Děti Mordoru (Little fears)

Večer ve srubu

Elis si vybalila ze svého růžového batohu noční košili. Nina na ni nevěřícně zírala. Nic tak krásného nikdy dříve neviděla. Byla dlouhá a sněhově bílá, s růžovým jemným lemováním kolem rukávů do tvaru květin.
"Ta je krása! Šaty pro princeznu?" překvapeně si ji prohlédla.
"Moje noční košile! Na noc!" vysvětlila potěšena pochvalou Elis. "Tuhle mám nejraději! Ale mám ještě modrou a pak celou růžovou."
Nina pohlédla s nejistotou ke Kavce, která prohrábla sportovní tašku a vytáhla dlouhé tričko, čisté kalhotky a ručník.
To mají na noc do postele, došlo Lišce.
Ona nic takového neměla.
Každý večer se myla v potoce a pak nahá přeběhla zpátky do chatrče a zalezla do postele. V létě i v zimě, po celý rok. Ona spala nahá a ani nevěděla že něco jako oblečení do postele existuje. Vlastně jí to v první chvíli přišlo i absurdní, proč spát oblečená? Jenže v chatrči byla sama jen s babičkou. Tady budou kluci, tu nemůže spát nahá. To by se styděla.
Takže v čem bude spát? Jediné své tričko měla zrovna na sobě a bylo už dost špinavé.
Vyděšeně se rozhlédla po ostatních.
Zůstat nahá? To před nimi ještě nikdy nebyla!
Asi by se jí smáli.
Musí to nějak vyřešit.
Přešla k Medvídkovi.
"Půjčil bys mi tričko? Jen na spaní na noc? Já nic nemám," požádala ho.
Míša k ní vzhlédl a v rozpacích zčervenal, když si uvědomil co tím myslí.
Vyhrabal z batohu jedno ze svých triček a podal jí ho. Mlčky.
Chtěl něco říct. Že ji rád půjčí tričko, stejně mu jich máma sbalila moc. A zelené je mu už docela malé, a ji se hodí k vlasům. Ale raději mlčel. V tom si byl více jist.
"Dík!" špitla Liška a rozběhla se za holkami k potoku pod srubem.

Elis klečela na molu jen v košilce a kalhotkách a jednou rukou nabrala vodu.
"Je studená!" kňouravě protestovala. Pak si opatrně šplíchla na obličej, jen tak trochu na každou stranu a spokojená s výsledkem vyndala ručník. Už byla umytá.
Kavka ze sebe shodila džíny, tričko i prádlo a nahá skočila do vody.
V mělkém korytu potoka byla postavena hráz a tak tam bylo vody až po pás.
"Je teplejší než! doma!" vynořila se spokojeně. Rozvalila se na hladině a plivala vodu do vzduchu, nadšená tím, že je tak daleko od domova. Cítila se svobodně.
Kavka je už krásná holka, povzdechla si Nina a vysvlékla se. To ona je opravdu ještě stále malé čurdě. Sotva ji začali trochu růst prsa. Posadila se na kraj mola vedle Elis a sklouzla dolů. Voda byla osvěžující a voněla lesem. Vydrhla si hlavu i tělo od potu cesty a vylezla zpátky na molo k Elis. Pak se dala do praní své sukně a trička. Tahle voda byla čistší, tak toho chtěla využít.
Po chvili vylezla i Kavka. Na kraji mola si ždímala dlouhé vlasy.
"Už můžeme?" zavolal od shora Havran.
"Vydržte šmíráci!" okřikla je Kavka a natáhla se k hromádce pro ručník.
"No raději se už oblečte, než prijdou!" varovala ostatní dvě. Nina si natáhla Medvidkovo tričko. Bylo jí velké, ale naštěstí i dlouhé.
"Stejně už určitě šmírujete, tak pojďte!" křikla Kavka ke srubu a zabalila se do ručníku.
Vzápětí s křikem seběhli kluci  svah a jen v trenkách naskákali do vody. Hladinu rozvlnilo vlnobití, které narazilo divoce do mola a postříkalo Ninu.
Překvapeně uskočila od kraje. Pochopila že doprala, s kluky by skončila celá mokrá!
"Kam jdete? Ještě tu zůstaňte!":volali na ně Vrabčák s Havranem, když se vydaly vsechny tři vzhůru ke srubu.
"Ty nenosíš gaťky?" optala se jí Kavka lo cestě.
"Ne," připustila Liška. "Babička říká že jsem na to ještě malé čurdě!" vysvětlila po pravdě.
Ani jedna na to nic neřekly.
Elis přemýšlela, že bydlet s čarodějnicí může mít plno zvláštností. A to ani nevěděla, jak blízko je pravdě.
A Kavka pochybovala, jestli není Nina příliš malé čurdě na to, aby už gaťky nenosila.

Když se vrátili od vody kluci, Medvídek v pyžamu, Havran a vrabčák v trenkách a volném tričku, pečlivě zabednili zpátky obě okenice a pak uzamkli dveře.
"Jak budeme chodit čůrat? Já to nevydržím celou noc!" optala se Kavka nechápavě. Ne že by se jí chtělo za tmy opustit srub a jít ven, ale záchod byl z venku od verandy.
"Je tu nočník!" ukázal Havran pod první z postelí na starou plechovou nádobu.
"A kam ho chceš jako dát?" poklepala si na čelo. To raději bude riskovat cestu ven, než aby tu seděla před kluky.
"Musíme zamknout!" bránil se Vrabčák a ukázal na pravidla.
"Dáme ho dolů ke sklepu, pod schody! Tam vidět není!"  navrhnul Havran.
Kavka si tím jista nebyla. No trochu tam vidět je. A slyset bude úplně vše. Kdyby šlo jen o Havrana, tak by to nějak zvládla, má dlouhé tričko, ale před Vrabčákem? Nakonec s povzdechem rezignace přikývla. Odemykat srub byl horší napad.
S pocitem že teď už jsou v bezpečí, a vše je vyřešeno, uspořádali společnou večeři. Medvidek vytáhl řízky a bábovku, dvojčata svůj chleba se sádlem a Elis zásobu sušenek. A ve světle petrolejky se pustili všichni spokojeně do večeře. Tohle bude báječný víkend.

Po večeři šel Medvidek prozkoumat sklep. Dle Kavky byl plný krámů, což pro něj znělo jako zajímavý příslib pokladů. Sklep nebyl velký a nezabíral celou plochu srubu. Dle háků na stropě sloužil spíše jako chladné místo, kam se dala uskladnit kořist v letních dnech, jako byl tento. Byl tu výklenek pro alkohol, teď už jen s jednou poloprázdnou lahví vodky. Vypadala tam dost osaměle. A pak police plná krámů. Medvídek je začal procházet. Většinu zakrývala hustá síť zaprášené pavučiny, kterou musel opatrně odtrhávat. Pak nalezl ten obraz.