Děti Mordoru (Little fears)

Návrat domů

Liška šla s ostatními dětmi podzemní chodbou. Byla to pro ni delší z cest, ale nechtěla být sama. Ne potom, co sotva o vlásek unikli.
U starého památníku za Sodomou, sochu před lety strhli a tak zůstal jen betonový sokl, ze všichni zastavili a pohlédli na sebe. Teď venku a blízko domovů se zdálo vše, co se stalo, ještě vice neskutečné. Možná se jim to všem  jen zdálo a ve skutečnosti to bylo jinak. Možná vlezli do funkční části vodárny a načapal je tam údržbář. Byl to lovec, ale to nic neznamená, to je zde kdekdo. Možná je chtěl jen vystrašit! Nebo odvést k rodičům. Proto se je snažil chytit. Do Mordoru je vstup zakázán.
Pohlédli nejistě na sebe a pak se rozloučili.
"Tak zítra ráno! Zatím..."
Čas her a dobrodružství skončil. Musí se vrátit domů. Do svých obyčejných životů starostí a úkolů. A co hůře, jdou pozdě.

Liška šla ještě kus cesty s Elis, až k jeji vile, a pak podél zdi obešla zbylou část Mordoru k bezové chatrči.
"Dnes jdeš nějak pozdě, cérko!" podivila se stařena.
"Hrála jsem si s kamarády," vysvětlila Liška omluvně.
"To je dobře!" přikývla čarodějnice z bezu. Konečně má ta holka nějaké kamarády. 
Už je moc velká, aby si hrála sama před boudou. "Uvařila jsem polévku, z konzervy!" usmála se. "Dnes ti bude chutnat. Nevím proč lidi ve městě krmí toulavé kočky! Jen tak bude ještě víc koček potřebovat krmit! Ale kočičí konzervy jsou výživné!" nalila ji polévku do misky a pohlédla na špinavé děvčátko. "Dnes to bylo náročné, co?" optala se.
"Ano babičko," souhlasila Nina a dala se hladově do jídla. Jidlo z odpadků jedla často a bylo to lepší, než žádné jídlo. Ale kočičí konzerva byla delikatesa. A byla čerstvá, když ji nestihli sníst toulavé kočky.
"Dívala ses okolo? Pozorně! Cérko? Vidělas hodně?" optala se jí stařena při jídle.
Liška si otřela slzu, která ji zbloudila do oka a přikývla.
"Viděla! Viděla jsem hodně!" přikývla. A pak se neudržela a začala brečet, když si vzpomněla na všechen ten strach a hrůzu.
"To je dobře! Vidět je důležité. A pamatovat si!" pohladila ji po hlavě čarodějnice.

Drobná žena v hrůze shlédla na syna se směsicí starostí a obav.
"Víš kolik je hodin? Už je dávno tma!"
"My jsme se s kamarády hráli a úplně jsme zapomněli na čas! Promiň mami!" omluvil se Míša.
"Ale nemůžeš chodit takhle pozdě! Víš jaký jsem měla strach? Málem jsem už volala na policii! Tohle mi nemůžeš dělat, vždyť z toho jednou budu mít smrt!"
"Promiň mami!" zopakoval s pohledem vraženým do země.
"Já celý den dřu, abych ti mohla uvařit tvé oblíbené jidlo. Upéct bábovku. A vše už je úplně studené! Takové škody!" povzdechla si.
"Já všechno sním!" slíbil starostlivě. Tohle musí pro maminku udělat. Věděl že jí to potěší. Povzbudivě se na ni usmál. Ale přes její chmury nepronikl. Ještě tu bylo něco dalšího.
"V konzumu mi řekli, že ses pral a dostal poznámku od samotného ředitele! Je to pravda Míšo?" podívala se ma něj nechápavě.
"Ano! Ale já musel. Trápili jednu spolužačku!" vysvětloval omluvně.
"Víš že se nemáš prát! Násilí nic nevyřeší. A nechceš snad být jako otec?" podívala se na něj starostlivě.
"Ne mami!" přisvědčil rychle, aby ji uklidnil.
"Musíš se víc učit, abys byl jednou někdo! Jen tak se dostaneš odsud!
"Ano mami!" přikývl chápavě a vyndal z aktovky inkriminovanou poznámku. Když už vyšla najevo tak brzo, pak toho musel využít. S provinilým pohledem ji předložil.
"Mám jít do ředitelny?" povzdechla si unaveně. "Ty se neučíš a pereš se. Ale já tam pak sedím a poslouchám to. Já jsem pak ta špatná matka co tě neumí dobře vychovat!"
"Já se polepším!" sliboval. *Opravdu. Neboj?"
"Tak pojď, jinak bude večeře úplně studená. A umej si před jídlem i tvář. Jsi celý špinavý!" povzdechla si. "Tyhle kalhoty máš přece nosit jen do školy, ne po venku!"

"Já prvni nejdu!" protestoval Havran na chodbě paneláku před dveřmi jejich bytu.
"Já taky ne!" odmítla Kavka.
"Tebe mlátí míň! Jsi holka! A já už dnes dostal ve škole!' vysvětloval Havran.
"Nejdu prvni! Já mám klíč! Takže já otevřu dveře a ty jdeš první!" rozhodla Kavka a otevřela dveře. Přivítal je známý pach cigaret a zkysleho piva.
Havran ji strčil rychle do předsíně. Ale sestra se naštvaně otočila a vztekle jej praštila.
"Ty zrádče!" vyštěkla vztekle.
"Pssst!" okřikl ji Havran a snažil se ji utišit. "V televizi je fotbal!" upozornil ji.
Ale už bylo pozdě.
Ve dveřích se oproti blikající obrazovce zjevila zlověstná silueta a opile se opřela o rám dveří.
"Proč tu děláte takový ramus!" zařval vztekle. "Jděte nějak pozdě, kurva! Jste takoví tupci že ani nevíte, kdy máte být doma?" pohlédl na ně.
"Já měl trénink a segra na mne čekala!" lhal Havran.
"Jako až do noci? Si ze mně děláte prdel? Jeden jak druhá, grázlové ulhání!!" křičel vztekle a hodil po nich prázdnou lahví od piva. Proletěla okolo nich a roztříštila se o zeď.
"Já vás zabiju! Oba dva! Vymlátím z vás duši!" drtil mezi zuby svůj vztek.
"Tati, to vypadá nadějně!" ukázal Havran k televizi ve snaze odlákat nechtěnou pozornost.
Muž se s námahou ohlédl, ale bohužel se šance rychle rozplynula. Ta fotbalová i ta reálná.
"Kurva, co to zkoušíš?" Ohnal se vztekle po synovi. Ale do rány vstoupila Kavka, aby chránila bráchu. A dostala pěsti až narazila vedle do zdí.
"Oba vás zabiju!" sliboval opile, ale vysvobodil je hlas komentátora, jak získal na naléhavosti upoutal tak mužovu pozornost.
Oba sourozenci se tiše vytratili do svého pokoje dříve, než si na ně zase vzpomene.
"To jsme vyvázli ještě dobře!" oddechl si Havran.
"Mohlo to být lepší!" odtušila Kavka. "Budeme večeřet?"
"Ty chceš jít za ním do kuchyně?" optal se jí nechápavě.
"Stejně bude lednice prázdná!" přikývla s povzdechem.
"Ráno vrátíme flašky a v konzumu si koupíme snídani!" uklidnil ji, zatímco ze sebe sundávali špinavé oblečení.
"Zamlouvám si první vanu!" oznámila Kavka. A doufala že dneska poteče voda. Bude sotva vlažná, bojler otec vypíná.
"Tobě to moc trvá, ja budu rychle!" nesouhlasil Havran.
"Já dostala za tebe, tak počkáš!" trvala na svém Kavka a vysvlékla se, aby bylo zřejmé, že ona už jde..
"Dobře," souhlasil. "Ale vypereš! Já zatím uklidím ten bordel předsíni!" vyjednával.
"Ake i s kuchyní, bracha!" shrabla jejich svršky a přeběhla polonahá do koupelny.
"To teda ne!" protestoval marně. Ale už byl sám.
"No dobře," povzdechl si. "Teď je v televizi zápas, tak to snad půjde."

Jak Elis vstoupila do haly, spatřila otce s několika jeho zaměstnanci. A také prodavače z konzumu, který klečel na zemi a zoufale o něco prosil.
Elis překvapeně vykníkla. Co se tu děje?
Otec k ní pohlédl a s povzdechem muže, který byl vyrušen uprostřed důležitého jednání, zavolal na ženu.
"Liso, odveď Alisu, mám tu praci!"
Odkudsi se zjevila jeji matka a vzala ji za ramena!
"Pojď! Tohle je záležitost dospělých!"
Elis se snažila ohlédnout, aby pochopila o co tu jde, ale matka ji držela. Vzápětí za nimi uzavřela dveře.
"Co se děje mami?" optala se stísněně.
"Tatínek má pracovní jednání. Ale kdes byla tak dlouho ty, dcero? Jdeš nějak pozdě, davno jsi měla být po večeři a ve svém pokoji!"
"Já za to nemůžu!" vymlouvala se. "Oni mne zdrželi!"
"Nekdo ti ubližovat? Kdo? Znáš je? Svěř se nám a my to zařídíme, neboj!" nabádala ji starostlivě matka.
Z haly se ozvalo tlumené štěknutí a vzápětí cosi těžkého dopadlo na zem. Kňouravé mumlání vystřídalo děsivé ticho.
Elis nechápavě zalapala po dechu. Co to bylo?
Její otec přece nemohl zabít prodavače konzumu. To asi ne, ale mohl ho nechat zabit! Ta možnost ji nepřipadala až tak nemožná. Její otec byl přísný a vyžadoval od všech důslednou poslušnost. Teda až na svou dceru, té leccos odpustil.
"Kdo ti ubližoval?" optala se starostlivě matka. "Tatínek se o to postará!" slibovala ji.
Vyděšeně polkla. Už chtěla říct, že ji zdrželi kamarádi. Ale když to řekne, postará se o ně otec stejně, jako se postaral o prodavače? Nechá jí zastřelit všechny kamarády? Možná nejdříve jen jednoho, pro výstrahu!
"Já nevím!' lhala. "Neznám je a neviděla jsem jim do obličeje!"
Nemůže nechat zastřelit své kamarády.
Ale třeba je prodavač z konzumu v pořádku? Třeba neprosí, protože mu otec odpustil a zitra bude zase v obchodě jako každý den.