Děti Mordoru (Little fears)

Vězení

Vrabčák se ztratil. Bloudil chodbami a hledal ostatní, hledal celu Ziny, hledal cokoliv, co by mu pomohlo uvěřit, že ještě ví, co dělá. Ale všechny spálené děti působily zmateně a napůl nepřítomně. Jsko by ani nepochopili, co po nich chce.
"Neznáte Zinu?" optal se strážných u jakých si dveří.
"Jake je její číslo?" odpověděli mu otázkou.
"To nevím!" pokrčil rameny.
"Neznáš její číslo? Kdo jsi ty? A co je tvým úkolem?" podivil se strážný.
"Já?... Já.... Hledám Zinu, příkaz od šéfa!" vysvětlil nejistě. Strážní měli skutečně i když trochu zrezlé pistole. Mířili na něj. A ten pocit blízké smrti byl paralyzující.
Musí se z toho nějak vylhat! Jenže jediné co vnímal Bylo, že tohle je peklo. Obraz pekla tak, jak mu jej popisovala jeho babička. Sestoupil do hlubiny pekla a snaží se tu nalézt jednu ze ztracených duší, která už tu ani není. Ale možná brzo přijde o svou duši on.
"Jaké je tvé číslo?" optal se podezíravě strážný.
"Já? Já mám ... Sto... Sto padesát osm!" vymyslel si to první, co jej napadlo.
"To nemáš! Taková čísla tu nejsou! Otoč se!" s výhrůžkou do něj štouchl pistolí!
Poslušně se otočil.
"Já ještě nemám číslo, jsem tu nový!" přiznal se. Nesmí lhát moc, ale jen málo! Jinak prijdou na to, kým skutečně je. "Hledám...svou sestru!" dodal na vysvětlenou.
"Tady nemá nikdo jména! Jen čísla! Už ji nenajdeš!" vysvětlilo mu dítě a štouchlo jej zbraní. "Odvedu tě do cely! Jdi!"
Vedl jej mnoha chodbami a křižovatkami bez označení. Nakonec zastavil v jedné z mnoha stejně vypadajících chodeb.
Sklonil se a zvedl železný rošt podlahy. V díře dole se krčilo jedno z dětí!
"Dolů!" přikázal.
Vrabčák poslušně slezl. A rošt nad ním zapadl na své misto. Bylo tu sotva misto na to, aby mohl přikrčeně sedět, stejně jako to druhé dítě s ním, ktere pospávalo s hlavou opřenou o betonovou stěnu. Z kovového roštu nad hlavou sem kapal olej se rzí.
"Pustí nás ven?" optal se nejisté svého souseda v cele.
"Teď spi!" poradil mu on.
"Chtěl bych se dostat ven!" vysvětlil. Musí nalézt ostatní. Zjistit jam je odvedli a co s nimi je.
"Teď jsou dvě hodiny na spaní, pak bude jídlo a práce!" vysvetlilo mu dítě.
Stále žhnulo. Uvnitř něj nebylo spálené maso, ale žhnoucí popel, který se občas s doutnání lehce propaloval skrze černou kůži. Zbytky toho plamene mělo dítě i v očích, jako by poslední ztracené žhnoucí uhlíky v chladnoucím popelu. Všichni už jsou dávno mrtví. Mrtví a spálení.
"Co je k jídlu?" optal se podezíravě.
"Jen popel z pecí! Ale jsou v něm zbytky a je teplý! Uhlí si nechávají pro sebe největší kápové. Ten není pro dělníky jako my! Nás čeká jen dlouhá práce a krátký spánek!" povzdechl si. "Jsem tu krátce, jako ty! Všichni tady! Byla to autonehoda!" trochu se narovnal, aby ukázal rozbitý hrudník. Bylo to rychle!" pokrčil rameny. "A ty?" optal se.
Těla zemřelých se spalují a mistr Morozov je pán ohně. Vše co projde ohněm, skončí v jeho spárech. Tak nějak to bude. A z toho pramení jeho velká moc.
Je pravda že sem, do své říše stahuje jen děti, ale i děti občas zemřou. Stává se to!
"Chci jít už ven!" vyhrkl stísněné Vrabčák.
"Ještě nám zbývá druhá hodina našeho spánku?" nechápal spoluvězeň.
"Chci jít hned!" trval na svém.
"Tak jindy!" Zvedlo dítě ruku a přistrčilo prsty skrze kovový rošt. Černá zuhelnatělá vrstva se tak trochu oloupala a odhalila žhavé hořící jádro dole.
Zamával prsty.
"Strážní! Tady chce jít hned zase pracovat!" zavolal.
Mříž se zvedla a žhnoucí ruka pomohla Vrabčákovi ven z cely. Pak jej popostrčila vpřed do tmavé chodby.
"Jdi!"

Viseli připoutáni ke stěně už nejakou chvíli. Paže se jim odkrvila a bolestivě mravenčila. Kavka se potřebovala poškrábat na zádech, jak ji tam stékaly kapky potu, ale nemohla. Ale co bylo nejhorší, jak jim pot stékal po tvářích, už nevypadaly jako spálené děti. Až se tlustý bachař vrátí, hned pozná že nejsou odsud a odvede je k mistru Morozovovi, který je hledá a chce! Havran znovu zacloumal řetězy, jako už tu hodinu zkoušel mockrát, ale marně. Držely příliš pevně.
"Kurva!" zaklel, i když to byla obvykle jeho sestra, kdo byl vulgární a on ji spíše krotil. Jenže tohle bylo zlé.
"Nemá to cenu!" povzdechl si Medvídek. "Je to příliš pevný a těsný! Jen si ublížíš!"

Liška byla z nich všech nejmenší a tak měla nejdelší řetěz. A byla útlá a drobná. Pouta ji seděla volněji. Stejně útlá, jen vysoká, byla Elis, ale ta se bála bolesti a vzdala se.
Liška ne. Pokrčená v kolenou visela na okovech a snažila se dostat zpocené dlaně do kovového oka. Pak se vytáhla a otřela do nich své čelo mokré potem, sazemi a olejem, aby zase pokračovala. Kousek po kousku se zatnutymi zuby lehce cukala, aby se měla čas přizpůsobit bolesti a kůstky rukou se poskládali v úzkém prostoru pout. Pak se znovu opatrně přitáhla a namastila ruce. Pohybovala se obratně a tiše. Necukala zbytečně řetězy ve snaze jej přetrhnout, jako kluci. Železo nepovolí, přizpůsobit se musí ona.
A pak ji první ruka vyklouzla ven.
Pohlédla na ostatní, ale nikdo si toho nevšiml.
Setřela si z těla vrstvu špinavého mazu s vodou a pečlivě natřela uvězněnou ruku ze všech stran.  Spálené děti byly zuhelnatělé, suché a ztvrdlé, ty neměli šanci z pout uniknout. Ona byla živá, drobná a obratná. A šikovná.
Vykroutila druhou ruku a vítězoslavně si promnula bolestivá zápěstí . Trochu si je odřela a pohmoždila. Otřela si slzy z tváří pod maskou a s širokým úsměvem předstoupila před ostatní.
"Možná by jste se mohli přestat hádat a začít něco dělat!" zubila se.
"No kurva! Jak to že jsi volna?" nechápavě k ní pohlédla Kavka. "Mohla bys mne poškrábat na zádech?" požádala úpěnlivě.
"Mám lepší nápad!" došla ke dveřím a sundala z háku klíč od pout. "Mohla bych vás pustit!"

"Hlídá nás jeden strážný z pistolí!" vrátila se Liška z průzkumu. Tohle byla obvykle úloha Vrabčáka, ale kdo ví kde mu je teď konec.
"Zabijeme ho!" navrhla Kavka.
"Ne!" nesouhlasil medvidek, který přečetl plno dobrodružných knížek, kde bylo i mnoho útěků ze zajetí.
"Musíme mu sebrat zbraň a pak ho připoutat místo nás!"
"A musíme se dozvědět jeho číslo!" dodala Elis.
"Jo!" přikývl Medvídek. "Pak se může někdo z nás vydávat za strážného! A s tím už bude snadnější najít Zinu!"
"Hlavně opatrně, ta pistole je skutečná!" varoval ostatní ještě Havran.
Liška s Elis ustoupily do pozadí. Tohle byla práce pro rváče. Ony se zatím mohou znovu navzájem natřít sazemi a olejem, opravit své maskování! Bez přítomnosti kluků.