Děti Mordoru (Little fears)

Potkan

"Je tu druhý den! Už jen osm!" zhodnotil situaci Medvídek.
"Musíme se jen schovat a vydržet!" uklidnila je Kavka.
"Jsem pro!" přidal se Vrabčák.
"Má naše stopy v Mordoru!" zoufala si Liška. "Přijde na to a odvede nás odsud! Zpátky do své země pod sklepy! Tady mu neunikneme."
"Tak utečeme do lesa! Domluvím to s taťkou, ať nás všechny vezme na lov! Zmizíme odsud na deset dní!"
Navrhnul Vrabčák.
"Vždyť tě trefilo jeho dítě pistolí. A také Větvíka. Možná vás to dostane už za osm dní! Zemřete na nemoc a budete zpopelneni!"
"A navíc si pak může přečíst naše jména v třídnici. Bude nápadné že se vyšetřuje a všechny děti ze Sodomy utečou do lesa!" protestoval Havran.
"Musíme ho porazit!" přikývl Medvídek. "To je jediná cesta!"
"Ale jak? Má za sebou i policii!" protestovala Kavka.
"Musíme nalézt jeho slabinu!"
vysvětlil Medvídek.
"Ale kde? Třeba žádnou nemá!"
"Vím kde!" ozval se Větvik váhavě. "V labyrintu! Tam je vše, co lze koupit! Na trhu!"
"Opravdu?" rozzářil se nadšeně Medvídek jak snadné to může být.
"Nechceš jít zase dolů! Včera jsne se od tama malém nedostáli!" protestoval Havran.
"A máme na výběr?" pokrčil rameny Smíšek. "Jenže v Mordoru je teď Morozov! Jak projdeme?"
"V Lese !" opravil ho Medvídek.
"Ale Sauron byl v Mordoru?" připomněla mu Liška nešťastně.
"Nepůjdeme Lesem, ale obráceně! Půjdeme panelákem E! Kde jsme včera vyšli."
Nejistě přikývli.
"Za hodinu!"

Protáhli se který a rozbitými vstupními dveřmi vstoupili do zchátralého paneláku. Hned ucítili zápach kanalizace, moči a alkoholu.  Ale jinak bylo všude ticho. Sestoupili do sklepa a vydali se pomalu do tmy. Zatím vypadalo vše obyčejně. I když, každý sklep v opuštěném domě je neobyčejný. Podivný. A tento se v určitém nestřeženém okamžiku prohloubil a protáhl všemi směry do nekonečna. Naplnil se skřeky podivných tvorů. Zápachem krve a zvratků. Objevili se v něm místa plná pastí a potkanů.
Na jednoho z nich narazili brzo. Byl velký skoro jako kočka.
"Chytáme ho a ochočíme!" navrhl Smíšek.
"Třeba něco ví!" souhlasil Větvik. A oba se rozeběhl za potkanem, který se dal na útěk.
"Počkejte!"  protestoval Medvídek, "nesmíme se rozdělit!" Ale zbytečně, než se dostal s ostatními na křižovatku, kam ti dva odbočili, už byli pryč!
"Kurva, to jsou pitomci!" zaklela Kavka. Ještě je slyšeli, někde poblíž na sebe pokřikovali, ale bylo to vpravo, nebo vlevo. To se poznat nedalo. Vzápětí se vítězné nadšení změnilo v překvapený jekot. Něco se dělo!

Smíšek s Vetvíkem nechápavě hleděli ke kryse, ktera sebou trhaně cukala. Jako by byla v posledním tažení. A pak začala růst. Srsti na ní bylo najednou příliš málo jak rostla. Byla už větší než hoši a nestvůrná hlava zakončena hlodáky jak dláty hlasitě cvakala.

"Musíme jim pomoct!" kníkla Liška a rozhlížela se skrz liščí masku po všech okolních chodbách, zda nenajde nějakou stopu!
"To jsou blbci!" povzdechl si Medvídek, který by jim hned pomohl. Byl hrdina který se jen tak něčeho nezalekne, alespoň ve své mysli. Ake nevěděl kam vyrazit.
"Tudy!" ukázala Nina nejistě.
Hlasité zapištění nebylo z hrdla zvířete a určitě ne potkana. Bylo příliš hrdelní a hluboké. Ale v odpověď mu přišlo obvyklé potkání zapištění, ale z mnoha hrdel. A odevšad okolo nich.
Vzápětí z jedné z odboček vyběhl pohryzaný krvácející Smíšek a Větvik.
"Utíkejte!" křikli na ostatní a hned strkali do nich, aby se rozeběhli.
"Co je?"
"Co se stalo?"
"Běžte!!!"
"Kurva, co jste to provedli?!!"