Děti Mordoru (Little fears)

Hra na rodiče

"Budete si se mnou hrááát? Já vám pak pomůžu!" slíbila jim panenka.
Pokoj Elis nebyl špinavý, poničený, ani tmavý. Naopak, byl dokonalost sama. Ten krok přes práh místnosti byl jako vstoupit do úplně jiného světa.
Krajkované záclonky, růžová květinová tapeta, měkké huňaté koberce, malovaný nábytek. Všeho tak trochu více, než by se slušelo na dívčí pokoj. Jako by sem kdosi nastěhoval pokoje rovnou dva. Ale vše čisté a krásné.
Na jedné ze dvou postelí, na té pod kulatým oknem u stolu, seděla nezvykle velká porcelánová panna v dokonalé úhledných šatičkách s krajkou. Usmívala se a přívětivě pomrkávala.
"Tady jste v bezpečí!" ujistila je. "Budete si se mnou hrát? Už dlouho si se mnou nikdo nehrál," prosila.
"To je moje oblíbená panenka!" usmála se Elis a přikývla. "Budeme si s tebou hrát! Moc rádi si budeme hrát!" Hrávala si s ní často a říkala ji princezna Růžová z kouzelné země Květo-země.
"Já ne!" odmítla Kavka zatvrzele. Ona si s panenkami už dávno nehrála. Už ani nevěděla, kdy nějakou měla.
Panna se vznešeně postavila a uklonila, byla skoro o půl hlavy vyšší než oni, a hned se dala do organizování hry.
"Ty budeš maminka a ty tatínek!" ukázala na dvojčata.
"To teda nebudu!" odmítla Kavka podrážděné. Ona chtěla jen jediné, vypadnout odsud a ne hrát stupidní hry! A už vůbec ne poslouchat vyfintěnou pannu. Sem se schovali před psi.
"Neblbni ségra, takhle nám nepomůže. Je to jen hra, o nic nejde?" snažil se ji přesvědčit Havran.
"Já budu Maminka!" nabídla se Elis, která si chtěla s panenkou hrát. Nic za dveřmi pokoje nedávalo smysl, navíc jí to tam děsilo. Hrát si s panenkou to znělo lépe. A ještě jim pak pomůže.
Přešla k Havranovi a chytila ho za ruku.
"My jsme rodiče!" přikývla rozhodně.
Havran překvapeně zrudl, ale mlčel. Tuhle roli chtěl hrát, i když by to neřekl nahlas.
"A vy jste děti!" ukázala panenka na ostatní. "Malé poslušné děti! Budete krásná dokonalá rodinka!"

Nina seděla stranou. Ji panenka do hry vůbec nezařadila. Nezahrnula ji do dětí, naopak se postavila tak, aby ji spíše zastínila. Vůbec si jí nevšímala, jako by byla jen jednou z pohozených hraček.
Lišku to trochu mrzelo. Byli to její kamarádi, i když jen pár dní. Ale zároveň byla ráda , stejně nechtěla byt součástí tě hry. Něco se jí na tom všem nezdálo.
Liščí maska ji ukazovala věci, které se skrývali za jásavě pomalovanými kulisami tohoto domečku hraček. Nejen špínu, ale šedivé nepříjemně husté cáry pavučin za každou z kulis okolo. A uprostřed těch pavučin byla panenka. Se svým úsměvem a přívětivostí namalovanou na porcelánovým obličeji. To ona byla zdejším strašidlem. Co zamýšlí? Opravdu jim chce pomoct?

"Budete dokonalá rodinka!" rozhodla panenka. Nejistě pohlédli po sobě. Věděl vůbec někdo z nich, co je to dokonalá rodinka? Znali jen svůj domov a ten tak úplně dokonalý nebyl.
"Musíte se o ně starat a vychovat je k poslušnosti! Aby nezlobili! A malé děti musi také hodně jíst! Nakrmte své děti, rodiče!" oznámila panenka radostně a otevřela lednici. Do místnosti vnikl pach krve a masa! "Uvařte jim nějakou mňamku!" navrhla.
"My ani nemáme hlad!" protestoval Medvídek za všechny ostatní.
"Naše děti ještě nejí maso!" přesvědčoval panenku Havran. Elis hned přikývla a přitiskla se pevněji k němu. V jejím podání byla panenka hodnější a milá. Tahle se usmívala, ale jinak byla přísná. Spíše jako její otec. Toho měla ráda, ale také se ho bála. A stejně to měla s panenkou.
"Nejí?" podivila se panenka nevěřícně a zavřela lednici, aby ji hned znovu otevřela. Teď byla plná povadlé zatuchlé brokolice. "Pak tedy zelenina!" usmívala se přívětivě.
"My máme už uvařeno!" snažil se Havran zachránit hru a vytáhl jidlo z batohu Medvídka. A hned jím začal s Elis ostatní krmit. Vrabčák a Medvidek se usmívali a snažili se jíst.
Kavka jej nesouhlasně vyprskla.
"Nechci jíst!" zavrčela.
"Ségra už neblbni!" zlobil se Havran.
"Ne!" protestovala zatvrzele. "Nejsem žádné mimino!"
"Jsou celé pokydané, rodiče je musí umýt!" vedla je dál panenka. "Svléknout a všechny do vany!" vytáhla odkudsi zpoza kulis plechovou sedací vanu a hned ji začala plnit horkou vodou.

Pohlédli po sobě s rozpaky. Tak tohle se styděli hrát. Nesvléknou se tu před ostatními. Není jim už sedm.
Kavka se tomu rozesmála.
"Tak to ani náhodou! S touhle hrou končím!"
"Máte neposlušné dítě! Moc neposlušné! Musíte ho potrestat!" nesouhlasila panenka. "Malé děti nemluví!"
"Nebudu poslouchat! Seru na tuhle praštěnou hru!"
"A mluví sprostě!" zlobila se panenka čím dál víc i když její porcelánově vznešená tvář se stále usmívala. "Potrestejte ji!" trvala na svém. "Dostane na zadek! Musíte ji potrestat!"
"Možná to půjde po dobrém!" žadonil Havran. Nemůže přece bít svou sestru.
"Už nehraju!" trvala na svém Kavka.
"NEPOSLOUCHÁ!!! Musí dostat na zadek!" pištěla vztekle panenka. "Hned!!"
"My jsme dobří rodiče!" nesouhlasil Havran.
"VY TO NEUMÍTE! Uhni!" Odstrčila ho stranou a sklonila se ke Kavce. Ta vytáhla nůž a namířila jím vyděšeně před sebe. Havran s Vrabčákem skočili před ní, aby ji chránili. Všechny je zasáhla bolest, se kterou se zkroutili v křečích na zem! Žádný řev, jen od pusy jim kapala pěna.
Panenka se spokojeně otočila k ostatním.
"Vychovávat děti si žádá přísnost, rodiče! Jen tak vás budou poslouchat!!" vysvětlila přívětivě. "Musíte to hrát pořádně! Teď dejte své děti spát!" poradila jim.
Vrabčák s Kavkou bezvládně leželi a lapali po dechu. Jen se chytli za ruce. Tahle hra se stávala každou vteřinou děsivější. Havran se ztěžka zvedl ze země.
Medvídek ulehl rychle na zem a začal předvádět chrápání, aby bylo jasné, že on už ve hře spí. Že on je poslušně dítě.
Panenka spokojeně přikývla.
"Vidíte, už pěkně poslouchají! Teď můžou jít do postele i rodiče. Tam máte postel!" ukázala za závěs. "Máte tam soukromí! Můžete dělat to, co rodiče tajně dělají!" vysvětlila jim spokojeně.
Elis zbledla. Bude je k tomu nutit? Tak nejistě tušila, že něco takového tajeného je, byť neznala úplně podrobnosti. Ale určitě má být u toho nahá. Něco jako vyšetření u doktorky. A nechtěla být teď nahá. Není hezká nahá.
Havran ji uchopil za ruku a táhl ji poslušně k posteli. Nesmí panenku rozzlobit, jinak to bude horší. Usmívat se a poslouchat co to jde!Zatáhl ji za závěs a tam ji pevně přitiskl k sobě a objal. Musi ji ochránit! A zachovat hru. Je to jediný zpusob jak se dostat odsud. Ale už nesmí panenku rozzlobit!
Překvapená Elis se k němu vděčné přetiskla a vzlykla. Tahle hra jí děsila. A ona potřebovala někoho, kdo ji bude držet. V pevném sevření se cítila podivně jinak, jako by šťastně.
Pokud to tajné, co rodiče dělají, bylo objímat se, pak to chtěla s Havranem dělat.