Děti Mordoru (Little fears)

Čarodějnice z bezu

"Starka, jsem doma!" zabušila Liška pěsti na dveře.
Chatrč v bezu byla skoro stejná. Jen nebyla otlučena polystyrenem a koberci.
Přitom vše ostatní okolo doznalo značných změn.
Vzduch páchl palčivým zápachem smogu. Zeď Mordoru byla třikrát vyšší než měla být a na vrchu z ní čněly ostré bodce. Jediné, co bylo zpoza ní vidět, byly komíny které vrhaly do noční podmračené oblohy hustý černý dým, který se v podobě černých sází snášel na zem.
Vila sama byla křivá a černá od sazí, stejně jako zahrada tvořena holými pahýly stromů. I paneláky za ní vypadaly poškozené a opuštěné.
Dveře chatrče vrzly a pootevřeli se.
"To jsi ty, Liško? Přivedla jsi děti?" optala se stařena a vyhlédla ven. Nina v hrůze uskočila.
"Tohle není má starka!" zaprotestovala.
Nevelká stařena měla jen jedno oko. Druhé ji chybělo a zůstala po něm jen tmavá díra v hlavě. Ale zároveň měla očí až příliš moc. Na hlavě, rukou, všude.
"Dobrý den!" pozdravili a o krok couvnuly.
"Ale co to máš za hnusnou věc na sobě, Liško! Sundej to!" hodila po ní habitem z kožešiny. "Hned se prevlekni!" řekla přísně.
"Copak chcete děťátka?" optala se mile.
"My nic nechceme!" odmítla Kavka.
"Chceme se dostat pryč!" nesouhlasila Elis.
"Chceme klíč, který měla Zina!" odpověděl Havran.
"Tak že obchod!" přikývla spokojeně.
"Ne! Vypadá divně!" protestovala Kavka.
"Nemáme jí věřit!" přidal se Vrabčák.
"Ale cožpak máme na výběr!" povzdechl si Havran.
"Obchod!" přikývl Medvídek.

Liška byla nesvá. Několik očí stařeny ji stále bedlivě pozorovalo. Měla strach ji neposlechnout. Ale nemůže se převlékat tady před všemi. Oni už jsou velcí. Nedělají takové věci.
Převlékne se v chatrči. Vklouzla poslušně dovnitř a zůstala překvapením stát. Tohle opravdu nečekala. Byla v mistnosti, která musela být minimálně třikrát t větší než celá chatrč. Všemu dominoval velký kamenný krb ve stylu černé kuchyně okolo kterého viselo mnoho svazků bylin a umaštěných pytlíků. Stůl s lavicí byl stranou, aby nepřekážel magickému kruhu vrytému do podlahy. Podél stěn police a dveře. Nad jednou z polic postel. To malé misto nad policí bylo jediné, které bylo stejné, jako u ní doma v chatrči. To bylo její místo na spaní.
Sundala přes hlavu Medvídkovo triko s Tie fighterem z hvězdných válek a odlozila jej na polici. Pak rozbalila kožíšek sešitý z kůži nějakého menšího šedivého zvířátka.
Byl to pláštík s kapucí. S prostřihem na ruce. Natáhla ho na sebe. Byl tenký a příjemný, jen ještě kratší než tričko co měla před tím, skoro jen kousek pod zadek. Povzdechla si.
Nemůže rozzlobit čarodějnicí. Zvláště, když se na ni stále dívá.
Stařena za ni uzavřela dveře, ale dům měl také oči. Byly na trámech krovu i ve stěně. A stále ji pečlivě pozorovaly.

"Chceme klíč Ziny!" trval na svém Medvidek. "A můžeme vám za něj dát vaše oko!"  ukázal brož, která mu visela na krku.
"Nechci své oko. Vyhovuje mi tam, kde je!" odmítala čarodějnice. "A klíč vám prodat nemohu, nemám jej. Ale vím jde je! Ta informace je na prodej!" usmála se. Za pakatel. Za tři vaše oči!"
Všichni v hrůze ustoupili.
"Tak to ani náhodou!" odmítla Kavka. "To ji radši zabiju!"
"No to by nám pak těžko něco řekla!" upozornil ji Havran.
"Oči nedám!" protestovala Elis. Byla by mrzák.
"Tak tři dny služby u mne! To je druhá možnost! Taková je má cena!" navrhla stařena.
"Nebudu sloužit nějaké babizně tři dny! Musime se odsud dostat dříve!" nesouhlasila Kavka.
"Tři dny tu nemůžeme být!" nesouhlasil Vrabčák.
"Navíc je tu stále noc! Co jsou tu tři dny? Bude vůbec nějaký den?" připomněla Elis.
"Nebudeme tu tři dny!" souhlasil Havran. "Musíme zpět!"
"Děti hloupé!" vysmála se jim čarodějnice. "Odsud se sami nikdy nedostanete! Jste ztracení v zemi hrůzy. A hloupé tak, že vás tu něco sežere ještě dnes!
Vraťte se az budete chtít zaplatit!!" přirazila jim dveře před nosem.
Jen oko nade dveřmi na ně zlobné hledělo.
"To se moc nepovedlo!" povzdechl si Medvídek.
"Ten kluk nás varoval, že nemáme uzavírat s ní žádné dohody! Tak že vítězství!" ohodnotil to Vrabčák.
"No jo, ale nezískali jsme klíč! A bez něj nám dával šanci nula. Dle svých rad se odsud nikdy nedostal!" připomněl jim Medvídek.
"A co Liška? Ta zůstala uvnitř!" zkoprněla Elis úlekem. "Nemůžeme jí tam nechat!"
Kavka zabušila na dveře.
"Vraťte nám Lišku!" zakřičela. "To je naše Liška!!!"
Dveře znovu vrzly a ven vyklouzla Nina s maskou na tváři.
Podrbala se v zrzavých vlasech.
"No a co teď?" optala se jich překvapeně. "To jako fakt jdem pryč? A kam?"
"Kde máš moje tričko?" optal se Medvidek.
"Uvnitř! Sebrala mi ho čarodějnice. Promiň!" odbyla ho mávnutím ruky s tím, že tu přece nejde o nějaké tričko. "Kam chcete tady jít?"
"Pojďme za Smíškem!" navrhla Kavka.
"Proč?" nechápala Liška.
"No jeho mamka je divná, je strašidlo, třeba je zde. A je to náš kamarád! Když ho osvobodíme, třeba ví jak chodit odsud! A stejně mu musíme pomoct! Pojďme to prozkoumat! To bude lepší než sloužit nějaké čarodějnici!" odpověděla Kavka. Smíšek byl dle ní fajn a vtipný. Vždy měl nejlepší nápady. Teda dokud ho nevytáhli z té vodárny a nezačal si dělat úkoly. K tomu ho musel někdo donutit. A na jistotu jedině nějaké strašidlo!
"Já jsem pro!" souhlasil Medvídek.

Panelák bloku C vypadal opuštěně. Celá sodoma vypadala prázdně. Žádný křik dětí ani posedávání dospělých v oknech s cigaretou. Úplné prázdno.
Protáhli se dovnitř domu a vystoupali po schodech. Nikdo neměl odvahu nastoupit do výtahu, i když stál v přízemí, šli po schodech.
A zaklepali na dveře.
"Dobrý den, my jsme přišli za Smíškem! Můžeme dal?" optali se.
Ale Kavka hned vtrhla dovnitř.
"My jdeme za Smíškem!" řekla na vysvětlenou do šera chodby a s ostatními se protáhla s nedobytnosti podomního obchodníka do dětského pokoje.
"Ahoj Smíšku! Co je? Drží tě tu?" vrhla se nadšeně za kamarádem a plácla ho přes záda až skoro upadl.
Konečně se dostali až k němu.
Nenechala se zastavit jeho matkou.
"Tohle je váš kamarád?" podivila se Liška a rozhlížela se liščím pohledem po místnosti.
"Jak váš? I tvůj!" nesouhlasila Kavka.
"Ale on není dítě jako my!"