoode, návštěvní hodiny se blíží ke konci." řekla sestřička ve dveřích. Sedli jsme si a oba na ni upřeli pohled. Cal mezitím propletl naše prsty a stiskl mi ruku.

,,A nemohl by tady dneska zůstat prosím." zaškemrala jsem a s Calem jsme udělali psí očka.

,,Tak dobře." vydechla sestřička a odešla. Calum mě obejmul okolo ramen a takhle v tiku jsme seděli asi třicet minut. Vnímala jsem jeho vůni, doteky, vnímala jsem ho, jeho přítomnost, která ve mě probouzela nepopsatelné pocity. Při každém nasátí jeho vůně jsem se snažila si vzpomenout.

,,Cale?" Tak Torino, teď nebo nikdy.

,,Mmm?" zvedla jsem k němu pohled a dívala se přímo do jeho nádherných očí. No ták řekni mu to, stejně víš, jak to cítí on, není co ztratit.

,,Miluju tě." šeptla jsem a on se začal uculovat jako blázen. Přiložil jeho jemné rty na ty moje a já cítila motýlky v břiše, po dlouhé době.

,,Já tebe taky." usmál se do polibku. Ještě chvilku jsme si takhle povídali, dělali blbosti, líbali se, mazlili se. Potom jsme zalehli a v objetí usnuli.

Ráno mě probudili sluneční paprsky, které svítili přes rozbité žaluzie v nemocničním pokoji. Promnula jsem si oči, šáhla jsem na místo vedle sebe, ale on byl pryč. Byl tu včera vůbec?