Děti Mordoru (Little fears)

Prozrazení

Čarodějnice je po práci odvedla do světnice.
"Tady je jídlo, které jste si vysloužili!" ukazala na kotlík na stole s masovou polévkou. "Tady budete spát!" otevřela jedny z dveří a odhalila tak řadu polic s pokrývkami z potkaních kožichů. "Ráno vám dám další ukol! Pořádně se na něj vyspěte!" doporučila jim. "Liško, ty je pohlidej!," zívla a nechala je všechny o samotě.
Posadili se ke stolu a podívali se po sobě. První den služby zvládli. Ale bylo to těsné!.
"Tady není něco v pořádku!" protestovala šeptavě Kavka. "Liška je jiná! Vyměnili ji! Nebo ji ovládá čarodějnice! Musíme zjistit, o co jde!" pravila rozhodně a vydala se přes místnost k její polici.
"Liško?" zavolala na ni. "To tys kouzlila ty můry?"
Shora vykoukla rezavá hlava s maskou na očích.
"Já? No asi ano! Jau! Určitě ano!" přikývla nejistě. "Promiň, čarodějnice to přikázala!" omluvila se.
"A ty takové kouzlo umíš?" podivila se dívka podezíravě.
"Já, ne!" zaváhala chvilku jako by se snažila vzpomenouz. "Ale ta hůlka ano! Udělala to ta hůlka. A jsem dítě čarodějnice z bezu! Učím se kouzlit! Celý den mne to čarodějnice učila!" vysvětlila.
"Opravdu? A proč my musíme sloužit a tebe učí?" nechápala Kavka.
"Ne, to ne! Já musela taky sloužit. Zametala jsem tu a myla nádobí! Ale strašidla mne mají za své. Věří mi! Takové kouzlo umím!" vysvětlila. "Jako ta panenka!"
Kavka zaváhala.
"A jak jsme byli za Smíškem, byla jsi to s námi ty, že?"
Liška spěšně zalezla, jak ji ta druhá zatáhla dozadu.
"Teď já!" spěšně vykoukla a nohou zatlačila svou méně průbojnou dvojníci do zadu.
"No jasně! Ale vždyť to víš, tak proč se ptáš?" přikývla nechápavě. "A byla to fakt zábava!" uchechtla se pobaveně.
"A Smíšek byl jako normálně, že?" pravila až skoro bez zájmu.
"Docela jo! Byla s ním sranda, to každopádně," připustila Liška.
"Fakt? A řekneš jak se jmenuji já?" Určitě má před sebou tu falešnou lišku. Už si s tím byla v podstatě jistá. Určitě ano, a ta nezná její jméno.
"Jsi Kavka!" mávlo ležérně rukou děvčátko.
"Ale pravým jménem? Celým?" optala se.
Liška zaváhala.
"A ty víš jak jsem celým jménem já?" praskla pobaveně a zpátky zalezla. Ven vystrčila tu jejich.
Pravda je, že sama Kavka v té chvíli zaváhala. Jak se jmenuje Liška? Prvním jménem Nina, to si vybavila hned, ale přízvisko ji unikalo. Nějak na L.
"Jsi Odra! Pavlovna!" odpovědělo děvčátko spěšně. Ale Kavka už toho měla dost! Vyskočila nahoru a chytila Lišku za kabát a strhla ji dolů z její postele na zem. Jen to zadunělo jak spadla. Holčička se bránila, kopala, ale marně. Kavka na ni seděla celou vahou.
"Tak kouzlilas ty můry, nebo ne?!" optala se děvčátka vztekle.
"Kavko! Nech ji, vždyť ji strašíš!" protestovala Elis.
"Však je to jedno, ty můry byly snadnější než krysy! Pomohla nám!" zastával se jí Havran.
V té chvíli se nahoře na posteli ozval pobavený smích. "Tahke? Ta by nevykouzlila ani svoje prdnutí! Je na kouzlení úplně levá! Ale já umím kouzlit. A ten váš výlet za pavoukem Smíškem byl fakt legrace! I ty můry!" vykoukla z postele nahoře hlava druhé Lišky.
Všichni na ni nechápavě hleděli.
Jen Kavka, která byla v ráži, vyskočila nahoru a chytila tu druhou. Ta se bránila víc a kopala zuřivěji, ale stejně ji stáhla z police dolů. Mrskla s ni vedle té první a posadila se na ní.
"Co ty jsi zač!" vyprskla.
"Jau, to bolí!" protestovala druhé děvčátko. "Nic jsem ti neudělala! Byla to jen legrace! Pusť mne!" snažila se vykroutit a fňukala.
"Neubližuj jí! Je hodná!" bránila ji Nina.
To už se kolem shromáždili i ostatní. Před nimi ležely dvě Lísky. Byly si podobné a přesto trochu jiné! V čem? Jak je rozeznat?
Těkali z jedné na druhou.
"Nemá masku, má liščí tvář!" odhalila ten rozdíl Elis. A jak to vyslovila, bylo to hned zřejmé všem.
"Kdo jsi?" držela ji pod sebou Kavka!
"Nech mě, nejsem strašidlo! Jsem ztracené dítě!" prosila ji. "Neublížila jsem vám! To přikázala čarodějnice! To ona vás chce podvést, ne já. Já vám mohu pomoct!"
"Jak jsi tu dlouho!" optala se Elis.
"Od mala. Už jako mimino! Vyrostla jsem tady!" přiznala.
"Tak proč ses vydávala za naši kamarádku? Že jsi jedna z nás?" nesouhlasila Kavka.
"To byla jen sranda. Chtěla jsem se dostat z domu. A když nás čarodějnice nepoznala od sebe, když věřila, že tahle je její dítě a vtáhla ji do svého domu, tak jsem se vytratila, že si užiju také trochu legrace. Pořád mne tu drží a nesmím vůbec ven! A celý dnešní den si nevšimla, že má špatné dítě! To před ní jsme to tajili, ne kvůli vám! Mohu vám hodně pomoct, tak mne pusť!" prosila.
Kavka povolila, ale stále si prohlížela to napůl zvířecí děcko s podezřením. Mělo srstnatou tvář a celá záda až k zadku. I břicho měla porostlé světlou srstí. A zuby jako malá šelma. Už není tak úplně lidské dítě. Stejně jako ten kluk s větvemi, bratr Ziny.
Havran pomohl Nině na nohy a usmál se. Jejich Liška je ještě holé čurdě, to ta druhá má zvířecí srst! Mohlo mu to dojít už když utekli od Smíška. Ale vůbec ho nenapadlo, že jsou dvě.
"Pomůžeš nám se zítřejším úkolem?" optala se Elis.
"Ne, zase nám to zkusí zkazit!" protestovala Kavka. Nevěřila jí ani slovo. Stehny ji znovu pevně sevřela až zakňučela.
"To přikázala čarodějnice!" nesouhlasilo ztracené děvčátko. "Nemohu za to! Ale být vámi, tak radeji uteču, do zítra tu nečekám! Zase vás jen zkusí podvést! Takhle nic nezískáte!" varovala je.
"Jenže my musíme od ní ziskat ten klíč ven!" vysvětlil jí Medvidek.
"Pusť ji!" požádal Kavku Havran a vzal sestru za ruku, aby ji pomohl vstát. Neochotně se postavila
Liščí děcko se zvedlo a urovnalo hábit.
"Čarodějnice klíč nemá, už ho prodala!' připomněla jim liščí holka.
"Víme!" souhlasil Medvídek, ale za službu nám řekne kde klíč je!" vysvětlil jí dohodu.
"Spíše vás podvede! Ale má svou účetní knihu! Tam si píše všechny obchody. Stačí si to přečíst a můžete jít!" odpověděla.
"A jak víš, kdy už spí?" optal se Havran.
"No jinak bych se vám neukázala!" uchechtla se a mávla rukou okolo. "Stačí sledovat její oči!"
Rozhlédli se po okolních trámech. Oči se nemohly zavřít, ale jejich pohled směřoval do neurčita. Skoro jako do sebe, sotva se dala spatřit duhovka. Dům usnul spolu s čarodějnicí!