Děti Mordoru (Little fears)

Mordor

"To je hnus!" ušklíbla se Elis s odporem.
Tmě, která překrývala Mordor, vládl obrovský tvor. Ladně prorážel příkrov noci, jako by plul. Pak s řevem sklouzl a uchvátil jedno ze spálených dětí, které se opatrně plížilo podél jedné z budov. Spolkl jej a to se stalo vzápětí jeho součástí, dalším článkem nekonečné dlouhého černého těla. Tohle byl strážce Mordoru, vše pohlcující strach, hnus a jed.
"Vypadá jako podivný hmyz pod kamenem! Nekonečné dlouhá stonožka!" zašeptala Liška.
"Stonožka není hmyz, ale členovec!" opravil ji Vrabčák.
Elis na něj pohlédla s uznáním a přikývla. Právě to chtěla poznamenat sama.
"Ale dost zmutovaná stonožka!" přidal svůj poznatek Medvídek.
Článkované tělo tvořilo ve vzduchu klikaté obrazce ve kterých se obtáčelo okolo komínů a věží ztichlé továrny. Hrůzný strážce místa pohlcující neopatrné. Nebýt těch několika spálených  dětských těl, které přebíhaly od úkrytu k úkrytu, vypadala by to tu opuštěně.
"Kde věznili Zinu?" optal se sklíčeně Havran. Měli by co nejdříve zmizet, tady jsou moc na očích.
"Pod blokem tři!" odpověděla Elis dříve, než to stihla Liška. "Tam byla spálena!"
"Blok tři je až úplně vzadu!" ukázal na vzdálenou věž Medvídek, který obkresloval mapu Mordoru v knihovně, proto ji znal z paměti.
"Pluje to sem!" upozornil všechny Havran. "Schovejte se!"
V panice se rozutekli všemi směry. Medvidek, který neuměl utíkat a ani nebyl dobrý ve skrývání se, vyrazil dveře nejbližší budovy.
"Pojďte sem!" křikl na ostatní. "Na jedno místo!"
A dlouhé článkovité tělo složené z mnoha dětských těl se s řevem v klouzavém letu spouštělo níže k nim. Našlo je. Velké čelisti se hladové do široka rozevřely, když poslední z nich vběhl dovnitř a Medvídek zabouchl.
Jednou překousne sám sebe, napadlo Havrana. Je to jako ten had ve videohrách, co párkrát hrál. Jak požírá roste a roste, až je nakonec složité se vyhnout sám sobě.

Dál je vedla Liška. Opatrně nahlížela skrze masku a kontrolovala každý kout i další cestu. Několikrát museli otevřít vrata ven a ve správnou chvíli přeběhnout do další budovy.
Ale každá další vypadala stejně prázdně jako ty předchozí. To prázdno bylo až mrtvolně děsivé.
"Tam!" ukázala konečně Liška ostatním, když se dostali do vzdálenějších provozů továrny.
Uprostřed haly byl vchod do sklepa, kam právě vklouzla dvojice černých dětí. "Tam je vstup do podzemí. Tam vězní spálené děti sám Morozov."

"Musíme se zamaskovat! Zašpinit! Vypadat jako spalene děti!" navrhnul Medvídek. "Mam kreslící uhel!" vytáhl z batohu svůj poklad. "V pátek máme výtvarku!" dodal na vysvětlenou, než ho začal drtit mezi prsty.
Havran se sklonil ke zbytku stroje pod kterým ležela velká louže.
"Motorový olej!"
"A komín je hned vedle. Tam jsou saze!" přidala svůj poznatek Elis.
Snesli veškeré ingredience sveho maskování a namícháli z ni v louží oleje na zemi černou mastnou barvu. Byla skoro dokonalá ve své inkoustové temné černí.
"Co oblečení!" optala se nejistě Elis.
"Spálené děti ho nemají! Jen připečené torzo!" Pronesl nejistě Havran.
"Mám kouzlo, ale to nezakryje vše!" pokrčila rameny Liška. Ona neměla na vybranou. Neměla přiléhavé pradlo, které by snad nevadilo. Jen volný kožíšek ve tvaru pelerínky od čarodějnice. A ten použít nemůže. Musí jít do naha.
Co ji trochu uklidňovalo, že už tak byla včera, když se proměnili v potkany.
"Já se svlékat nebudu!" protestovala Kavka. "Spálené děti nemají ani kůži!"
Kluci mezitím sundali vršky do půl těla. U Havrana a Vrabčáka to šlo, měli těsné spodky. Ale medvídkovi pyžamové kalhoty byly zjevně příliš volně a dlouhé.
Pohlédl zoufale k Lišce.
Jen s odevzdány povzdechnutím a chápavým pousmáním nad tím, že také nemá na výběr, pokrčila rameny a sundala potkání pelerínku. Přehodila ji opatrně přes nejbližší stroj a čupla před louží, aby pokryla celé sve tělo černou mazlavou barvou, snad se pak nebude citit tak nahá.
Medvidek chápavé pokrčil rameny a sundal ze sebe kalhoty. Tady půjde už o život! A nemají na výběr.
Elis pohlédla na Kavku a pak na kluky. Měla svou oblíbenou noční košili. A samozřejmě že je po tom všem co zažili už špinavá, ale to se dá zatím vyprat. Ale tohle svinstvo z ní už nikdy víc nedostane. I když nahá také nechtěla být. No, ona má pod košilkou samozřejmě kalhotky, ale ani polonahá nechtěla být.
Včera byla nahá úplně a zvládla to. Musela! Když se proměnili v potkany.
Otočila se ke všem zády a sundala košili. Pečlivě ji složila a položila na nejčistší místo v okolí. Rukou si zakrývala svá nevelká ňadra, když se otočila k louží barvy.
A jako první si začala černit hruď.
"To si děláte prdel!" nesouhlasila Kavka. Ona není tak malá holka, aby tu klukům ukazovala kozy! Zvláště Vrabčakovi! Medvidek byl ještě děcko a Havran ji už viděl.
"Ségra neblbni! Já už nahý také byl!" požádal ji Havran. "A opravdu nás nesmí nikdo poznat!"
"Ale teď nejsi!" odsekla vztekle v protestu Kavka.
"Však ty také úplně nebudeš!" domlouval jí.
Její tričko jí bylo dost volné, plandalo, nikdy nebude vypadat jako kus spálené kůže. Ani jako spálené oblečení!
"Kurva!" zaklela a odstoupila dál ke stěně. Tam zády k ostatním sundala tričko a pustila se do něj nožem. Uřízla rukávy, celou spodní půlku a na zádech jej rozřízla až skoro ke krku aby měla cípy, přes které jej stáhne a zaváže. Když jej oblékla zpátky na sebe a přitáhla, byl vysledek přímo dokonalý. Jako by měla plavky.
Se spokojeným a vitězoslavným úsměvem se vrátila zpatky mezi ostatní, aby se i ona natřela tím nechutně mazlavým bahnem. Žádné divadlo pro kluky nebude.

Liška musela začernil i své zrzavé vlasy, v černí jejího těla zářily jako plamen. Tím se jí i podařilo zkrotit rozčepýřenou neposednou kštici jinak divoce povlávajících vlasů. Vypadalo to tak dobře, že to přesvědčilo i ostatni. Spálené děti neměli vlasy. Ale když je slepily mastnotou, přilehly k hlavě tak, že vypadali spáleně a bez vlasů. Navzájem se zkontrolovali a natřeli si záda. Havran pomohl Elis a pak i Kavce.
Nakonec začernila Liška i svou masku. Na ni použila uhel, nechtěla si ji zničit olejem. Jen doufala, že to pujde z ní vyprat. Ne že by byla stale dokonale čistá, nosila ji denně už déle jak půl roku, ale i tak nechtěla, by vypadala okatě špinavá.
Nasadila si ji zpátky na tvář a zvedla své dlaně k ostatním.
"Chyťte mne za ruku," požádala je. "Zahrnu vás do sveho osobního skrývacího rituálu!"
Pochytali se.
A malá Liška se soustředila na kouzlo. A oni už věřili čemukoliv. Chtěli věřit a potřeboval věřit, že maji šanci všechny dole oklamat. Protože jak dolů vlezou, už nebude cesty zpatky!!
A Liška, teď úplně divošská černá a nahá šamanka s maskou, vypadala čarodějnicky.