THE NEW ONE | H.S.

76

,,Ty seš tak pitomá!"

Nechávala jsem odeznít slova vyřčená na mou osobu, za doprovodu hluku, jež se ozýval ze všech stran a koutů školní jídelny. Naprosto bez nálady jsem se vidličkou nimrala v jídle a snažila se nepodlehnout pokušení vzít nohy na ramena a utéct pryč.

Toto bylo to poslední místo, kde bych v tu chvíli chtěla být. Měla jsem pocit, že mě všichni sledují. Že si na mě ukazují a všichni do jednoho mě soudí. Toho, že si Harry držel odstup, si stačil všimnout ne jeden z přítomných a já bych přísahala, že mi jejich souzení, každé jedno slovo mířené na mou osobu, vypalují do zad šrámy.

Ani fakt, že jsme seděli každý zvlášť tomu nepomáhal. Já s Kate a Tomem jsme seděli u našeho "starého stolu" a Harry s bandou zase u jejich. A to bohatě stačilo k tomu, aby vznikly spekulace. Když jsem se kolem sebe rozhlédla, přísahala bych, že každý jeden pohled byl mířený naším směrem.

Chtěla jsem jít domů.

,,Jak tě něco takovýho mohlo vůbec napadnout?" Konečně jsem vzhlédla a setkala se s párem mandlových očí, ze kterých šlehaly plameny. Kate byla více než naštvaná a Tom na tom nebyl o moc líp. A já jsem se jim popravdě vůbec nedivila.

Celé jsem to pohnojila.

Všechno.

,,Nevím, prostě jsem chtěla, ať to všechno skončí." mykla jsem poraženecky rameny a uhnula pohledem. Věděla jsem, že jsem si zavařila, ale pomyšlení, že jsem zklamala i tihle dva mi zanechával hořkou pachuť v ústech.

,,Myslel jsem, že tohle už jsme probrali." ozval se pro změnu Tom. Vzhledem k tomu, že se na jídlo od provalení mého zločinu ani jen nepodíval, věděla jsem, jak vážná celá situace je. Tom by za žádné jiné okolnosti jídlo neodmítl. ,,Jasně jsme ti řekli, že jsme tady pro tebe. Že už nikdy na nic nebudeš sama a ty nám tohle zatajíš? Víš co všechno se ti mohlo stát?"

,,No," mlaskla Kate ,,něco mi říká, že kdybys to řekla támhle těm ingousťákům, tak bys měla po problému." pokynula hlavou ke stolu po její pravici připravená trochu odlehčit situaci.

,,Jak sis to mohla nechat pro sebe? Zase!" pokračoval Tom naštvaným hlasem. Když jsem k němu zvedla zrak, tvářil se jinak, než zněl jeho hlas. V jeho tváři se skutečně odráželo zklamaní. Nad tím faktem jsem se zamračila.

,,No, přesně." dala mu Kate za pravdu ,,Pak se nedivím, že s tebou Harry nemluví."

,,Však on většinu času nemluví." zamumlal Tom spíš pro sebe ,,Ale ten idiot je zřejmě narušenější, než jsme si do teď mysleli." Ani nemusel vyslovit jeho jméno a nám oběma hned bylo jasné, že tentokrát mluvil o člověku který měl celou tuto situaci na svědomí. A nejen to. S hlubokým nádechem si konečně vložil první sousto do úst. Při tom pohledu mi štěstím zacukaly koutky úst.

,,Tak, že je nasranej." opravila se Kate a s naštvaným výrazem pohlédla na Toma, asi proto, že ji bral za slovo, což ze srdce nenáviděla. ,,I když nasranej člověk by křičel nebo třískal věcma." zamračila se zamyšleně ,,On se chová pořád stejně, až na ten jeho pohled."

Sinchronizovaně s Tomem pohlédli na místo, kam já jsem se odmítala ohlédnout. Byli naprosto a dokonale nápadní a evidentně si z toho nedělali těžkou hlavu. Harryho pohled jsem přesto cítila na sobe. Začínalo mi chvět v podbřišku . Ovšem ne nadšením. ,,Jo," zamumlal Tom tiše ,,tváří se, jakoby mu někdo sežral čokoládu."