Děti Mordoru (Little fears)

Zoufalství plychty

"Liško!!"
Před ní klečela Kavka a dosti naléhavě s ní třásla. "Probuď se Liško!"
Nina zamžourala okolo. Už nejsou ve výtahu. Kde to tedy jsou?"
Betonový špinavý koridor a žhavé trubky okolo. Zvuk čerpadel které skřípavě ženou tekutý oheň až z nich stříká olej. Stále jsou tedy dole! Neutekli! A teď už neutečou. I zde už svítila rudá světla poplachu. Hledají je. A chtějí předvést před Morozova.
"Jsou tu dveře!" otočila ji Kavka. "Musíš je otevřít!"
Dvířka ven z nory.
Nina na ně hleděla. Dvířka které nemají kliku ani klíčovou dírku. Jsou to dvířka Morozova! Kata! A jeho vůle je otevírá. Tudy vstoupili dovnitř, ale to neznamená, že to je i cesta ven. Chtěla jim to říct, ale proč? Teď už je to jen buď a nebo!
Sklouzla pohledem ke své noze. Bolest v ní pulzovala s křečovitou intenzitou. Čekala krev valící se z rány, ale v hrůze ztuhla. Rána byla spálena a žhnula rudými jiskrami hořícího ohně. Z rány stoupal kouř.
To hořela ona.
Cítila spalující bolest ale pohled jak začíná odhořívat byl děsivější. Hoří a mění se v spálené dítě! A ne jen ona. S ní také Elis a Medvidek.
"Tam se nedívej!" napomenula ji Kavka zoufale a ukázala na dveře.
"Musíš nějak otevřít dveře! Umíš to?"
Přikývla.
Zkusí to.
Pohled ji znovu zabloudil k noze, k rudě žhnoucím uhlíkům.
"Kurva, ty dveře! Otevři je!" vztekle do nich Kapka kopla až se dívenka lekla.
"Pláče!" uvědomila si Nina. Nebulí jako Elis a ona. Ale už má také dost.
Musí jim pomoct, musí otevřít dvířka. Je čarodějkou!
Jak to udělala tehdy, pod tím strojem? Panikařila a bušila do nich a drtila brouky co lezli okolo. Rozmazala je po těch dvířkách.
Nakreslila obrys torzy těl.
Oběť!
Potřebuje oběť.
Musí tedy něco obětovat, něčím zaplatit!
Rozhlédla se okolo.
Jenže v této spálené zemi nebylo nic živého, mimo nich.
A tři z nich už také dlouho nebudou.
Může obětovat jen je! Jednoho z nich.
Natáhla ruku ke Kavce.
"Řízni mně!" požádala ji a zavřela oči.
"Kurva proč?" nechápala dívka.
"Abych otevřela dveře!" vyštěkla netrpělivě Nina. Jako čarodějka by se měla říznout sama. Ale měla strach. Že to bude bolet a krvácet!
A samozřejmě že to bude bolet a krvácet! Ale i tak si sama sobě neumí ublížit!
"Dělej!" křikla netrpělivě. "No tak děl... jau!" rozbrečela se a ucukla. A krvavou dlaní skrze slzy kreslila po dvířkách průchod ven. Kreslila a věřila v rituál. Snad to bude fungovat a dostanou se ven.
Dvířka se jí pod dlaní otevřela.

Vystoupili do haly, kde nechali své věci. Byli venku! Utekli z doupěte Morozova.
Kavka se Rozhlédla okolo, stále nemohla uvěřit, že jsou venku z toho hrozného místa dole.
Jenže je to stálo hodně. Medvidek je na tom nejhůře. Chytil to do břicha a rána hoří rychle. Dlouho nevydrží.
A Elis s Liškou nakonec shoří také.
A vše pro jeden blbý klíč! K čemu jim je vlastně dobrý?
"Jak funguje ten klíč?" optala se nechápavě a převalovala jej naštvaně v dlani. "K čemu je nám klíč od srubu, který je někde v lese?" Nejraději by jej hodila naštvaně dolů! Vůbec za to nestál!
"Zina Sorokin s ním chodila sem do zasvětí a zpět. Propojuje srub a vilu skrze svět běsů!" vysvětlila Elis, zatim co si otírala dlaň zdravé ruky o podlahu. Celá se třásla a byla hrozně špinavá, mastná. Nemůže si obléknout sbou noční košii, i když by to moc rada udělala. Schovala se do ní! Zakryla svou nahotu. Cítila se takto moc odhalená. Jako by mohl kdokoliv vidět i její skryté sny a strachy. A navic se styděla za svá ňadra i postavu. Měla by se obléknout! Co nejdříve se zase obléknout, tím by se moc věcí zpravilo!
Medvídek to už udělal. A to sotva stojí! Má na sobě své pyžamo. Tak podivně zářivé na úplně černém špinavém klukovi.
Ale ona se nemůže obléknout, když je celá od oleje. Nejdříve se musí umýt. Opatrně sevřela košili mezi prsty, aby ji neušpiníla.
Možná by si ji i tak oblékla hned, kdyby pocit hrozného studu nepotlačoval do pozadí pocit hrůzy ze smrti. Že na zom už vlastně nezáleží. Její bezvládná ruka byla už napůl černá i zevnitř. Hořela. Citila zápach spáleného masa. A mimo bolest a pláč má v mysli tu hrůznou jistotu. že zemře. A možná ještě hůř, stane se jedním ze spálených děti kata Morozova. Dostal ji. Dostal polovinu z nich!

"Stačí se dostat...srrk... do sklepa vily, kde to začalo. A... ssrk... ten klíč odemkne průchod mezi sklepy vily a srubu. Srk... Tak jej používala Zina," popotahovala v pláči Liška.
"Chodila sem, když hledala bratra!"
Sklonila se. sebrala svou pelerinku z potkaních kůží. Už zůstane nahá! Nikdo se jí nebude smát. Teď už ne. A proč špinit olejem a sazemi kožíšek. "Já si myslím," Začala opatrně, "že musíme k čarodějnici! Pokud nám může nekdo pomoct, pak jedině ona!"
V téhle honičce byly tři z nich zapikáni. A pokud se nemají stát příštími hledači Morozova, musí je někdo osvobodit. Snad to ještě jde!
"Za čarodějnicí ne!!" odmítla Kavka podrážděně. "Kurvs ne!!" kopla párkrát do sloupu. A pak zoufale přikývla. V téhle hře už davno nehrají role, které si vybrali. Dělají už jen co musí, aby zkusili vyhrát.
A co je schopna obětovat pro záchranu svých přátel ona sama?
Pro Elis, rozmazlenou šprtku z pětky, co má doma všechno, na co ukáže? Pohlédla k ní. Bulící a nahá špinavá holka. Teď vypadá uboze, vytáhla hubená s brýlemi. Ale jeji paměť na čísla jim pomohla dostat se ven. Ona ovládala výtahy při cestě zpět. Dokonce střílela z pistole, když šlo do tuhého.
Co by obětovala pro Medvídka. Je to jen malej kluk ze čtyřky. Ale odvážnej je. A skoro mrtvej. Vypada směšné v tom barevném pyžamu, když je celý od oleje a sazí.
A co Ninu? Tu si oblíbila. Malou kouzelníci z bezové chatrče. Když přemýšlela že uteče od otce, chtěla utect k ní. To ona jim otevřela dveře ven.
Jenže jít za čarodějnicí, ta bude chtít zaplatit. A určitě bude dráha, jako vždy! Co je ochotna obětovat ona?