Děti Mordoru (Little fears)

Útěky

V panice vtrhli do světnice k lektvaru nalitém v misce. Snad bude dostatečně rychle účinkovat, než je to monstrum zabije.
"Kočka !" zapištěli na Kavku, která tu čekala. Hned za nimi vrazil kocour do dveří a protáhl se dovnitř.
Hltavě pijící hlodavci se rozprchli do stran.

Lehký tik v unavených svalech se změnil v křečovitou bolest náhlého růstu. A v zápětí se svět okolo propadl sám do sebe.
Znovu vyrostli.
Na těle jim vyrazili krůpěje potu z bolesti. Strachu a hlavně rychlosti pohybů, které měli za sebou.
Zhroutili se k zemi a lapali po dechu. Krysí rychlý metabolismus zmizel, ale setrvačnost vzniklé únavy ne. I když naštěstí zmírněné rozdílem velikostí. Jinak by lidské tělo zkolabovalo.

Havran přiběhl do místnosti až jako poslední. To už kocoura svirala v rukou Kavka a hladila ho po břichu. A ten černý mizera spokojeně vrněl a předl.
Zvolnil tempo a pohlédl k Elis.
Nikdy dříve ji nemohl vidět nahou. Tohle bylo poprvé i když byla otočená tak napůl zády. Byla tak útlá, lesklá potem a vlasy přilepené na kůži. Ale jemu se líbila. A byl rád, že je stále potkan a nikdo tak nemůže vidět jak se červená.

První se zvedlo lišče. Spokojeně se zachechtalo a postavilo před všechny.
"Jsem dobrá čarodějka! Vše fungovalo! Ten recept jsem trefila úplně z paměti!"
Jak byla nahá, bylo víc vidět jak má po těle srst.
"No ale měla by ses obléknout!" upozornila ji Kavka. Předvádí se tu před kluky nestyda malá jako by o nic nešlo!
"Jseš prudná jak čarodějnice!" odfrkla naštvaně. Místo uznání taková zbytečnost. Ostatní jsou tu také nazí.
Elis si uvědomila svou nahotu až teprve teď. Zakryla si ňadra a pak sahla po své noční košili. Měla by si ji dát na sebe rovnou naruby, napadlo ji. A stejně se neoblékne s rukou u těla! Raději se nedivala okolo a prostě obrátila košili a navlékla si ji pres hlavu. Teprve pak se vidala hledat své kalhotky. Všechno jejich oblečení bylo na jedné hromadě pomíchané, jak se měnili v hlodavce.
Teprve když měla sve kalhotky bezpečné v dlani, zvedla hlavu. Spatřila kluky jak se stejně spěšně oblékají a začervenala se. Ona byla jedináček. Nikdy před tím neměla při převlékání společnost. Ale byla na ně vsechny hrdá. Zvládli to všichni s taktní mlčenlivostí a bez scén. Prostě to tak dopadlo.

Nikdy dříve v životě neměli tak velký hlad, jaký cítili ted. Zrychlený metabolismus potkanů spotřeboval ke svému vykonu velké množství energie. Bez rozmýšlení se vrhli vsichni na polévku na stole. I lišče, ktere jinak vynikalo zkušeností s proměnou. Snědli ji všechnu bez přemýšlení co obsahuje. Teprve pak, s plným žaludkem, se podívali po sobě.
"Mame to!" oznámil ostatním Medvidek a předal slovo Elis.
"Klíč od srubu koupila sama Zina. Už jako mrtvá, spálené dítě Mordoru!" Elis měla stále celý jazyk a rty od černého inkoustu. U vždy čistotné a učesané Elis to působilo zvláštně a nepatřičně. Jako celá jejich situace. Jsou v nouzi a věci, které by normálně za žádnou cenu neudělali. Bojují o přežití. O cestu zpět.
"Tak že musíme do Mordoru!" dokončil zase Medvídek.
"Tam by jste neměli chodit!" nesouhlasilo lišce, stále svým způsobem nahé. Jediné se odmítlo obléknout. Ale jediná měla hustou jemnou srst na těle, možná ji bylo horko. Ve světnici horko bylo.
"Proč zas?" optala se nedůvěřivě Kavka.
"Tam je to nejhorší! Tomu místu vládne kat!"
"Klíč bude tam!" pokrčil Medvidek rameny s tím, že v podstatě na výběr nemají. Pomohli Zíně uniknout? Spíše si otevřela sama. Oni jí jen pomohli dojít klidu. Dostali ji na místo, kam na ní Kat už nedosáhne. Ale Zina utekla sama, ona sama si je našla. Ale klíč musel zůstat zde v Mordoru. Ten neodnesla!
"Jít do Mordoru je totální šílenství!" upozornilo je lišče. "Hned bych šla s vámi!" usmála se napůl závistivě. "To bude teprve zábava!"
"Tak pojď!" navrhla Elis.
"Půjdu a tahle tu zůstane misto mne!" ukazala na Ninu. Hotová věc, jasné jak facka. Proč by se měli tahat s vyděšeným fakanem, když mohou mít báječnou čarodějku! Ji!
"Ninu tu nenecháme!" protestovala hned Kavka! "Zaslouží si výprask že nám tě tajila! Ale kamarády nikde nenecháváme!"
Ostatní přikývli.
"No tak!!?" domlouvalo jim lišče. "Někdo tu musí zůstat, jinak to čarodějnice pozná! Že jsem vám pomohla! A ona má moc dlouhé prsty! A také ji v podstatě musím poslouchat. Jsem jeji žačka. Nebo alespoň nekdo misto mne!"
"Ninu tu nenecháme!" zopakovala Elis.
"Ale vždyť já jsem lepší! Umím čarovat! A lektvary! Budu mnohem užitečnější než ona! Prosím!"
Ale prosila marně. Byli neoblomní. Nikoho z nich tu nenechají.

"Musíme jít! Než se čarodějnice probudí!" navrhnul Havran.
Pohlédli nejistě k postelím, ktere jim stařena přichystala. Potřebovali se vyspat. Už toho bylo příliš moc. Úplně zoufale potřebovali spát. Ale tady nemohou. Musí pryč!
Nalézt jiné misto na přespaní. Zvedli se k odchodu.
"Měla bys tu uklidit!" připomněla jí Nina a objala malou lišku. "Sestřičko!" zašeptala děvčátku do ucha.
"Treba se ještě někdy uvidíme!" usmál se Medvidek.
"No já doufám že ne!" odmítla Kavka.
"Byla s vámi legrace!" usmálo se lišče skrze slzy a zamávala jim. Doprovodila je na práh bezové chatrče. A sledovala je, jak se vrací k vile, dokud jí nezmizeli v keřích.