Děti Mordoru (Little fears)

Vzhůru do Sodomy

Děti ze Sodomy stoupaly do svahu. Školu i s městem nechaly hluboko pod sebou, teď už mohly shlížet na střechy a komíny budov a každým dalším překonaným schodem byly výše a výše nad světem tam dole a blíže k Sodomě, sídlišti které se tak majestátně rozkládalo na kopci.
Bylo to přesně osm set padesát šest schodů které na vzdálenosti necelých dvou kilometrů překonávaly výškový rozdíl dvě sta metrů. Liška sama to nikdy nepočítala, ale slyšela to od starších. Osm set padesát šest schodů! Několikrát je zkoušela počítat, ale zatím se nedostala ani ke dvěma stům, než ji myšlenky zabloudily k jiným tématům a na schody zapomněla.

Hlavní skupinka Sodomských dětí šla spolu vpředu před Liškou, která pozůstávala za ostatními o deset kroků. Celou skupinku vedl Smíšek, hýřící vtipy a nápady. Vždy neumlčitelný a ve středu pozornosti. Dvojčata Havran a Kavka v neustálé sourozenecké hádce o každou blbost. Kdo z nich je silnější, rychlejší, chytřejší, a především o těch pár příslovečných minut starší. A do svých rozmíšek zapojili občas i Vrabčáka, který jediný se jim mohl vyrovnat ve vytrvalosti, se kterou se neustále naháněli. Elis šla mlčky vedle Smíška a naslouchala jeho neutuchajícímu proudu výřečnosti. Ale jen tak napůl , druhou půlkou mysli byla už doma. A to ji na čele nakrabatilo tenkou zachmuřenou vrásku. Netěšila se domů a každý krok blíže k Sodomě byl těžší než ten předchozí. On málokdo z nich měl důvod se domů těšit, Sodoma bylo místo zoufalců a ztracených existencí, ale na to nikdo kromě Elis nemyslel. Škola skončila a před nimi bylo prosluněné odpoledne plné her a zábavy? Domů budou muset až večer a ten byl přece tak daleko.

Těch osm set padesát šest schodů nahoru bylo po svahu rozděleno do šesti schodišť propojených starým již napůl rozpadlým chodníkem. Deště a plískanice kamennou plochu zvlnily a občas se muselo dávat pozor, aby člověk neškobrtl o vyčnívající hranu betonové dlažby. Liška s upřeným pohledem sledovala cestu, aby nevstoupila na žádnou ze spár, ale vždy do plochy dlaždice. Nevycházelo to a každý třetí krok musela protáhnout.
Konečně dospěla k poslednímu schodišti před Sodomou. To bylo nejdelší a překonávalo nejprudší část svahu. Než se vydala nahoru, ohlédla se po Medvídkovi, který za ostatními zaostával o dobrých sto metrů. Jeho kulatá postava ztěžka překonávala předposlední várku schodů se supěním a protesty, které nebylo možné přeslechnout. Lišku napadlo, že by na něj mohla počkat. Ale chtěla slyšet Smíška. A také ji příšerně tlačily boty a potřebovala si je zout. Už ji byly malé. Ale babička nechtěla, aby chodila bosá do školy. Tak ještě vyjde tyhle poslední schody a pak si je už opravdu zuje.

Poslední schod umetla dlaní a posadila se na něj. Rozvázala si tkaničky a s úlevným povzdechnutím sundala staré tenisky a pak i ponožky. Chvíli mačkala palce, ty bolí vždy nejvíce, a pak nohy s ulehčením natáhla k vzdálené stoupající siluetě spolužáka. Zkusmo zahýbala prsty a na tváři se jí rozlil blažený spokojený úsměv úlevy.
"Čím jednou budete?" optal se jich Smíšek. Cela skupinka se opírala o zábradlí vyhlídky vysoko nad silnicí která k Sodomě stoupala v širokých serpentinách. Kavka plivla dolů a sledovala slinu, která se rozprskla dole na asfaltu. Kdyby tam jelo auto, bylo by to mnohem zábavnější. Ale do Sodomy už auta nejezdívala. Jediný kdo tu měl auto, byli rodiče Elis.
Jedním z nejčastějších témat rozhovorů Sodomských dětí bylo kam půjdou, až budou dospělí. Narodili se tu, a proto tu museli prožít své dětství. Ale nikdo z nich tu nemínil zůstat.
"Já budu kosmonaut!" odpověděla Elis s rozhodnou sebejistotou v hlase. Vypadalo to, že ji ta otázka konečně vytrhla z chmurných myšlenek.
"Může být holka kosmonautem?" odvážila se zeptat Liška do překvapeného ticha, které nastalo.
"Jasně! Holka může být úplně vším!" trvala na svém sebejistě Elis. Liška si tím jista nebyla.
"Nosíš brýle!" připomněl jí Vrabčák a posunul si ty své na nose, aby mu nesklouzly dolů do hlubiny.
"No a? To se da operovat!" mávla rukou Elis s tím, že to přece už není žádný problém.
Liška sklouzla pohledem k Míšovi, který překonal posledních pár schodů a ztěžka se posadil vedle ní.
"Já budu Stevenem Segalem!" odpověděl s úlevou hoch, že je konečně nahoře.
Přikývla.
Ona nebude kosmonautem. Nemá dobrý prospěch jako Elis. A samozřejmě nebude Stevenem Segalem, je holka. A holka určitě nemůže být Stevenem Segalem, ať už Elis tvrdí cokoliv. Raději bude čarodějnicí jako její babička. Nahlas to ale neřekla. Možná by se jí ostatní smáli. Nebo by jí řekli, že ještě malá a nemůže si hrát s velkými, když stále věří na čarodějnice.
Možná bude nakonec něčím jiným než čarodějnicí, ale stejně se odsud odstěhuje jako všichni. Tohle místo bylo divné a něčím i zlé. To by ale nahlas nikdy neřekla. Věděla že starší děti na strašidla nevěří. Ona v ně věřila. Ne, ona jedno dokonce kdysi i viděla!

"Zahrajeme si na schovku?" navrhnul Smíšek.
Zrak všech se stočil k Mordoru, továrnímu komplexu hned vedle Sodomy. Pokud šlo o hru na schovku, ale i mnohé další hry, byl tím správným místem Mordor.
Do továrního komplexu byl vstup přísně zakázán, jak tu věděl každý. Takže si tam děti ze Sodomy hrály často. Vždy, když dostali chuť na nějaké to dobrodružství a nebezpečí, věděly kam jít. Zeď byla vysoká, ale bylo celkem pět míst, kudy se dalo dostat dovnitř. Především nikdy nepoužívanou hlavní bránou továrny přes drátěný plot, protože to bylo příliš na očích dospělých. A ty trvaly na tom, že tam nikdo z dětí nesmí. Vždyť je to jen dva roky, co uvnitř našli utopeného devítiletého Seržu. Prý spadl do jedné z nádrží a zapletl se do starých drátů. Tak se to říkalo, ale Liška věděla, že to bylo strašidlo! Na každý případ se hlavní brána dala použít jen výjimečně a znamenala problémy s dospělými.
Všechny děti ze Sodomy používaly servisní kanál, podzemní chodbu. Což  bylo v lese za sídlištěm. Pohodlná a suchá cesta, i když to znamenalo projít poslepu přes třicet kroků úplně temnou sklepní chodbou.
Třetí cestou do Mordoru  bylo šíleně zapáchající bahnité koryto potůčku nedaleko od bezové chaty. Tu používaly děti jen  výjimečně, jen když bylo dlouho horko a bahno vyschlo. Protože to byla mnohem kratší cesta než se táhnout lesem podél vysoké zdi.
Další dvě cesty znalo už jen málo z dětí, ale Liška k nim patřila.
V jednom místě byla puklá zeď a malé dítě se mohlo touto prasklinou snadno protáhnout. A pak tu byla samozřejmě konstrukce jeřábu vysoko nad zemí. Cesta nejstarších kluků, když se chtěli vytahovat před holkami. Pět cest do Mordoru či ven.

"Mohu hrát také?" optala se nejisté Liška. Nebyla tak úplně ze Sodomy a tím tak úplně mezí ostatní nepatřila.
"No jasně!" přikývl bezstarostně Smíšek.
Na tváři se jí rozlil šťastný úsměv.
"Jen se převléknu a hned jsem tam!" popadla tenisky a bosá se rozeběhla domů.