Děti Mordoru (Little fears)

Tresty

Hra kterou vymyslela Elis byla super. Vzlétli do vesmíru v zadním náklaďáku, který se stal jejich kosmickou lodi.V kabině bylo plno ovládacích páček a pedálů, se kterými se dalo hýbat a ovládat vše potřebné. Elis znala ty správné průpovídky a hlášení z vesmírných letů, aby to vše bylo více opravdové. A Medvidek dodával nápady na problémy a potíže, které je potkali. Nakonec se jim podařilo objevit mimozemskou loď, druhý náklaďák, který museli prozkoumat, ve jménu vesmírné civilizace lidí.

Kavka seděla polonahá na vaně, bolestivé protahovala a utírala si slzy do hřbetem ruky. Citila se bezmocná a zoufalá. Tohle nebyl domov. Nebylo by lepší opravdu utéct, nebo být v dětském domově?
Havran, který ji zalepil krvácející obočí a dva prsty levé ruky, když se v panice snažila krýt před údery opasku ji znovu prohlédl. Měla tělo samou modřínu a naraženou holení kost.
"Nezabil tě a tohle přežiješ!" zhodnotil lajcky jak na tom je. Pak ji opatrně objal. "To bude dobré, ségra!"
Přikývla a znovu popotáhla.
Měla by z tohoto mista utéct. Už se nenechat mlátit. Jenže Havran nepůjde. A ten byl její rodina. Nemohla ho tu nechat samotného.
Otec se o pozvání do ředitelny dozvěděl dříve, než se vrátili domů. Už na ně čekal s připraveným páskem. Jak zarachotil klíč v zámku a vstoupili dovnitř, ještě netušili nic špatného. Tlumeně se smáli a povídali, když si uvědomili stín, který stál ve dveřích kuchyně. Hrozivě tichý a nehybný.
"Tati?" optal se Havran. Pak si uvědomil pásek, který se jako děsivý had tiše vlnil od jeho ruky k podlaze.
"Co jste provedli?" optal se pomalu a chladně. Je na ně sám. Je těžké vychovávat dva dospívající. K těm všem starostem s obživou a dluhy, ještě hlídat, aby mu nepřerostli přes hlavu. Aby si zachoval otcovskou autoritu.
"My? Nic?" Nepochopili včas o co tu jde. Jejich myšlenky ještě napůl bloudili u náklaďáku a průzkumu dalekého vesmíru.
"Nic!" křikl vztekle a první ranou srazil Havrana, aby si udělal místo u Kavky.
"Že jste neschopní idioti ze kterých nic nebude, to už vím dávno!" řval šílený vztekem a mlátil ji opaskem. Jen se skrčila u stěny a chránila si obličej rukama. Zbytečná snaha. Vytáhl ji zase na nohy a řval svůj vztek do tváře! A přitom rozdával další rány.
"Do ředitelny! Myslíš že nemám jiné starosti než vás dva a debilní školu! Vy se neumíte chovat? Málo jsem vás mlátil?
Nemohla odpovídat. Nemohla popadnout dech, jen se instinktivně snažila chránit, ale otec byl silnější. A nepříčetný vztekem.
Havran se jí pokusil pomoct, ale dostal ránu pěstí do žaludku.
Když přišel k sobě, ležel vedle dvojčete, která se jen chvěla bolestí a brekem. On byl na tom lépe. Pomohl jí vstát a vysvlékl ji. V koupelně ji ošetřil a pak uložil do postele. Zakrvácené oblečení namočil, než krev úplně zaschne.
A celou tu dobu zněla z kuchyně televize a fotbalový zápas jako připomínka, že pán a vládce domu tu stále je

Každé ráno se scházeli u altánu na vyhlídce. Vrabčák stále chyběl, ale to se obcas stávalo. Co bylo nezvyklé, že ani Smíšek se neukázal. To už je druhý den co se jim vyhýbá! A jako vrchol podivnosti nepřicházela ani Elis, a ta byla jinak v altánu vždy jedna z prvních. Co se to děje? Děti ze Sodomy, které vždy držely při sobě jako jedna parta, se rozpadají? Nešla Elis dříve, když je teď Omegou. Třeba se za ně stydí!
"Měli bychom jit!" zavrčela bolestivě Kavka a zatla zuby bolestí. Přes obličej se jí táhla fialová modřina a navíc kulhala. "Nemohu jít rychle, mám naraženou nohu!" vysvětlila.
Pak k nim doběhla Liška.
"Elis jede autem!" oznámila ostatním co viděla. "Veze ji řidič, viděla jsem ji nastupovat!" Tak že to je tak? Je členkou prominentního školního klubu Omega a tak už nebude chodit dolů pěšky. Vozí ji limuzínou. Na Elis už nemělo smysl čekat. Snad jim udělala alespoň ukoly.
Teď už chyběl jen Medvídek, ale ten vždy chodil pozdě. Měl to nejblíže, přímo jen vyjít před barák. Proto na něj každé ráno zvonili, aby už konečně šel.
Medvídek akorát vyběhl z domu, když od náměstí s vážnou pomalosti vyjela černá limuzína. Projela okolo a tak viděli Elis jak mluví s řidičem. Vůbec si jich nevšímala. Ani nezamávala.
Pak auto zastavilo a trochu couvlo zpět k nim. Elis otevřela dveře.
"Pojďte!" zavolala na ně.
Překvapeně na sebe pohlédli a pak se se smíchem rozběhli k autu.

Všichni se rozložili na zadních sedačkách z černé kůže. Nikdo z nich nejezdil autem nějak často. A někteří, jako například Liška, v něm seděli úplně poprvé. Byla z zoho celá vyplašená. Jsk luxusnim prostředím se zcela neznámou vůní, tak tím, že se to celé pohybuje.
Ostatní to zvládali více v pohodě. I když tohle nebylo obyčejné auto, ale limuzína. Škoda že to do školy bylo tak blízko. Auto pomalu sjíždělo serpentinu za serpentinou a rychle se blížilo do cíle. I když jelo oklikou, do tří minut bylo dole v údolí. Cestu, kterou by oni šli zkratkou skoro půl hodiny.
Elis jim vrátila sešity s úkoly.
"Musím jezdit do školy autem. Naši mají strach, že je tu nebezpečno!"
"Proč by tu bylo nebezpečno?" nechápal Havran.
"No, asi si za to mohu sama! Jak jsme přišli pozdě, vymlouvala jsem se že mne někdo zdržel a tak. A že je neznám! No a rodiče mají strach, že ti je nebezpečno a tak mám odvoz!" přiznala jak to bylo.
Limuzína právě parkovala před školou. Kavka otevřela okno a mávala spolužákům, přicházejícím z města. Nikdo nepřijel autem, natož limuzínou. Ohlíželi se po noch kyselé obličeje vzteku a ponížení.
Tohle byli Sodomští, lůza. A ona si přijede do školy v limuzíně. Taková věc se neodpouští!