Děti Mordoru (Little fears)

Služba

"Vaším úkolem bude pást moje stádo!" vysvětlila čarodějnice a vedla děti domem k zadní hospodářské části.
"Tohle je mé vykrmené sádelnaté stádečko mých mazlíčků. Potřebuji se proběhnout a protáhnout. Tak že je pěkně pohlídáte, aby se ani jeden neztratil!" otevřela kotec.
Ven vyběhlo na stovku tlustých krsy. Nadšeně se rozutekli po svahu mezi keře.
"Hlídejte je! Ať se vám nějaký nezatoulá!" Varovala je přísně. "Jinak mi to splatíte dvakrát tolik!"
Pak se vrátila s pochechtáváním zpátky do domu.
Pohlédli na sebe a na houf krys rozutíkávající se po bezoví.
"Jak máme něco takového hlídat?" protestovala Kavka.
"Asi jako morčata, nebo křečky!" navrhla Elis.
"Nikdy jsem neměli žádného domácího mazlíčka!' znejistěla Havran.
"Musíme se rozdělit a nahnat je trochu zpět. A pak jen hlídat, ať žádná neproběhne mezi námi! Rojnici!" vysvětlila jim Elis a hned je rozdělila. "Medvídek podél zdi, ty s Vrabčákem podél domu a já s Havranem je budeme naháněl zpět po kopci vzhůru. A pomalu ať nějakou nezapomeneme!" nabádala je.
Když klesali s Havranem po svahu dolů, uvědomila si, že z nich dvou udělala dvojici. Nebylo to záměrně. Jen pro šplhání dolů a nahoru zvolila sebe, aby se nemusela dohadovat. A pak toho nejsportovnějšího z nich. Ale teď to vypadalo jako by to byl záměr.
"Já to vybrala náhodou!" omluvila se. Pak si uvědomila že to zní hloupě. Jako by si vybrala úplně špatně a měl to být někdo jiný. "Ale jsem rada že jsi se mnou ty!" opravila se.
A pak už raději mlčela.

Pokřikovali na sebe a drželi se v kruhu na dohled. Každý z nich ulomený proutek, kterým případně rychle švihnul směrem, kterým se pokoušela nějaká z tlustých krys uniknout. Tak nahnali krysy na menší plochu, kde už je mohli snadno hlídat. Posedávání na zemi a sledovali skotačící hlodavce. Tohle nebylo tak těžké, jak to z počátku vypadalo. Až přijde čas, jen zatáhnou kruh těsněji naženou je zpátky do kotce.
"Proč s námi nehlídá i Liška?!"  podivila se Kavka. Vůbec s nimi nebyla. A to jim pomáhal i Vrabčák, který vůbec nemusel.
Nikdo z nich Ninu neviděl, co přijali službu u čarodějnice.

Jako v odpověď zaskřípaly dveře a ven vyšla Liška. Posadila se. Na nejvyšší schod.
"No, vypadá to že už vám to docela jde!" zhodnotila situaci. "Očekávala jsem že jich budete teď už mít tak polovinu!'
"A kde jsi ty, že nám nepomáhá? A ještě se nám přijdeš posmívat?" optala se naštvaně Kavka.
"Já dostala práci uvnitř! Nudnou práci uvnitř! To vy to máte pohodičku, jen si tu sedět a pokukovat kde co leze!" pohrdavě odfrkla nad takovou prací. "Vlastně to musí být děsná nuda. Chtělo by to něco zábavnějšího, ne?" usoudila a zvedla se. Zpoza pasu vytáhla proutek a mávla jím. V té chvíli se všechny krysy proměnily v můry. Velké šedivě černé můry, které se překvapeně rozletěly vsemi směry.
"Co je kurva tohle?" protestovala Kavka nechápavě.
Liška se tomu jen zvonivě zasmála a zmizela zpátky uvnitř, než se na ni mohla Kavka vtrhnout a uškrtit ji.

Stádo, které si tak pěkně udržovali pospolu se zvedlo jak šedivý kouřový mrak a rozletělo po okolí. Děti stojící do půlkruhu okolo zdi jen marně mávali proutky do vzduchu, Šedivé mury v šedivé noci byly skoro neviditelné a navíc na ně ani nedosáhli. Jak chytat vodu sítem.
"Já tu malou kurvu zabiju!" zlomila Kavka prut a zahodila jej vztekle k domu.
"Jestli budeme mít vůbec příležitost!" odtušil Havran. "Čarodějnice říkala, že každého jejího mazlíčka, kterého ztratíme, zaplatíme dvakrát! Možná teď dlužíme mnohem vice, než na začátku!" povzdechl si. Nečekal že služba u čarodějnice bude lehká, ale tohle byl podraz. Ale možná měli očekávat podraz hned od začátku. Konec konců tohle je země nočních můr.
"Stejně ji zaškrtím! I kdyby to mělo být to poslední, co ještě zvládnu udělat! Něco vymyslím," trvala na svém Kavka.
"Liška je nějaká divná!" usoudil Medvídek. "To nebude jen tak!"
"Ale my potřebujeme spíše znovu sehnat do houfu můry!" připomněla jim Elis. "Má někdo nějaký nápad? Já nevím jak se pasou můry. Neměla jsem takového mazlíčka!" povzdechla si zklamaně. Ne že by si přála mít chov můr, jen že v tomto se cítila úplně bezradná.
"Musíme je zpátky pochytat než přijde čarodějnice," rozhlédl se Medvídek okolo. Neviděl ani jednu jedinou. Jak posedaly na zeď a větvoví bezu, splynuly s tmou. "Prostě je musíme nalézt!" nevzdával se.
"Si děláš prdel. Sto můr nenajdeme ani za týden! Musíme tu malou zavšivenou zrádkyni donutit, aby je proměnila zpátky!'
"Ale možná je to takhle naopak lehčí!" ozval se Vrabčák. "Můry se chytají snadno!"
"Cože?" všichni se k němu nechápavě otočili. Jak to myslí?
"Budu potřebovat jen pár věcí a to od tebe Elis. Tvůj mobil a noční košili.
Překvapeně couvla. Mobil by půjčila, i když něco takového dělala nerada. Měla své kamarády ráda, ale znala jak neopatrní jsou na své věci. Ale svou košili? Vždyť je to její jediné oblečení. Nezůstane tu nahá ani za nic. To raději umře!
I když i tahle možnost se najednou stávala nepříjemné pravděpodobnou. Opravdu raději umře? Ne, to si nemyslela. Nechce tu umřít.
Určitě tu nechce umřít.
"Máš mé tričko!" připomněl ji Havran. Je dost dlouhé.
"Kluci, otočte se!" požádala rezignovaně. A pak nastrkala noční košili pod tričko a vysvlékla se z rukávů, aby jej nakonec celé vytáhla a podala Vrabčákovi.
"Můžete!" pravila nejistě, když si urovnala Havranovo tričko co nejníže.
Vrabčák ulomil dlouhou rovnou větev a navlékl ji skrze rukávy noční košile. A tak ji zavěsil mezi dva keře.  Další klacky nastrkal ze spodu do ní, aby zůstala co nejvíce rozevřená. Visela tam jako nějaký podivný duch bez hlavy. Všichni ho nechápavě pozorovali.
"A teď mobil," požádal.
Elis mu ho podala.
A Vrabčák jej rozsvítil a položil na zem pod košili. Světlo rozzářilo ducha jako lampión.
"Můry se navigují podle měsíce!" vysvětlil jim princip své pasti. "Ale pokud je nějaký jasnější objekt, považuji ho za měsíc. Ale ten je pak nutí létat do spirály až nakonec skončí uprostřed, přilepené na světle bez možnosti kamkoliv odletět. V pasti!"
Na potvrzení jeho slov první z můr dosedla na zářící plátno košile.
Když o hodinu později přišla čarodějnice, polovina z nich už pospávala.
"Mate je všechny?" optala se nedůvěřivě babizna.
"Jistě!" přikývla drze Kavka a ukázala na svítící loutku bez hlavy. "A jistě i pár navíc!" dodala pobaveně.
Čarodějnice mávla rukou a kouzlem zatáhla všechny můry zpět do kotce.
"Pro dnešek jste uspěli!" přikývla neochotně. "Ale uvidíme jak se vám povede zítra! Teď pojďte dovnitř, někde vám ustelu!'