Děti Mordoru (Little fears)

Útěk z Mordoru

Pod vedením Vrabčáka se plížili Mordorem. Vznášející se nestvůrné stonožka zuřivě těkala okolo a hledala je.
Ale jejich plížení bylo zoufale pomalé. Havran vedl Elis, která už byla hrůzou napůl mimo. Třásla se, plakala a držela se ho až křečovitě, jako by byl tím jediným, v co se odvážila ještě doufat. A s její rukou to bylo hodně zlé. Doutnání zesilovalo a zřetelně bylo vidět žhavé uhlíky pod kůží. Vrabčák podepíral Medvídka, který to nesl hrdinně a odmítal prijmout jakoukoliv porážku, ale byl na tom nejhůře ze všech. Už by byl mrtvý, nebýt toho že rána ještě dole přestala krvácet a vypalovala se.
A i když Kavku žádná ze střel netrefila, nebyla na tom o moc lépe. Byla dost pochroumaná už od otce než vyrazili do lesa a ty další rvačky o život zde v této děsivé zemi ji vyneslo plno nových ran. Také už sotva stála na nohou. A to ještě přitom podepirala Lišku, která až na odhořívající škrábnutí na noze byla v pořádku. I když to dle jejího zoufalého pláče vypadalo, že tu nohu zapomněla dole úplně celou. Nakonec ji došla trpělivost, a vztekleji okřikla, ať už nechá toho kňourání, že ji nic neni!
Ake nic z toho neměnilo nic na tom, že byli pomalí.
Ale Vrabčák se snažil je dostat ven! Vybíral krátké přesuny po kterých je nechal vydechnout. Od budově k budově. Z keře do keře. Konečně se dostali k odkalovacím nádržím s odvodňovací skruži skrze zeď. Cesta ven z Mordoru

Nádrže divoce bublaly a černá slizká zapáchající břečka z nich lepivě přetékala do laguny před zdí. Intenzivní zápach jim zvedl žaludek. Ake dávno neměli co zvracet. Nejedli už dva dny a horké peklo v podzemí z nich vysálo i většinu vody.
"Pospešte! Vrací se!" zašeptal Vrabčák naléhavě. Vznášející se stonožka klouzala k nim a tady se nemají kam schovat.
Rychle vstoupili do laguny a brodili se ven.
"Něco tam je!" zašeptala Liška. Ale cítili to všichni. Přes chemický zápach pod hladinou laguny se opravdu cosi hýbalo. Klouzalo jim to okolo nohou, jako by je to zkoumalo. Liška byla první kdo se probrodil k odvodňovací trubce a vlezl do ní. Těsně před tím, než vykřikl Havran.
"Sakra, chytilo mne to!" cukal sebou, jak se snažil vyprostit. Ale čím vice se snažil, tím pevněji byl svírán a stahován do hloubky.
Kavka, která už se také dostala je kraji skočila zpátky a brodila se za dvojčetem.
"Vem si nůž! Zkus tu kurvu odříznout!" křikla na něj a chytila ho pevně za ruku. "Držte mne! Musíme udělat řetěz, v tom svinstvu vše klouže!" zavolala na Vrabčáka a chytila se jeho ruky. Ten se držel Medvídka a všichni se snažili vytáhnout Havrana. Za chvili tu bude i stonožka!
Havran zabořil nůž pod hladinu a naslepo jim bodal. Konečně se uvolnil a všichni rychle zalezli do skruže. Monstrózní strážce složený z dětských těl proklouzl okolo.
"To bylo o fous!"
Zašeptal Vrabčák.

Měli štěstí! Víc štěstí než v kolik doufali. Nejen že se jim podařilo uniknout ze zdí Mordoru, ale když se dopotáceli k chatrči v bezu, oči nad dveřmi spaly. To znamenalo, že spí i čarodějnice.
Nina opatrně lehounce zaklepala.
"Liško!" zavolala. "Liško!! Potřebujeme pomoc!" kňourala plačtivé a znovu zaťukala.
Dveře vrzly a ven vyhlédlo Liščí dítě.
"Ale copak! Najednou mne potřebujete?" pobaveně se rozesmála. "Možná jste měli raději poslechnout radu, že tam nemáte lézt! Pán pecí je mocný! A zlý! Pronásleduje vas?"
"Vůbec si toho nevšiml! Převezli jsme ho!" ušklíbla se Kavka.
"Potřebujeme pomoct! Ta rána hoří! Hoříme! Spaluje nás to!" ukazala Nina na svou nohu."
"A jé! Vy jste mi teda matlové. Jdete akorát včas! Ale vteřinu počkejte!" vrátila se dovnitř a vzápětí vynesla ven kbelík s hadry a mýdlem. "Děsně páchnete. Ten zápach odpadní stoky nejde vyvětrat! Nejdříve se tu umjete! Až pak vás pustím dovnitř!" přikázala.
" jim, nebo tě zabiju!" protestovala Kavka.
Liška poplašné couvla a přivřela před sebou dveře jako štít.
"Nestraš ji!" zastala se jí Nina. "Vždyť je hodná! Pomáhá nám!"
"Já ji nevěřím!" nesouhlasila Kavka.
"Ale když ji zabiješ, tak nám určitě nepomůže!" upozornil ji Havran.
Elis odložila košili a začala ze sebe rychle smývat olejovité bahno laguny. Pak nakolik to šlo i zbytky sází s olejem. Většinu cesty Mordorem přemýšlela, kde by se umyla. Vadila ji špína. Nesnášela ji. Liška ji propustila dovnitř, do světnice vyhřáté ohněm a osvětlené teplým světlem petrolejky.
Pak se ke kbelíku sklonil Havran, Medvídek i Nina. Společně se spěšně myli, ignorujíc podivnost situace. Kamenitou bezútěšnost krajiny černých torzo bezů. Plechový kbelík a tři z většiny nahá těla. Venku bylo chladno a voda už napůl vystydla.
Havran podal hadr Kavce.
Ale ta odmítla.
"Zůstanu venku! Budu hlídat!" Vysvětlila. Nebude se tu mýt v kbelíku.
"Já zůstanu s ni!" připojil se Vrabčák.
"Dobře!" přikývl a vklouzl do chatrče. Dveře se za nimi zavřeli. Znovu je obklopil jen noční chlad a zápach smogu klesající přes zeď.
"Co teď?" optal se Vrabčák.
Kavka pohlédla na kbelík, ze kterého se ještě kouřilo.
"Ty půjdeš hlídat druhou stranu chatrče a ja se zatím umyju! A pak se vyměníme!"

Znatelně se ochladilo a jejich lehké oblečení na noc, špinavé a promaštěné nehřálo. Přecházeli s podupáváním bezovim okolo zdí. Pak to protáhli na delší cestu, aby se trochu zahřáli. Čekání venku se táhlo. Pak se i lehce rozpršelo. Černé kapky plné sází špinili vše okolo.
"Sakra!"
Ukázal Vrabčák ke zdi. "Tohle vypadá divně!"
Černý příkrov mastné tmy, který překrýval Mordor se rozthl a z jeho tmy vyklouzlo dlouhé tělo stonožky. Pátravě zkoumala vzdálenou vilu a náměstí. Pak se vydala podél zdi k ním zkoumaje bezoví.