Děti Mordoru (Little fears)

Zpátky domů

Ještě byla noc. Petrolejová lampa na stole stále hořela a vrhala žlutavé světlo na celou místnost. Nemohlo uplynout více jak pár hodin.
Nevěřícně se rozhlíželi po mistnosti, jako by nemohli uvěřit, že jsou opravdu zpět. Že tohle není jen další děsivý trik země nočních můr. Vybelhali se ze sklepa a přešli ke svým postelím. Havran podpíral kulhající Kavku a Vrabčáka Větvík.
Mlčky se nejdříve oblékli. Liška měla oblečení stále mokré a musela si půjčit od Medvídka další tričko, které slíbila že už určitě vrátí. Větvíkovi dal něco na sebe Vrabčák.
Pak si Kavka stáhla úzkými proužky náplasti ránu na noze. A zavázala si ji. Udělala to s jistotou, která dokazovala, že to není poprvé, co ošetřuje takovou ránu.
Havran zatím obvázal Vrabčáka. Obě zranění byla vážná, ale víc zatím udělat nemohli.
Posadili se ke stolu a hltavě snědli všechno zbývající jídlo co zůstalo od večeře na stole.
Stále mlčky. Už se nesmáli a nevyprávěli si bláznivé historky, jako večer při večeři. Na všech byla vidět únava a vyčerpání. A jakési vnitřní popírání, se kterým by se odvážili opravdu uvěřit, že už je po všem.
První kdo promluvil byl Havran.
"Otevřeme dveře?" optal se nejistě když dojedli. Musí se ještě podivat, co se stalo lovci.
Jenže venku byla stále tma. A pravidla srubu visící na stěně něco takového zakazovala. Porušit je po tom všem se zdálo tak nesmyslně naivní. Udělají to a les si je stáhne hluboko pod kořeny, zpátky do země běsů! Vysměje se jim! Tolik se snažili, chudáčci. Tolik trpěli. A když už se dostáli díky všemu tomu štěstí ven, udělají takovou naivní hloupost, že poruší pravidla srubu. Zůstanou po nich jen strašidelné povídačky o tom, jak parta děcek neposlechla pravidla srubu a od té doby je nikdo více neviděl. Jako ty tři lovce.
"Až se rozední!" zašeptal Vrabčák zkroušeně. Když si je vezme les, nikomu nepomohou. Jeho otec ho naučil, že pomáhat má smysl jen tehdy, pokud se tím nevydá ve stejné nebezpečí i on sám. Že když budou pak na záchranu dva, tak to tím naopak zhorší!
Mlčky se rozešli do postelí spát. Liška přitulená ke Kavce se jí celý zbytek noci pevně držela.
A na stole svítila dál lampa, kterou odmítli zhasnout.

Jak s rozedněním otevřeli dveře, nalezli na verandě těžce zraněného lovce. Později se bude po Sodomě vyprávět, že to byli vlci. I když lovec těm několika dobrým přátelům, které měl přiznal, že na vlky to bylo moc velké. Spíše menší medvěd. I když ti neloví ve smečce. Překvapili ho v lese, krátce po setmění. A sotva se mu pak podařilo doplazit zpátky k srubu, než padl vyčerpáním.
Kavka ho ošetřila a Havran zatím doběhl do Sodomy pro pomoc. Pro všechny přijelo auto z města. Jen pro Elis si přijeli rodiče sami. Byly tam dříve, než pomoc přivolaná Havranem. Jako by věděli, že se v noci něco stalo.

Auto je vsechny vysadilo v Sodomě u památníku. Jen Vrabčák s otcem pokračovali dál do nemocnice.
Šofér chtěl vzít i Kavku, ale ta odmítla s tím, že je to jenom škrábnutí.
"Otec by mne zabil!" dodala k ostatním na vysvětlenou, když auto odjíždělo dál k městu dole.
"Tak nevím co řeknu mámě?" povzdechl si Medvidek.
"Za to tričko se omlouvám!" špitla provinile Liška.
"O to nejde, ale to se rozkřikne. Lovce napadli vlci a já byl v te době s ním! Ta se zblázní a nikdy už mne nikam nepustí!"
"No, že my jsme byli v bezpečí! Ve srubu. Že se to stalo lovci při lovu. A my se poslušně zamkli!" odpověděl Havran.
"A Vrabčák?"
"Byl s ním na lovu. S námi ve srubu, v bezpečí, nebyl!" pokrčil rameny s tím, že ví, že je to lež. Ale nemají na výběr.
Medvídek přikývl.
"Tak odpoledne! Je sobota tak něco podnikneme!" usmál se než vyrazil k domovu.
Nina vzhlédla k dvojčatům.
"Mohla bych se u vás umýt? Ty saze v potoku neumyju! A pozítří budu mít zase problémy ve škole!" prosila zoufale.
Havran přikývl.
"Jasně! Otec teď doma není!"

Umyla se společně s Kavkou. Žínkou ji vydrhla záda a dívka umyla pak Lišku. Nina byla ze všeho nadšená. První koupelnu kterou spatřila. Vodu vytékající z kohoutku a velkou vanu. Ručníky zavěšené na sušáku a kobereček na zemi.
Kavka ani nestihla děvčátko pořádně utřít, než ji uteklo do jejich pokoje a na balkón.
"Je to tak vysoko!" volala nadšeně. "Je odsud báječný rozhled!"
Havran vyšel za Liškou a přikývl.
"Jo. Vlastně docela jo!" připustil. "Tamhle v tom okně má pokoj Medvídek. Vrabčák hned tady vedle nás, ten vedlejší balkón! A tamhle je vila Elis!" ukazoval ji Sodomu zhora. "Ale pokoj má z druhé strany! Do jejího pokoje nevidím. A taky není vidět chatrč v bezu! Tam!" ukázal přes Mordor. "Za tou zdí! Jen vršky bezového křoví!"
Na balkón přikulhala Kavka zabalená v ručníku.
"Můžeme se podivat ze střechy! Chceš? Je to ještě o kus výš! Mám klíč od jejich dveří!" ukázala ho. Nosila ho na krku a bylo to její misto, tam chodila trucovat, když se cítila špatně a potřebovala být sama. Mnozí i ze školy věděli, že Kavka nosí na krku klíč. Ale nikomu dosud neřekla, odkud je. Ani Havranovi.
Děvčátko se rozeběhlo ke dveřím bytu.
Kavka vytáhla jedno ze svých triček a šla za ní. Je to jen o dvě patra výš, nebylo pravděpodobné že někoho poklekají. Ale stejně ji oblékne, čurdě malé!

------------------------------------------

Zde je konec příběhu. Asi ne úplný konec. Ještě mnoho nebylo řečeno a mnohé věci se mají teprve stát. Ale je to konec první části tak, jak jsme příběh hráli jako vypravěčskou hru.
Je čas říct, zda se vám příběh líbil a možná i nějaké navrhy, ksm by mohl pokračovat dál.
Pokud tedy chcete, aby pokračoval dál.