m.l.w.5sos // c.h.

122.

,,A-Ashi já to nezvládnu." řekl jsem a sklopil pohled, nemůžu si tam sednout a tvářit se, že se nic neděje. To nejde.

,,Budu tam s tebou neboj se." řekl a poplácal mě po zádech. Chytil za kliku a vešli jsme dovnitř.

Seděla na posteli a koukala z okna. Vypadala docela sklesle. ,,Victorie?" řekl Ash a sedl k ní na postel.

,,Co-co tady děláš? K-Kde přesně jsem? Nechtěli mi nic říct." dodala a nohy přitáhla k hrudníku, zdála se mi jiná. Podívala se smutně na Ashe, mě dočista ignorovala a to mě ubíjelo.

,,Jsme v Londýně, na turné, bylo by jednodušší, kdyby sis něco pamatovala." vydechl a začal brečet. ,,J-Je to moje chyba Tori omlouvám se." řekl.

,,Co je tvoje chyba Ashi?" zeptala se zděšeně a obejmula ho okolo ramen.

,,Je moje chyba, že si tady, kdybych na tebe včera nevyjel a neseřval tě, nemusela si být teď tady." řekl a protřel si uslzené oči.

,,P-promiň Ashi, ale já o ničem nevím." dodala sklesle a silně ho přimáčkla.

,,J-já to nezvládnu, musím se uklidnit, musím na chodbu, nechám vás tady o samotě." řekl a přistoupil ke mě. ,,Netlač na ni a zkus jí to nějak pomalu připomenout. Věřím ti." řekl sklesle a odešel, zůstal jsem tam s ní sám. Tak moc jsem ji chtěl obejmout a políbit.

,,Ahoj." usmál jsem se a sedl si na místo, kde seděl před chvilkou Ash.

,,Ahoj." řekla sklesle ,,Obejmeš mě?" zasmutněla a roztáhla ruky, na znak, abych ji obejmul. Přiblížil jsem se kousek k ní a pěvně ji objal. Takové naše zamilované objetí. Já a Tori jsme k sobě vždycky měli hrozně blízko, než odjela po té nehodě byli jsme nejlepší kamarádi. Jako bratr a sestra. ,,Díky." vydechla, jen jsem se lehce usmál, chytil ji za ruku a hladil palcem po hřbetě. ,,Cale?" řekla a já zvedl pohled od země k ní. ,,Kolik týdnů mi vypadlo z paměti?"

,,Skoro celej rok. Deset měsíců." vydechl jsem a ona se na mě zděšeně podívala.

,,Kolik?!" vyjekla a začala brečet. ,,Proč si do háje nic nepamatuju? Mám na ruce snubák a vůbec nevím od koho, nemám ani ponětí s jakým idiotem jsem do toho praštila tak brzo." Ach bože Tori, kdyby si jen tušila, kdyby si věděla.

,,To bude dobrý lásko." pohladil jsem ji po tváři. Až, když na mě vyvalila oči, uvědomil jsem si, co jsem řekl. ,,Promiň." dodal jsem potichu.

,,Takže chceš říct, že já a ty." řekla a poslední slova šeptala. Při tom ukázala na mě a na ni. ,,Já, ne, to nemůže být pravda. NE" řekla a začala kroutit hlavou ze strany na stranu.

,,Tori.." začal jsem, ale přerušila mě.

,,Ne, nechci nic slyšet, běž pryč." řekla a ublíženě se na mě podívala.

,,Dokážu ti to." řekl jsem a vytáhnul z kapsy mobil.

,,Není co dokazovat, já tomu nevěřím!" vyjekla.

,,Do hajzlu poslouchej mě!" zařval jsem na ni, protože už jsem na to neměl nervy. ,,Nech mě ti to všechno říct. Okay." řekl jsem už normálně.

,,Pět minut." řekla s kamenným výrazem. Přikývl jsem a v mobilu najel do galerie, klikl jsem na naši nejbližší fotku, dával jsem jí pusu na tvář. Zamával jsem jí s tím před obličejem. Myslel jsem si, že jsem měl vyhráno, že si třeba vzpomene. ,,To nic nedokazuje." řekla a zakroutila hlavou. Kliknul jsem na jinou fotku, kde jsme se líbali. Zamával jsem jí s tím před obličejem znovu, tentokrát na mě vyvalila oči. ,,Ne, to nemůže být pravda." řekla. Sakra jak jí to mám ještě vysvětlit?

,,Jak vidíš tak je." zamumlal jsem. ,,A ničí mě, že si nic nepamatuješ, já tě miluju."

,,Ale, jak, proč? Proč si to nepamatuju?" řekla a začala slzet. Skousla si spodní ret a snažila se to zastavit. No moc jí to nešlo.

,,Doktor říkal, že je to dočasná amnesie." řekl jsem sklesle a pohladil ji po tváři. Byla rudá a úplně hořela, slzy jí tekly proudem.

,,Ale já si to chci pamatovat, tak proč? Proč?" šeptla a já ji pevně objal, triko jsem měl promáčené. ,,Cale?" zamumlala mi do krku.

,,Ano lásko?" lehce jsem se usmál a ona se ode mě odtáhla.

,,Na rovinu, kolikrát jsme spolu spali?" utřela si slzy a zasmála se.

,,No.." Teď si v háji kámo spal si s ní tolikrát, že to ani sám nevíš. ,,hodně krát." vážně Hoode to z tebe vypadlo tohle?

,,Ještě, že si to nepamatuju." protočila oči a zasmála se.

,,Co? Nestěžovala sis." pokrčil jsem rameny a po dlouhé době se na ni usmál. Mezi námi panovalo dlouhé ticho. Začínalo mě to deprimovat, ale nechtěl jsem nic říkat, neměl jsem co.

,,Hele." vydechla. ,,Sice si nic nepamatuju, ale něco uvnitř mě mi říká, že tě taky miluju." zamumlala a já se musel uculovat jako totální idiot. Bezmyšlenkovitě jsem se přilepil na její rty, ale když mi došlo co dělám odtáhl jsem se.

,,Promiň." šeptl jsem a sklopil pohled.

,,To je v pohodě." Usmála se a pohladila mě po tváří.

,,Pane Hoode návštěvní hodiny jsou u konce, budu vás muset poprosit, aby jste odešel." Řekla sestřička a odešla.

,,Už budu muset jít, ale zítra zase přijdu ano." Pohladil jsem ji po tváří a odešel, ještě ve futrech jsem jí zamával.

Šel jsem chodbami nemocnice a narazil na Ashe. ,,Tak jak je na tom vzpomněla si?" zeptal se.

,,Brácho to nepude tak rychle, ale jsem aspoň rád, že se smířila s tím, že se mnou něco má."

Tori

Sedím na nemocničním lehátku, uprostřed bílé místnosti. Londýnská nemocnice. Nevím, co si mám teď myslet. Já a Calum. To nejde, nemůže. V mé hlavě se pořád přehrávala ta jedna věta. A ničí mě, že si nic nepamatuješ, já tě miluju.

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem zasnoubená zrovna s ním. Ano je pěknej, milej a totální slaďouš, ale to nejde, nemůže to být pravda a už vůbec nemůže být pravda to, že jsem s ním spala.

Podle všeho co mi řekl s ním něco mám. Můj mozek říká že ne, ale moje srdce říká ano. Moje srdce doslova křičí. Nemůžu to mu uvěřit. Když jsem bydlela u babči, snila jsem o tom, že s ním něco budu mít, že zrovna s ním, ale nečekala jsem, že to půjde tak snadno. Něco špatného se za těch deset měsíců stalo.