Děti Mordoru (Little fears)

Opět v knihovně

"Viděla jsem černé dítě!" zajikla se na chodbě vystrašená Alisa.  Havran k ní přistoupil, aby ji případně mohl chránit.
"Já taky!" přiznal Vrabčák.
"Musíme s tím něco udělat! Nějaký rituál který to zastaví!" navrhla. "Pujdu do knihovny a něco o zom zjistím! Kdo jde se mnou?" otázala se.
"Já!" přidal se hned Havran.
"No já tu zatím počkám!" usmála se spiklenecky Kavka.
"No já bych šel také!" navrhnul Vrabčák, ale Kavka na něj za zády těch dvou začala nesouhlasně mávat a ukazovat na Alisu a Havrana.
"Vy jdete tam hen dva?" pochopil. "Tak já tu na vás také počkám!"
"Můžeš jít s nami!" nesouhlasila Alisa. "Čím více nás bude, tím najdeme víc!"
"Ne, já musím.... musím ještě do třídy!" vymlouval se Vrabčák.
"Já půjdu!" ozval se Medvídek, který je dohnal.
"Ty nám musíš pomoct!" vzala ho Kavka nesouhlasně za ruku.  "A vy už jděte, ať vám nezavřou knihovnu!" pobídla Alisu.
"Ta zavírá až za dvě hodiny!" nechápavě protestovala, ale šla.

Havran čtení nemusel a tak to nechal na dívce. On tu byl jako stráž, aby se jí nic nestalo. Seděli vedle sebe v neobvykle ztichlé knihovně. I knihovnice si před chvílí někam odskočila. Nebylo tu před čím hlídat a Alisa listovala jednou z několika knih, které nalezla v policích.
"Jsou to mrtví duchové. Něco jako Zina! A duchové se musí dát nějak uklidnit. Stáří samani tohle uměli!" vysvětlovala mu pološeptem, jak zde byla zvyklá mluvit.
Havran pohlédl ke dveřím. Jako by na ně něco narazilo. Ten klid zde byl až podivný, když vnímal vřavu tam venku na chodbách. Jako by se dávalo do pohybu cosi velkého a těžkého, co je nakonec rozmačká.
Pohlédl zpatky k Alise, slušelo jí to. Vlasy měla svázané do dvou copů, které ji rozkošně splývali po zádech. A když se takhle zabrala do čtení, zapomínala ukazovák na rtech.
"Mám to!" ukázala nadšeně a ťukla prstem na stránku.
Musíme je usmířit obětí. Trochou krve, nebo mlékem a medem!" vzhlédla zamýšlené od knihy.
"No my doma mléko nemáme!" odpověděl Havran. Měl pocit že by měl také něco říct.
"Ale půjdeš tam se mnou?" podívala se k němu. S ním se citila bezpečněji, klidněji.
"Jasně!" přikývl bez rozmyslu.
"A já vezmu mléko a med!"
Do dveří znovu narazilo cosi těžkého. A pak se pohnula klika.
Už je to tady! Ta vřava je našla, postavil se Havran a připravil se chránit dívku.
Dveře vpadly dovnitř a masa těl vznikla do místnosti. S rachotem a nadáváním.
"Já vezmu sušenky!" Nabídl Medvídek z pod těl svých kamarádů.
"Sorry!" omlouvala se Kavka a snažila se dostat sebe i ostatní zase ven za dveře.

"Musím jít do Mordoru!" oznámila už rozhodnuta Alisa. "K bloku čtyři! Tam byla spálena těla všech těch popravených!"
"Proč?" nechápal Smíšek.
"Viděla jsem dítě!" vysvětlila vystrašeně.
"No a? Tohle je škola!" upozornil ji.
"Ale nebyla! Před padesáti lety to byla soudní budova. A oběsili tu třicet lidí! A pak jejich těla spálili na bloku čtyři! Musíme uklidnit jejich rozzlobené duchy!"
"Ty ještě věříš na strašidla?" podíval se na ní překvapeně. " U malé Niny bych to čekal, když bydlí s čarodějnicí, ale někdo, kdo jednou poletí do vesmiru?" nechápal.
"Věřím!" odtušila chladně. On tam s nimi nebyl. A i když jí to takhle po odpoledni připadalo spíše jako podivný sen, v noci se budila zpocená a vyděšená.
"Žádná strašidla nejsou! Jen hloupé sny!" přidala se Kavka.
"Vidělas je, ségra!" nesouhlasil Havran.
"Neviděla!!" odmítala to přijmout.