Děti Mordoru (Little fears)

Provoz tři

"Myslím , že jsem to našla, zápis z vyšetřování sabotáže v Mordoru," vzala Elis objemnou složku plnou starých spisů a přenesla ji blíže ke světlu.
Pak jí začala listovat.
"Továrna používala v provozu nějaký jed, který se dostával i do pitné vody. V tom se shoduje většina výpovědí. Došlo i k úmrtí malých dětí. Ale vedení továrny únik chemikálie popřelo. Je tady přiložena celá expertýza popírající jak unik jedu do povrchových vod, tak i samotnou jedovatost látky!" listovala dál.
"Ta bude zfalšovaná!" zastávala se Kavka buřičů. Dospělí vždy lžou! V tom už měla dávno jasno.
"Vedení odmítlo modernizaci s tím, že jde o zbytečně náklady a v zápětí došlo k zatčení několika hlavních organizátorů protestu pro podvratnou činnost proti státu. Tak při noční směně provedli sabotáž pomocí chemického činidla, který reagoval s jedem. Do pár hodin reakce zničila klíčové zařízení továrny.
Obviněno bylo třicet dva lidí, výslech vedl nadplukovník Ivanovič a pak jakýsi mistr Morozov, jako pověřenec vedení!"
"Mučili je!" zašeptala Nina tiše. "Liška mi to řekla! Mučili je aby se doznali k činnosti proti státu."
Elis vytáhla fotografií ze spisu. Fotografii která byla přetištěna v knize. Originál byl větší. Řada vězňů nastoupení před popravou. A mezi nimi o víc jak hlavu menší holohlavé děcko v hadrech.
"Všichni byli usvědčení ze spiknutí a sabotáže.  Odsouzeni k smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán druhého října katem "mistrem Morozovem", následně těla odvezli a spálili v provozu tři.  Žádosti rodin o vydání těl byly zamítnuty," dokončila pročítání
"Druhého října je i dnes!" upozornil ostatní Havran. Je to jen náhoda?
"Ale co tam dělalo děcko?" optala se Kavka.
Elis znovu prolistovala záznamy. A pak ještě jednou tam i zpět.
"Její spis tu chybí. Všechny ostatní výslechy i údaje tu jsou. Ten ducha tu úplně chybí!"
"Kurva, a  to jsme se dostali tak blízko!" zaklela Kavka.
"Každopádně je to odpověď na tvou otázku, proč je duch popálen. Těla popravených spálili v provozu tři. Všichni byli spáleni v Mordoru."
"A Mordor byl uzavřen! Pece pak vyhasly. Tak že vyhráli a zastavili provoz," vrátil se Medvidek se svým úlovkem. Byl rozený hledač a pokud se dostal do míst, která oplývala skrytými poklady, pak si ji nikdy nenechal ujít.
"Kosti ducha pak mohou být stále v provozu tři, s ostatními kostmi a popelem v Mordoru," přemýšlela Elis. "Můžeme to zkusit tam!"

Medvidek prolistoval úzkou složku, svůj kolosální úlovek.
"Tohle je složka kata který je vyslýchal a nakonec popravil. Jeou tu i jeho fotky! Chápete, skutečný kat! V dnešní době, to je bomba.
Nebyl úplně místní, i když byl místními lidmi znám. Nikdo nevěděl kde bydlí, ale každý tvrdil že nekde poblíž města. Někteří pamětníci tvrdili, že tu byl už za Velké válký. Vedl už tehdejší výslechy vězňů."
"To by musel být děsně starý!" nesouhlasila Kavka.
"To asi jo. Ale v podstatě o něm nikdo nic nevěděl. Nadplukovník Ivanovič jej nechal sledovat. Podezíral jej. Ale nic nezjistili. Ani místo odkud je. V době vyšetřování měl pronajatý pokoj v hotelu, ale prý tam nespal.
Ale měl doporučení z vedení továrny a vojenské poválečné doklady na jméno Aljoša Morozov, a hodnost majora. Ty se ale nedaly ověřit."
"To nám ale k ničemu není!" mávla rukou Elis. "Ten nás nezajímá! Pojďme raději do Mordoru!"
"Jo," přikývli ostatní.
"Jak není zajímavý? Byl to skutečný kat! Ne jen tak někdo, ale záporák s velkým Z na začátku!!!" nesouhlasil Medvídek.

Před školou čekal na Elis řidič. Měl ji odvézt domů. Ale to by musela zůstat doma, nebo na zahradě. A tahle záležitost s duchem se musela vyřešit co nejdříve.
Protáhli se opatrně podél školy a zadním vchodem z pozemků ke schodům nahoru.
Liška si skočila pro svou skutečnou masku a také se převléknout. Ostatní doběhla u podzemní chodby do továrny. Deset metrů tmy, kdy Nina měla pocit, že jich tam je o jednoho víc. Zřetelně cítila pach kouře. A druhé bosé nohy.
Ale jak se dostali na denní světlo, bylo jich opět jenom pět. Provoz tři byl nejdál od Sodomy.
"Jak poznáme ty správné kosti?" optal se Medvidek předem, aby byl pripraven na hledání.
"Vezmeme to prostě všechno!" navrhnul Havran.
"To asi nepůjde!" povzdechla si Elis a ukazala na mohutnou stavbu s pobořeným komínem. "Ta pec je obrovská!"
Sestoupili po zrezavělých schodech k základu pece a Havran s Kavkou pootevřeli dveře, do kterých mohl dříve vjet i menší bagr.
Vnitřní část pece měla velikost větší místnosti s mnoha výklenky a skluzy. Nina s maskou na tváři a tričkem naruby vstoupila bosky do tlusté vrstvy hrubého popele. Bořila se do něj misty až po kolena. Ale cítila, že duch je blízko. Je hodně blízko, ale ne úplně tady. Skrz masku vnímala závoje neexistujícího dýmu, který se tu všude vznášel. A někde za tím dýmem je duch.
"No nazdar!" odtušila sklíčeně Kavka. "Jak v tomhle najdeme nějaké kosti?" přešla doprostřed, kde bylo trochu světla, v místě po zříceném komínu. Botou rozhrnula tlustou vrstvu popele. "To jsme měli vzít alespoň to dětské sítko z pískoviště!"
"Třeba nám je ukáže duch!" zadoufala Elis a rozhlížela se okolo.
"A je tu?" optal se jí Havran.
"Zatím ne!" pokrčila rameny dívka a rukou od popela si narovnala na nose brýle, čímž si zašpinila tvář.
"To musite prostě jen začít hledat!" poučoval je znalecky Medvidek a v předklonu prsty hrabal v popelu a vytahoval větší kusy škváry, aby si je prohlédl, zda nejde o kosti.
"To prece nemá smysl!" kopla Kavka do popela a ten se v šedém oblaku vznesl do vzduchu. "Můžeme tu hrabat roky!"
"Ségra kroť se, takhle se tu nebude dát za chvíli ani dýchat!" napomenul ji Havran rozladěně.
Liška se zaraženě rozhlížela a klopýtavě couvala ke stěně. Popel nejednou hřál. Byl teplý. A to by po tak dlouhé době neměl být. A také se z něj zvedal kouř. Dosud viděla kouř jen přes liščí masku, teď ho i cítila.
I ostatní cítili kouř a rozhlíželi se zvědavě okolo. Zjeví se opět duch, aby jim ukázal kde hledat?

Z nejtemnějšího kouta se oddělila postava. Vysoká dospělá postava v kožené pracovní zástěře, v rukavicích a temných brýlí taviče na těžké ochranné kapuci. V rukách držel železný pohrabáč zakončený hákem.
"Sem jste neměli chodit!" pravil se zlomyslným potěšením někoho, který celou dobu věřil, že udělají tu chybu, a přijdou.
V zápětí začali okraje spalovací komory žhnout. U stěn se v popelu objevil rudý mihotavý svit ohně a misty přecházel ve žhavě žlutou zář.
A Liška pochopila, o co tu jde.
Otevřely se dveře. Dvířka do nory. Dvířka z kouře, které nebyly hranaté, jak čekala.
Vlezli do pasti.
Chtěla se skrýt, utéct. Ale u stěn byl popel horký a vyšlehly z něj první plameny. Odsud už nebylo jak utéct. Vsechny je to tlačilo ke středu pod komin, kde bylo poslední misto, kde se dalo ještě nadechnout. Liška se skryla za ostatní. Byla vyděšená strachem. Žhnoucí popel u stěn se pohnul. Rozhrnul a pozvedly se z nich černá dětská těla. I ta žhnula ohněm a v bolestivém kvílení se vydaly k nim. Až na jedno. Liška spatřila bílé smutné oči ducha. Stál na místě u zdi a hleděl k ní. Jeden z několika.
Uhoří tu? Nebo je vtáhnout a pohřbí v popelu jeho shořelé děti?
Jak jich tu může být tolik?