Děti Mordoru (Little fears)

Dvířka

"Smíšku vylez! Už je moc pozdě! Musíme jít domů!"
Postávali nervózně u pikoly a rozhlíželi se po šeřící se hale. Zítra je škola a pokud přijdou pozdě domů, bude řev.
Vrabčák procházel okolo a stále hledal. Všichni ostatní už stáli za žlutočerným sloupem. Až na Smíška, který byl stále ještě schovaný.
"Jemu to možná přijde vtipný, ale my dostaneme výprask!" naštvaně odfrkla Kavka.
"Fakt už musíme!" přidal se Havran omluvně.
"Nemůžeme ho tu nechat!" nesouhlasila Liška. Byl to její nejlepší kamarád. A tohle místo je Mordor.
"Do háje, Smíšku! Jestli okamžitě nevylezeš! Zůstáváš tu sám!" varovala ho Kavka a zvedla se k odchodu. "Já na toho pitomce nečekám! Kdo jde s námi?" rozhlédla se po ostatních.
"Já už také musím!" přikývla Elis stísněně.
Všichni už měli být dávno doma. Při hře zapomněli na čas a teď už to bude každou minutou jen horší.
Ale když budou běžet...
"Třeba se mu něco stalo?" zastávala se jej Nina.
"Ne, je to jen totální magor co neví kdy přestat!" nesouhlasila Kavka. "Stejně jako náš fotr. Ten nás zabije!" povzdechla si vztekle. "Schválně zůstává schovaný a chechtá se nám!" kopla do sloupu.
Všichni pochopili, že tím myslí Smíška, ne svého otce.
"Běžel tam do rohu! Schoval se pod tu nádrž!" prozradil všem Havran. "Viděl jsem ho, jak se tam souká!"
Nechtěl být za práskače. Ale Smíšek byl opravdu magor, co neví kdy skončit. A oni už opravdu musí domů. Tak že smůla, hra končí.
Vrabčák hned přeběhl ukázaným směrem a nahlédl pod nádrž.
"Ale není tady!" povzdechl si zklamaně. "Byl tu, ale musel přelézt jinam!" oznámil jim. Taky už by měl jít domů. I když zároveň se nechtěl vzdát šance nalézt Smíška. Nenechat se jím porazit.
Zřetelně viděl stopu v prachu, prostor pod nádrží byl dost těsný a stopa tak byla výrazná. Možná až moc výrazná, jak se tu někdo soukal hluboko dozadu, zřetelně viděl špinavé otisky dlaní na betonu.
Ale pak si uvědomil, že nevidí stopu ven.
"Byl tam, ale už není!" postavil se a rozhlédl po hale.
Buď stopu ven zametl, nebo schválně rozhrabal prach pod nádrží!
"Možná už je doma!"  zamyslel se.
Chtěl aby si mysleli že leze pod nádrž. Pak zamaskoval další stopy a tajně utekl domů. A zítra se jim bude smát, že jej tam marně hledali až do noci."
"To by mu bylo podobné!" přikývl Havran.
"Já mu fakt rozbiju hubu!" navrhla Kavka a šla si pro aktovku. Už tu ztratili dost času a když poběží domů, třeba to stihnou ještě včas. Ale jestli dostane výprask, zítra tomu magorovi nabančí.
Liška na ně zoufale prohlédla. Smíšek byl její nejlepší kamarád. Neznala ho tolik, jako ostatní, ale třeba tu stále někde je. Nemohou jej přece jen tak nechat uprostřed Mordoru úplně samotného.
Nahlédla pod nádrž. Opravdu tam nebyl. Nic tam nebylo. Jen zřetelně stopy v prachu.
Se zklamaným povzdechem sáhla k masce a sundala si ji přes oči.
A pak vyděšeně ucouvla! Ztratila rovnováhu a upadla, i tak odlezla ještě o kus dál.
Slabě přitom vykvíkla.
V betonové stěně pod nádrží, v tom nejtmavším stínu, byl temný hranatý obdélník. Byla tam dvířka. A ta stopa mizela v nich.

"Co je, Liško?" shýbl se k ní starostlivě Havran. Kavka nahlédla pod nádrž a pokrčila rameny.
"Asi pavouk!" nadhodila netrpělivě. "Už pojďme!" nabádala ostatní ke spěchu.
Oni odejdou a Smíška tu nechají, uvědomila si Nina. Nevidí dvířka a neví, že Smíšek je tam někde dole.
"Musíme mu pomoct!" zašeptalo vyděšeně.
"Nic tam není!" snažil se jí uklidnit Havran. Vyděšeně zavrtěla hlavou. Musí jim ukázat ta dvířka. Musí je otevřít. Vytrhla se ze sevření a napůl v panice se vsoukala pod nádrž.
"Nic tam není!" opakoval Havran.
"Co jí to popadlo?" nechápavě se optala Elis
"Je šílená!" odfrkla Kavka s despektem. "Slouží čarodějnicí, tak co by jste čekali!" dodala na vysvětlenou.
A Nina byla opravdu napůl šílená, když se protáhla k rohu, k těm dveřím, co tam vůbec neměly být! Narazila do nich dlaní. Bušila do nich a rozmačkávala při tom drobný hmyz, který po nich lezl. Ale musí je nějak otevřít! Jinak ho tu ostatní nechají. Obkroužila dvířka prstem, jak hledala spáru či nerovnost k zachycení. Každá dvířka se dají nějak otevřít. Věřila tomu, stejně jako věřila své liščí masce. A každá dvířka vedou někam dál, za zeď.
Zaskřípal zvuk kovu a obdélníková plocha povolila. Zůstala ji v ruce. Nevěřícně hleděla do tmavého otvoru.
"Vylez ven Liško, nic tam není!" uvědomila si hlas Havrana.
Poslušně se vysoukala ven. Postavila se a ukázala jim co našla. Teď to vypadalo spíše jako kovový kryt ventilace, nebo montážní šachty.
"Jsou tam dvířka!" popotáhla plačky.
Vrabčák se nevěřícně sklonil pod nádrž.
"No fakt!" přikývl nechápavě. "A ten blbec vlezl dovnitř!" rozhlédl se po ostatních.
"Možná se mu něco stalo!" šeptla Elis.
"Proč by tam lezl?" nesouhlasila Kavka i když její hlas postrádal obvyklou sebejistotu.
Ale Nina věděla, že Smíšek do dvířek nevlezl. A věděl to i Vrabčák. Ty stopy dávaly najednou smysl. Smíška tam cosi vtáhlo!