Děti Mordoru (Little fears)

Vzkaz mrtvých dětí

"Myslím, že jsme provedli strašnou hloupost," znejistěl Smíšek.
Medvídek na něj nechápavě pohlédl.
"Co mas na mysli?"
"No víš jak Elis chtěla usmířit ty duchy!"
"Jo!" přikývl omluvně. "Mamka mně nepustila! Opravdu jsem chtěl jít také s vámi! Ale nepustila mne ven."
"No právě. My tam byli. Nechali jsme tam láhev medu!" vysvětlil. "Nebude divné, že se tam objevil med, když je tam zákaz vstupu? Navíc tam jsou i naše stopy!"
"A teď se to bude vyšetřovat!" uvědomil si Vrabčák.
"Oběsí nas?" vyplašeně k nim vzhlédla Liška.
"To snad ne! Jsne ještě děti!" soudil Smíšek.
"To byla Zina také. A tu oběsili!" upozornil je Větvik.
"Před padesáti lety! To byl středověk!" odporoval Havran.
Jenže každému bylo jasné, že až začne vřava, probudí se vztek a nenávist a pak si nikdo nemůže byt jist hlavou. A i když je snad neoběsí, stále je může odvést do světa dole.
"Musíme tam jít a zamaskovat stopy!" rozhodl Medvídek sebevědomě.
Nemělo smysl usmiřovat duchy, kteří vylezli z děr spolu s Morozovem. Ty se usmířit jen tak nedají. A možná že svým rituálem naopak bránu sem otevřeli.

"Pojďte s námi!" přesvědčoval je Smíšek u trubky výpusti!
"Naše stopy tam nejsou!" odfrkla Kavka.
"A budeme rádi když to tak zůstane!" souhlasil Vrabčák.
"To jako máte rande?" pohlédl na ně Smíšek překvapeně.
"Trhni si!" vyprskla dívka vztekle a ukazala mu prostředník.
"Vůbec ne! Žádné rande, bobečku, jen tam nechceme jít! Počkáme tu na vás!"
"Budeme hlídat! Případně vás varujeme!" navrhla Kavka. "Písknu!"
"Srabi!" pokrčil rameny Smíšek a přitáhl se do zakázané továrny, kde na něj čekali ostatní. Teda až na Alisu, která se doma učila.

Ztratili se.
Ne v továrně, ale v bloku čtyři.
To co mělo být prostornou ač šerou spalovací komorou se změnilo v tmavé chodby z betonu. I bahnitý podzemní vstup nekončil schody vzhůru, ale jen betonovým koridorem plným odboček.
Jediné co zustalo, byla žárem zčernalá stěna a prstem napsaný vzkaz.
"Zemřete!"
Ztratili se jen o pár kroků dříve, než se dostali ke svému cíli.
"Labyrint!" odtušil vyděšené Větvik.
"Co to znamená?" optal se Medvídek, zatím co se Liška vyděšené rozhlížela okolo přes svou masku. A věděla pravdu dříve, než ji hoch vyslovil.
"Jsme dole! Pod sklepy! Tohle misto je Labyrint. Spojuje horní svět s dolním. Snadno se vloudí do něj, ale neni snadné se dostat ven!" polkl.
"Zemřete!"
To byl vzkaz a rada spáleného dítěte, které potkali před malou chvilkou v ústí bloku čtyři.
Střežilo vchod?
Čekalo tam na ně?
Medvídek přemohl strach a přišel k němu.
"Jak to můžeme zastavit?" zeptal se ho. Zoufale potřebovali radu. Pochopit, co se chystá.
A dítě mu odpovědělo.
"Zemřete!"
Napsalo vzkaz na zčernalou stěnu vstupní chodby bloku čtyři, než zmizelo ve stínech a zanechalo je v labyrintu.
"Jak se dostaneme ven?" optal se Havran.
"Musíme nalézt nejbližší východ. A to rychle!" odpověděl Větvik.
"Proč rychle?" optal se Smíšek.
"Labyrint má své obyvatele, které nechceme potkat. Ale především, čím déle tu budeme, tím dražší bude cesta ven!" vysvětlil.
"Tak musime hledat!" přikývl Smíšek.
"Ale také, čím dál dojdeme!" doplnil Větvik už jen polohlasně. Nejít nikam, nebyla cesta ven.
"Zemřít!"
To měli udělat, aby se městečko ponořilo zpatky do sveho obvyklého klidu.

"Co tu sakra děláte!" všoural se kulhavě do chodby starý prošedivělý muž. Měl na sobě otrhané oblečení a v ruce láhev vodky. Ale nebyl opilý. Alespoň ne moc. Děsně páchl špínou a jedno oko mu šilhavě bloudilo stranou.
Liška na něj překvapeně hleděla přes masku.
"Vy jste člověk!" nechápavě poznamenala. Vždyť jsou dole pod sklepy! A tohle není strašidlo, ale člověk.
"My se ztratili! Prosím, pomozte nám!" upnul se Smíšek celou svou vírou k šanci, kterou ten náhodný obyvatel tohoto místa představoval.
"Jděte támhle!" ukázal směr. Rovně a na třetí odbočce po schodech nahoru! Ale pospěšte si!"
Rozeběhli se zakázaným směrem. Vyběhli po schodech a vystoupali do panelákového přízemí s rozbitými dveřmi.
Venku zapadalo slunce nad sídlištěm Sodoma. Nechápavě sešli po schodech napůl zarostlého panelového bloku E. Byly na druhé straně kopce, než stál Mordor a spalovací blok čtyři. Dál, než kolik mohli ujít.