Děti Mordoru (Little fears)

Trh I.

V panickém útěku skrze chodby vpadli do rozsáhlejších prostor plných lidí. Bezdomovců páchnoucích zvratky a levnou kořalkou. Něco jako provizorní ubytování při povodních či jiných neštěstích, jak to viděli v televizi a v učebnicí. Jednoduché zástěny pro soukromí, hnízda a spacáky rozložené podél stěn dál od poblikávajících stropních žárovek.
Více ve světle byli ti, co na zem rozložili své skromné nabídky zboží, prodejci. Někde jen kartonová cedule a napůl špinavé znaky.
"Našli jsme trh!" překvapeně se rozhlédl Větvik. Vždy si přál navštívit trh, ale skrýval se ve sklepě u svých hub. A trh byl příliš daleko. I když svým způsobem byl vždy za rohem. Bludiště bylo všude v pod světě. Alespoň jeho brány.
"Musíme zjistit co nejvíce o Sauronovi!" připomněl všem Medvídek.
"Ale rychle! Čím déle jsne v bludišti, tím těžší je cesta ven!" doplnil jej Větvik.
"Rozdělíme se!" souhlasil Vrabčák. "A za chvilku se sejdeme zase zde! Co nejdříve!"

"Kavka s Havranem se procházeli páchnoucím davem lidí. Mnozí se ztratili do podsvěta před mnoha lety. Alespoň dle rozedraného špinavého oblečení. Některé bylo z velké valky a spatřili i pár starších kousků. Proto tu bylo tolik lidí. I když se dalo těžko určit, zda to všechno jsou lidé. Každý měl v sobě již něco strašidelného z pod světa. Stejně jako Větvik měl kdysi svou zbroj z větví a trnů, všichni tu vlastnili nějaké to kouzlo, které je pokřivilo. A pak tu byla strašidla, u kterých se vůbec nedalo rozeznat,, zda někdy dříve lidmi byli. Možná že ne. Ale zdálo se, že na trhu vládne příměří.
Pak Havran spatřil bezdomovce, co jim včera řekl cestu z bludiště!
Ten na ně nechápavě a dosti překvapeně pohlédl.
"Vo tu zase děláte! Musíte pryč! Jinak už se nahoru nedostanete! Musíte se hned vratit!"
"My tu jsme s kamarády! A chceme nahoru, víte cestu zpět?"
"Vím! Ale ta informace je kazdou minutou dražší!" odpověděl podrážděně. Teď už jim ji zdarma nedá! Jen pro jejich naivní dětskou hloupost. "Co mi za ni dáte?"
"Co chcete?" optal se Havran.
"Šťastné vzpomínky!" odpověděl bezdomovec.
"Tak těch moc nemáme!" povzdechla si Kavka.

Medvidek s Liškou se protáhli davem a spatřili jedno ze spálených dětí. U jednoho ze stánků nakupovalo náboje do těžké pistole, kterou svítalo v drobných zčernalých prstech.
Liška se zdráhala, ale Medvídek k němu zamířil.
"Ahoj! Můžeme ti pomoc utéct! Jako jsne pomohli Zině!" navrhl mu šeptem.
"Kdo je Zina?" nechápavě se k nim otočilo.
"Spálené dítě jako ty!"
"My máme jen čísla! A nechci nikam, můj pán mne udělal průzkumníkem! Jsem teď jedno z desítek! Jeden z hledačů" řekl hrdě.
"A co hledáte?"
"Děti z hora. Teď určité děti. Nás pán je chce! A už brzo je dostane!"
"Zaplať za ty náboje!" připomněl mu obchodník již trochu netrpělivě
Dítě přikývlo a vrazilo si své prsty do hrudníku. Černá zuhelnatělá skořápka praskla a pod jeho žebry žhnuly jasně žluté uhlíky ohně. Dítě jich ze sebe vytrhlo celou hrst a nasypalo je před obchodníka.
Zářící a hořící.
"Jak je dostane?" optal se Medvídek.
"Má nové strašidlo! Speciální a dnes v noci je na ně pošle! Už je má označené!"
"Jaké?"
Ale dítě se jen zle usmálo a položilo si prst na černé rty.
"Takové ještě tato země neviděla!
Liška poděšeně ustoupila.
"Jo, je velké!" usmálo se to dítě pobaveně. "Náš pán je mocný!'
"Ale každý má z něčeho strach!" nesouhlasil Medvídek.
"Ne!" nesouhlasilo. "Skoro ne!" dodalo nejisté.
"Má!" chytal se příležitosti.
"No jasně že Prastarého lovce! Ale to se nepočítá! Toho se bojí každý zde!" odvětilo a nechalo je být. Tam někde v ohni spálených myšlenek začínalo mít dojem, že už toho řeklo nějak moc. A že mu mělo něco dojít! Kdo je to Zina?