Děti Mordoru (Little fears)

Za Smíškem

Po škole čekali všichni pod kopcem na Havrana a Kavku, kteří byli odvedeni do ředitelny. Tedy až na Smíška, který stoupal do schodů daleko před nimi. Od první třídy chodili Sodomští vesměs spolu. Ale dnes na ně Smíšek nečekal a vyrazil napřed.
Ostatní seděly na prvních dvou z osmi set padesáti šesti schodů. Liška se hned zula a doufala že ji uschnou šaty. Byly už jen vlhké, jak je vyprala v umyvadle, ale voněly mýdlem a to byla docela příjemná změna. A popoledni se lenivě vleklo.

Konečně oba sourozenci vyšli ze školy a zamířili k nim.
Kavka flákla vztekle aktovkou o zem.
"Jsou to kurvy!" oznámila ostatním a opřela se o zábradlí.
"Kdo?" nechápala Elis
"Osmáci!" vysvětloval Havran. "Nedostali nás o přestávce, tak tvrdili řediteli, že jsme je včera na ošetřovně zbili!"
"Skety ulhaný!" potvrdilo dvojče.
"Jenže jsi měla alespoň držet hubu? Nebo jsme se mohli omluvit!"
"Nebudu se omlouvat za něco, co jsem neudělala!" nesouhlasila Kavka.
"Jo, místo toho jsi řediteli začala tykat a odporovat! To bylo fakt lepší!
"Srát na to!" pokročila rameny. "Pojďme už nahoru! Nebo to tu celé rozmlátím!" kopla vztekle do schodu.
"Ty seš takový debil, ségra! Já skončil s poznámkou! Ty otce nezajímají! Ale kvůli tobě bude muset dolů do města za ředitelem!!! Fotr tě zabije!"
Jen pokrčila rameny a zatla zuby aby potlačila slzy. To samozřejmě věděla sama víc než dobře. Možná by mohla utéct z domova, ale kam by šla ve dvanácti? Skončila by jako šlapka v nějakém větším městě. Mohla by bydlet s Liškou u čarodějnice, když krade ty děti?
"Třeba mne fotr nezabije," pokrčila rameny. Někdy se stávají i zázraky. I když ona sama na ně nevěřila.

Po cestě nahoru se všichni podělili o své zážitky s Omegou a pozornost se tím stočila k Elis.
"No já to nechtěla vzít!" vysvětlovala jim dívka, když si všichni z blízka prohlédli zlatě se lesknoucí odznak. "Jenže Dimitrij říkal, že by měl být v Omeze i někdo ze Sodomy! A že se budu podílet na rozhodování. Tak to snad budu moc zastavit!" vysvětlovala kamarádům, ale stejně se cítila tak trochu jako zrádce. I když to nikdo z nich neřekl.
"No nedělej si moc velké naděje," poradil jí Havran. "Všichni jsou z vyšších ročníků. Jsi nejmladší z Omegy, jediná z pětky. Myslíš že tě budou osmáci poslouchat?'
"Třeba alespoň Dimitrij! Nabídl mi to, tak snad věděl proč?" dodala rychle, aby to nevypadalo, že s ním chodí.
"No, toho se právě bojím!" povzdechl si Havran. "Co za tím je? Většina byla vůči Sodomských dost nenávistná!"
"Hmmm," přikývla, "... vlastně jsem vám chtěla říct ještě jednu věc! A to mnohem mnohem horší!" nadechla se Elis nejistě.
"Co ti ještě udělali?" optal se starostlivě Havran. Měl neurčitou touhu Elis chránit, ačkoliv nevěděl proč. A většinou ten pocit popíral. Ale v její přítomnosti se cítil šťastně.
"No já to nevím jistě!" začala opatrně. "Ale možná nechal můj otec včera zabít prodavače z koloniálu..." zašeptala napůl vyděšeně. Musela to někomu říct. Dusila to v sobě celou noc i dopoledne a tohle byli její nejlepší kamarádi. "Ale musíte držet jazyk za zuby! Nechci aby zabil i vás!" zajíkla se vyplašené a pohlédla k nim.
Havran ji trochu nešikovně objal. A pak rychle odstoupil, když na něj Kavka překvapeně pohlédla.
"A vidělas to?" optal se zvědavé Medvídek.
"Ne!" zavrtěla hlavou. "Ale vypadalo to tak! Možná je můj otec mafián!" zašeptala vystrašeně. Tak nějak to nesedělo k jejímu dokonale růžovému obrazu, který si o rodičích vytvořila.
Pravda byla, že ostatním se nezdálo mít otce mafiánem jako až tak špatná varianta. Medvídkovi to dokonce připadalo báječné, svého otce ani neznal. Liška neznala ani jednoho ze svých rodičů. A Kavka s Havranem by ho raději neměli. I když pak by skončili v děcáku, což je vlastně vězení pro děti!
Tak se stalo, že jediní dva, které by ta představa opravdu šokovala, s nimi to odpoledne nebyli. Smíšek byl daleko vpředu. A Vrabčák ten den do školy vůbec nešel. V jeho případě ale na tom nebylo nic divného, otec ho občas bral sebou na lov a pak mu napsal do školy omluvenku.

Jako každý den se zastavili na horní vyhlídce. Vysoko nad městem se zdály všechny školní starosti vzdálené a neskutečné.
"Co s tím Smíškem je?" optal se Havran za ostatní. "Proč na nás nepočkal?"
"Vždycky čekal!" připustila Elis.
"Tak pojďme k němu," navrhla Kavka. "Prostě se jej zeptáme!"
Chvíli nad tím přemýšleli, ale nakonec s tím souhlasili. Byl to jejich kamarád. Proč by tam nezašli.

Otevřela jim žena a odměřeně pohlédla na celou skupinku školáků.
"Copak chcete?" optala se jich nechápavě.
"Dobrý den, my jsme chtěli mluvit...," začala Kavka a pak se zarazila. Jak se vlastně Smíšek jmenuje doopravdy? Za boha si nemohla vzpomenout. "... s vaším synem!" dodala.
"Smíškem!" řekla Liška, kterou ani nenapadlo, že se tak nejmenuje.
Žena přikývla a zmizela uvnitř. Vzápětí se objevil Smíšek.
"Ahoj!" usmál se.
"Co ti je, jsi nemocný, nebo co se děje?" optala se ho nechápavě Kavka.
"Ne, já se cítím dobře!" nesouhlasil.
"Tak proč jsi na nás kurva nepočkal?"
"Musím se učit. A udělat domácí úkoly!" vysvětlil.
"Dělat domácí úkoly?" nechápavě zopakovala Kavka. Domácí úkoly všem psala Elis. I těm starším. Proč najednou dělá domácí úkoly sám? Elis to přece baví! A oni mají více času na hry!
"Kašli na úkoly a pojď si ven hrát!"
"Musím se učit a udělat domácí úkoly!" zopakoval Smíšek a vůbec se netvářil smutně. Spíše jako by se těšil.
Kavka na něj nechápavě hleděla. Pak se otočila k ostatním.
"Vytáhneme ho ven násilím!" navrhla.
Ale to už se ve dveřích znovu objevila jeho máma a s vlídným úsměvem jim zavřela dveře před nosem.

"Tak to bylo divný!" usoudila Kavka. "Tohle přece není Smíšek!"
"Na tom chtít se učit není nic divného!" nesouhlasila Elis.
"U tebe ne! Ale u Smíška ano!"
"Je strašidelný!" řekla Liška. Alespoň ona se bála. Nejen Smíšek, i jeho mamka byla divná.
"Obvykle bývá víc ukecaný a nadšený do všeho!" připustila Elis. "Chová se trochu nezvykle!"
"No ale nezapomeňte, že jsme přišli včera domů pozdě. A každý z nás to určitě doma schytal. Možná se jen snaží polepšit," nesouhlasil Míša. Taky slíbil doma že se polepší. Možná by měl jít také domů se učit a napsat si sám úkoly. Sliboval už mockrát, ale nějak mu to nešlo.
"Je to divný!" trvala na svém Kavka, když vytahovala z aktovky sešity se zadáním domácích úkolů. I ostatní vytáhli své sešity. Elis si je všechny vzala a dala do své tašky. Zítra ráno jim je vrátí s vypracovanými úkoly. Jen si je před hodinou opíšou.
"Kam si půjdeme hrát?" optal se Havran. Normálně navrhoval hru Smíšek, ale ten s nimi dnes nebyl.
Pohlédli k nedaleké zdi Mordoru. Měli by prozkoumat tu vodárnu, co objevili včera.
Jenže to bylo teprve včera a pořád cítili podivné zbytky strachu, zasunuté hluboko v mysli.
"Co k pomníku! Na náklaďák. Může to být kosmická raketa!" navrhla Elis. Ten nápad ostatní nadchnul.