Děti Mordoru (Little fears)

Inspektor Morozov

Ředitel byl očividně nesvůj. Obvyklý pán a neomezený vládce školy nervózně pohlédl po žácích nastoupených po třídách v tělocvičně. A Kavka si ke svému překvapení uvědomila, že má strach. Nejvyšší autorita a despotický vládce tohoto institutu má strach? Co se stalo?
Má strach z muže, který se ještě na půl ukrývá za ním.
Ředitel si nervózně odkašlal a pak trochu nejistě promluvil.
"Možná bylo zapálení bloku čtyři nehoda. A nejde o nic vyloženě zlomyslného, jako spíše o lumpárnu."
Kavka to nevěřícně poslouchala. Jen lumpárna, když zemřel jeden z hasičů? A přemýšlel někdo vůbec nad tím, co asi tak mohlo hořet v komoře, kde je jen popel?
"Každopádně by se viníci měli přiznat. A nejlepe teď hned! Je mezi vámi ten, kdo zapálil blok čtyři?" zeptal se ředitel podivně smířlivě. Za jiných okolností by to Kavku pobavilo, vidět jej takto prosícího, ale ona pocítila záchvěv strachu. Je tu něco silnějšího než ředitel.
A on je prosí proto, že nechce předat svou vládu nad školou něčemu horšímu.
Ale každopádně, oni nezapálili blok čtyři. A nemají se tedy k čemu přiznávat. A pravděpodobně to neudělal nikdo z žáků! Proč taky? A jak?
Muž v pozadí vystoupil a odstrčil ředitele nesmlouvavě stranou. Rozhlédl se po žácích podmračeným nedůvěřivým pohledem.
"Ústředí se domnívá, že jde spíše o plánovanou a připravenou ekologickou sabotáž za účelem pošpinění věrohodnosti vlády v této oblasti. A mne poslala, abych vše důkladně vyšetřil a potrestal viníky.
Jsem vrchní inspektor Morozov! A věřím, že každý z vás, všichni žáci tohoto institutu. mi budou při vyšetřování plně ku pomoci!"
Promluvil nepřívětivě muž až děsivě autorativním hlasem.
Šum v tělocvičně utichl. Strach padl na všechny.
Morozov?
Před padesáti lety vyšetřoval sabotáž v továrně. Odsoudil a oběsil třicet lidí, mezi nimi dívku Zinu!
Větvik sevřel ruce v pěst. To on zabil jeho sestru.
"Ta zrůda!' zašeptal podrážděně a sevřel ruce v pěst. Pomstí se! Řekne všem vo udělal!
Vrabčák jej zachytil za rameno.
"Pusť mne!" zavrčel Větvik.
"Kámo neblázni!" krotil jej hoch!
"Zabil mi sestru!"
"To udělal! Ale takhle ji nepomůžeš!" držel ho pevně, ukrytí mezi spolužáky.
Proč přišel?
A koho hledá?
Kavka se obávala, že to ví. Když mu unikli ze spárů v podsvětě, přišel si pro ně sem nahoru!

Žáci se rozcházeli zpátky do tříd a tělocvična se už skoro celá vylidnila, když Větvik zahlédl jedno ze spálených dětí. Stálo v chodbě, nevnímáno davem, které jej obcházelo.
Pomalu k němu došel a zastavil se před ním.
Proč na něj čeká? Chce mu něco říct?
"My to nezapálili!" řekl mu.
Dítě na něj podezíravě hledělo. Jako by jej zkoumalo a snažilo se jej poznat. Nebo zapamatovat.
A pak zahlédl jak se chodba okolo změnila. Byla najednou temnější, vlhčí. Měla mnoho odboček a trubek podél stropu. Hned poznal o co jde. Žil dole v podsvětě dost dlouho aby slyšel o labyrintu. Místo které obsahuje vše a vsechny. Místo ve které lze snadno zabloudit, ale nesnadno vybloudit.
"Labyrint?" zašeptal překvapeně.
Černé dítě přikývlo a pak vytáhlo pistoli. Tmou třeskl výstřel a s šílenou bolestí mu vnikl do břicha.
Zhroutil se k zemi.
"Co je?" shýbl se k němu Vrabčák.
Já jsem mrtvý, napadlo jej nejdříve.
Ale stále byl v tělocvičně. Pomalu nechápavě se zvedl. Žádná bolest. Žádná krev.
"Já... Viděl jsem spálené dítě! Vystřelilo po mně!" Vyhrnul si tričko, aby pohlédl na ránu v břichu. Žádná tam nebyla.
Ne! Byla tam drobná ranka.
Bledá stopa, jak stará davno zhojená spálenina kousek nad pupkem. Nikdy dříve ji tam neviděl.
Co to znamená?