m.l.w.5sos // c.h.

126.

,,Uklidni se a v klidu mi to řekni." pohladila jsem ho po hřbetu ruky.

,,Znásilnil tě."

,,C-Cože? " vykoktala jsem ze sebe a podívala se na něj slzy jsem měla na krajíčku. Co jsem si měla v tuhle chvíli myslet. Připadala jsem si špinavá, poskvrněná někým jiným, než Calumem. Super. Ucítila jsem jeho ruce. Jednou mě hladil po vlasech a druhou po zádech.

,,Neplač." Šeptl mi do ucha.

,,Je toho na mě za poslední tři dny až moc." Zamumlala jsem mu do krku. ,,Nejdřív se dozvím, že jsem tvoje snoubenka, a teď že jsem byla znásilněná, co přijde potom, řekneš mi, že se znám s The Vamps?"

,,No měl bych ti to říct než přijedeme do hotelu." Uchechtl se.

,,Děláš si?" Fangirling za tři, dva, jedna.. ,,Omfg Hoode jako vážně?!"

,,Drž se dál od Connora a Bradleyho." Řekl vážně.

,,Proč?" Nazdvihla jsem obočí a utřela si poslední slzy.

,,Protože ty si jen moje a já tě nedám." Zamračil se.

,,Takže chceš říct, že Con a Brad.. " nedokončila jsem větu, protože to udělal za mě.

,,Po tobě jedou? Jo." Zamračil se. ,,Opovaž se." Přecedil přes zuby, když si všimnul mého výrazu..

,,Neboj se, jsem jenom tvoje, protože ty si můj růžový poník." Zasmála jsem se.

,,Čekal jsem, že zrovna na tohle si nevzpomeneš." Protočil oči a zasmál se.

,,Ale já si vzpomněla." Zasmála jsem se.

,,Nenuť mě ti ublížit." Ušklíbl se a naklonil se ke mě, přičemž jsem se zaklonila a podepřela rukou. Cítila jsem jeho dech na celém svém obličeji. Jeho oči byly černé jak dva uhlíky a přes ticho, které panovalo byl slyšet můj rychlý tlukot srdce. ,,Nedělá dobrotu, když máš ze mě strach. Pak mám nutkání." Zachraptěl a já se celá zachvěla.

,,Přestaň." Šeptla jsem a on se začal přibližovat.

,,Slečno Irwin můžete domů, stavte se na recepci pro prášky." Řekla sestřička ve dveřích a já si oddechla. Kdo by řekl, že ta stará rašple bude moje záchrana.

Vstala jsem z postele natáhla na sebe rifle. ,,Calume neskenůj můj zadek." protočila jsem oči.

,,Ale, když vypadáš v těch spodkách tak chutně." řekl a skousl si spodní ret.

Pod tričko jsem natáhla tu hnusnou, zákeřnou podprsenku a na Calumovo tričko koženou bundu co mi vysela na věšáku. ,,Deš? Chci odtud vypadnout." Řekla jsem a rozešla se pryč jak z pokoje stejně tak i z nemocnice. Vyzvedla jsem se prášky a společně s Calumem odešla. Taxíkem jsme dojeli k hotelu. Zamířili jsme k výtahu a vyjeli do posledního patra. Výtah se otevřel, udělala jsem pár kroků a okolo mě se sesypali kluci z the Vamps, nevěděla jsem jestli mám pištět nebo spíš volat o pomoc. Netrvalo dlouho a mě se zase motala hlava, věděla jsem co bude následovat, další nával vzpomínek.

Vzpomněla jsem si na všechno co jsem prožila s Connorem, Jamesem, Tristanem a Bradleym. Proletělo to mojí hlavou jako blesk. ,,Já, já si vás pamatuju, já si vzpomněla." Vyjekla jsem a myslela si, že mě umačkají. Všimla jsem si Caluma jak se sklepenou hlavou odchází do pokoje. Šla jsem za ním. ,,Co se stalo?" Zeptala jsem se, když jsem za ním došla na balkón.

,,Proč si pamatuješ je a mě ne? Proč?" Zasmutněl.

,,Já nevím." Odpověděla jsem a obejmula ho. ,,Mrzí mě to."

,,Měl bych se chystat na koncert." Řekl s kamenným výrazem a odešel do pokoje. Stála jsem tam, na balkoně teplý vánek si pohrával si mými vlasy a já koukala do dálky na krásy Londýna. Uvědomila jsem si, že když jsem si vybavila kluky z the Vamps tak i Annie a její příchod k nám do rodiny. Vybavilo se mi skoro všechno škola a lidi v ní Tanya a Dylan, Petra, Elis, dále Alexandra a Lydia, smrt Nikolety, všechno až na Caluma, který je z toho teď na prášky a já nevím co mám teď dělat.

Šla jsem se radši chystat z kufru jsem vytáhla co mi přišlo pod ruku. Černé tílko, tenký béžový svetr, legíny, když jsem to na sebe nasoukala doladily to černé vansky. Lehce jsem se namalovala, vzhledem k tomu, že to Calumovi tak vadí nebyl to takový extrém dneska, jen řasenka. ,,Fuj." řekla jsem si pro sebe, když jsem se podívala do zrcadla. Potom jsem uslyšela ránu, která se ozvala z koupelny.

Rychle jsem otevřela dveře a naskytl se mi pohled na Caluma v ručníku, který se zvedá ze země. ,,Co se ti proboha stalo?!" vyjekla jsem.

,,Nic. Jen jsem spadl, ujelo mi to." řekl potichu. Vypadal z toho všeho dost zdrceně.

,,Jen jsem spadl." řekla jsem s ironii v hlase. ,,Si v pořádku?" ticho, nic, žádná odpověď, těžkej ignor. ,,Cale." šeptla jsem. Opíral se o umyvadlo a koukal se na sebe do zrcadla, jeho zklamaný výraz mluvil za vše.

,,Proč Tori? Proč?" zamumlala a podíval se na mě v odraze zrcadla. ,,Proč sis vzpomněla na všechny jen na mě ne? Proč jsem ten koho si nepamatuješ?"

,,J-já nevím." řekla jsem. ,,Ale to neznamená, že se nesnažím, chci si to pamatovat, chci si vzpomenout, ale nejde to." zasmutněla jsem. Jen mě obešel, a šel se obléct.

Calou cestu do arény se mnou nepromluvil, drel se od nás dál. Bavila jsem se s Ashem a Lukem, snažila jsem se ho nevnímat radši. Chtěla jsem vědět, co se mu honí hlavou.

Dojeli jsme do arény, pomocí ochranky jsme se s klukama dostali do šaten, kde jsme se všichni rozešli a já s holkama jsme se šli podívat k podiu. Bylo tam nehorázně moc lidí. Najednou se ozval jekot a my poznali, že kluci vešli na podium. Aréna se otřásala v základech, chvilkama jsem si myslela, že ohluchnu. Kluci začali hrát. Calumovi to nešlo, šlo poznat, že je myšlenkama jinde. Zapomínal slova a hrál jako tělo bez duše. Jako první začalo SLSP, Ann s Chriss a Mali, trsali za mnou, zatím co já jsem stála opřená o zeď a nepouštěla oči z Caluma.

Začínali úvodní tóny 'the only reason' a mě se zatmělo pře očima, celou tu písničku jsem neviděla nic jiného než jen vzpomínky. Paříž, rande v parku a nalezení Pixie, společné Vánoce, Silvestr, všechno...

,,Tohle byla poslední píseň, doufám, že jste si to užili dobrou noc."