Děti Mordoru (Little fears)

Knihovna

Každá knihovna má svou jedinečnou atmosféru až nábožného ticha a míru. Je to chrám zasvěcený informacím a studiu.
Knihovnice vzhlédla od svého stolku na skupinku příchozích. Dva z nich znala a byli pravidelnými návštěvníky tohoto místa. Alisa Smirnov, žákyně páté třídy, která se zajímala o encyklopedie a odborné texty. A Michaljev Prigožin, žák čtvrté třídy, který četl beletrii, především dobrodružné romány a vědeckofantastickou literaturu. Dvojčata Pavlovičovi, známá firma školy, a ta malá, přidržující si na tváři něco jako oranžovou masku medvěda, ty tu byly poprvé.
"S čím vám mohu pomoci?" optala se jich mile a usmála se.
Ke stolku přistoupil Medvídek.
"Dobrý den. Nás by zajímalo, jestli tu na škole někdy hořelo?" přešel hned k otázce.
"Co vím tak ne!" odpověděla knihovnice překvapena nezvyklou otázkou.
"A neuhořel tu nějaký žák?" zkusil to jinak.
"Nebo nějaké podobné neštěstí?" doplnila ho Elis.
"Tak to určitě ne!" odmítla knihovnice. "Po celou historii školy nedošlo k žádnému neštěstí, při kterém by přišel někdo z našich žáků o život! Proč vás to zajímá?"
"Byla to taková teorie o strašidlech!" připustil Medvídek zklamaně. Stále neměli žádnou stopu.
"A máte tu něco o minulosti školy?" optalo se jí děvčátko s maskou.
"Přímo školy asi ne, ale určitě z historie celého města, kde bude i něco o škole!" vstala od stolku a přešla k nejbližší polici, ze které vyndala jednu knihu. "Tato je nová, plná fotek a obrázků," podala jim ji. "A pak je tu tahle starší! Ta vás asi bavit nebude. Už měla být vyřazena, patří spíše do archívu. Myslím, že je trochu náročná na studium. Ale je v ní hodně o továrně a sídlišti na kopci! O škole tam moc nebude," připustila.
Ale maska lišky byla jiného názoru. Ji zajímala právě tato starší kniha. Nina natáhla ruce a knihovnice zaváhala.
"Nejsem si jista, jestli je vhodná pro tak malé děti! K pár neštěstí ve městě došlo, i když ne na škole. A pak byla také válka!" rozmlouvala jim to.
"To nás právě zajímá!" vysvětlil Medvídek nadšeně.
"Je to stara kniha, patří již spíše do archivu."
"Budeme opatrní," slíbila Elis. To knihovníci konečně přesvědčilo a podala jim i druhou knihu, v zašlých deskách bez obrázků.
"A také se můžete zkusit podívat na digitální stránky města!" ukázala knihovnice ke dvěma počítačům v rohu oddělených přepážkou. U jednoho seděli dva osmáci a tiše se dohadovali. Druhý ještě nebyl zapnutý. Naštěstí přišli brzo, zájem o počítače byl mezi studenty velký, proto byly většinou obsazené po celé odpoledne. A to přesto, že byl čas omezen jen na půl hodiny.
Elis s dvojčaty přešla k počítači, od toho si slibovali nejvíce. Medvídek s Liškou sedli ke stolku, aby prozkoumali obě kroniky města.
Nejdříve prošli tu novější. Byla plná barevných fotografií, radostných a oslavných z různých akcí města a blízkého okolí. Našli i rozsáhlý oddíl o škole. Úspěchy žáků a fotky výstavby jídelny a tělocvičny.
Ale z historie tu byla jen krátká kapitolka na počátku, ve které se psalo jen o založení města.
V druhé knize byly pouze černobílé fotografie, často poškozené či příliš tmavé. A zdobené písmo se špatně četlo. Ale skoro půlka knihy ukazovala Mordor, za jeho slávy a provozu. Na jedné z dvojstran byla dokonce jeho mapa s popisem provozů a účelu, když bylo ještě vše funkční.
"Máš nějaké drobné?" optal se Lišky Míša.
Nina zavrtěla omluvně hlavou.
"Vůbec nic!"
"Sakra, já také ne!" povzdechl si. Tak že na kopírku jít nemohli. Přitom ho ta mapa fascinovala. Nakonec vytáhl z aktovky list papíru a přiložil ho na knihu. Tužkou pečlivě obkreslil každý z čtverců a obdélníků. A pak pečlivě opsal všechny názvy, i když mnohým vůbec nerozuměl.
Dost se tím zdrželi. Tak že když knihovnice oznámila Elis s dvojčaty, že mají poslední minutu, teprve nalezli stránky týkající se školy.
I když ne tak úplně školy, i když stará poválečná fotografie budovy byla nepochybně jejich školou. Další fotografie hned vedle zachycovala řadu lidí v hadrech a připravené šibenice na dvorku za školou, kde teď stála tělocvična.
"Budova soudu. Poprava vězňů odsouzených za sabotáž v provozu tři," přeslabikoval Medvídek.
"Nebyl to student, ale vězeň!" zašeptal překvapeně.

Elis s dvojčaty se posadili ke stolku, kde studoval Medvidek s Liškou jakési staré fotografie.
"No, moc jsme toho nezjistili!" pozdechla si Elis. "Jen to, že dokud fungovala továrna a sídliště na kopci, snažili se dostat centrum města blíže k továrně. Tak postavili po válce na půl cesty v údolí úřední budovu, dnešní školu. Jenže pak o pár let později továrnu zavřeli a úřad se vrátil zpatky do centra města. A od té doby je tu škola. Každopádně tu nikdy nehořelo, ani nedošlo k žádnému neštěstí, kdy by nějaký žák umřel!" pokrčila rameny zklamaně.
"Nebyl to žák školy!" přerušila ji Liška
"Ale vězeň!" doplnil ji Medvídek a převzal slovo. "Škola nebyla jen úřední budovou, ale i soudem! Soudili tu zločince!
A továrnu nezavřeli jen tak, došlo tam sabotáži která poškodila důležité věci. A už ji nikdy neopravili. Bylo vhodnější nové místo na druhé straně údolí.
Za tu sabotáž odsoudili přes třicet lidí. Většinu z nich oběsili tady za školou!" natočil k ní Medvídek knihu.
Elis zkoumala nevelké černobílé fotografie.
"Tohle je on! Ten duch! Myslím!" ukázala nejistě do knihy. Mezi řadou vězňů tam stála drobnější postava. Zastíněna ostatními byla skoro černá. Jen holá oholení hlava a světle oči.
Liška ucítila kouř a rychle zvedla k očím svou provizorní masku. V jejich úzkém uzavřeném chumlu těl skloněných nad knihou bylo jedno navíc. Bylo hned vedle Niny. Černé zuhelnatělé tělo stále žhnulo a páchlo spáleninou. Nelidsky bezpohlavní silueta, kostnatě vyhublá. Jen oči, ty až skoro bílé oči hleděli bez mrknutí k ní.
Liška v panice převrhla židli a couvla ke zdi.
"Ticho!" napomenula ji knihovnice zpoza polic od svého stolu.
Nina si přetiskla ruce přes pusu aby zadržela zoufalý křik hrůzy. Tiskla se v panice ke zdi a cítila, jak se jí pod zadkem rozlévá teplá loužička moči. V hrůze nebyla schopna nic, jen se tisknout ke zdi.
Liščí maska ležela na zemi před ní a okraje měla zčernalé žárem. Ještě stále se z ni lehce kouřilo.
"Co se děje?" nechápavě se k ní otočil Medvídek.
"Je tu!" odpověděla mu přidušené Elis. "Ten duch. Je tu s námi u stolu!"