Děti Mordoru (Little fears)

Sklopec

"Já se bojím!" protestovala malá Liška.
"Potřebujeme tě! Jen ty víš jak otevřít dveře do jeho doupěte!" vysvětlovala ji Kavka, která ji nesla přes Mordor na zádech, aby jim neutekla.
"Potřebuji na to krev!" přikývla vyděšeně. Tehdy úplně poprve žádnou krev neměla. Ne, měla. Rozmačkala v panice brouky, co tam lezli.
Smíšek se řízl do ruky!
"Stačí?"
Přikývla a zamazala si prsty jeho krví. Pak vylezla dolů pod stroj a začala po stěně krvi kreslit obdélník. Věřila ve dvířka. Že je umí otevřít. A ony se ji pod rukou opravdu vylouply. Najednou tam prostě byly. Se zavázáním je odsunula stranou!
Pak se pokusila couvnout zpátky, ale překážela tam Kavka, která nahlížela pod stroj za ni.
"Lezen!" šťouchla do ní.
Kolem se protáhl Medvídek a už se soukal dovnitř.
"Chci pryč!" snažila se vycouvat. Ale kam? Zůstane v hale sama, protože všichni její kamarádi vlezou dovnitř.
"Potřebujeme tě tam!" neopouštěla ji Kavka. Marně se snažila nohama a kopáním udělat si cestu, dívka nepustila. "Tak se mi nedivej pod sukni!" zakňourala rezignovaně.
"A na co jako? Vždyť žádné gaťky nemáš!"
"Kavko!!" kňouravě protestovala že to prozradila
ostatním. Kolem lezl už i Havran a tazavě na ni pohlédl. Zrudla a jen uhnula pohledem. A pak vlezla za ním dovnitř. Do té místnosti s postelemi.

Medvidek pohlédl na ruku Smíška, kde se říznul. Rána mu už nejen nekrvácela, ale byla skoro zhojená. Jako by se řízl před měsícem. Skoro se dalo vidět, jak mu zarůstá a mizí.
Hned ho napadlo, vo za tím je.
To ta krysa! Pokousala je a Větvík přiznal, že se měnila. Byl to určitě krysodlak a nakazil Smíška. Slyšel že dlaci se rychle regenerují. A tohle bylo sakra rychle.  Smíšek se mění v krysodlaka. A tohle nebyla nejlepší chvíle na takové zjištění. V doupěti lovce lovců.

Sestoupili tiše po schodech dolů.
"Měli bychom ho přivolat! Nekrademe tu! Chceme s ním mluvit!" připomněl jim Medvídek.
Přikývli. To byla pravda.
Míša si nejisté odkašlal. A pak trichu přidušeně zavolal.
"Lovče!?"
Žárovka na stěně sténavě zablikala.
A pak tu stál před nimi. Ošuntělý lovec páchnoucí hlínou, mokrým jehličím a krvi. Stál mezi nimi bez pohnutí a z pod hustého obočí shlíželi na ně krhavě zvířecí oči.
Vyděšené couvli, ale za zády měli zeď.
Strach jim sevřel hrudník a bylo těžké se i nadechnout, natož cokoliv říct. Liška se vmáčkla vyděšeně za Kavku.
"My potřebujeme... pomoct!" dodal si odvahy Medvídek. Je přece hrdina. "My... To Morozov. Chce vládnout... být vic! My přišli... Vás varovat!"
Vysoukal ze sebe.
"Morozova jsem stvořil já!" Lovec nepromluvil. Ta myšlenka se jim objevila v hlavě. A i tak zůstala podivně cizí, slizce chladná a páchnoucí mršinou. To byl dojem z ní. Nutilo je ucpat si uši, i když to bylo zbytečné. Okolo bylo ticho.
"Proč?" zanikla se Kavka.
"Norník, mé psisko, co vleze do lidského brlohu!"
Zase ten zápach a zvuk mokvající mršiny.
"Pomozte nám! Zastavte ho!" požádal Medvídek. "Chce nás zabít!"
"Nezabije vás, jste má kořist!"
tohle mělo svůj nový pach. Pocit stahující se smyčky, oka, co vás škrtí. Marný zapas a nakonec apatie páchnoucí močí, kterou už na půl nejde vnímat.
"Vy jste skoro zabil mého otce!" vyštěkl Vrabčák ublíženě.
"Psst!" okřikl jej zbytečně Větvik. "Je to lovec lovců!" připomněl mu varovně.
"Ale teď jsme vás vystopovali do vaší nory my!" nenechal se hoch zastavit.
"Malé štěně lovce co hloupě spadlo do pasti!"
Zápach hlíny a díry, která se otevírá nečekaně pod nohama a pozře vše do tmy. Zlámané kosti a zahrocené hroty vnikající do těla.
"My přišli sami!" nesouhlasil Medvídek.
"Ne! Přivedl vás můj pes!" promluvil chraplavě Lovec a pohlédl k Smíškovi.
A ten přistoupil poslušně k lovci. Otevřel ústa a z nich se misto jazyka vydral čenich. Kůže praskala a kolem se rozstříkla krev. Kůže sklouzla k nohám černého psiska, které se zachechtalo. Hrůzou hleděli na zrůdu před sebou.
Jejich kamarád! Vždyť jo znají tolik let.
"Smíšku!?" vykřikla Kavka zoufale.
"Toho jsem sežral!" zubilo se psisko a z kožichu setřáslo kapky krve. "Hned jak sem propadl!"
Světlo na stěnách zhaslo!
Žádná další slova, jen intenzivní pocit tmy. A železné víko sklopce, které s těžkým klapnutím zapadlo a uzamklo se.
Past se uzavřela.