Děti Mordoru (Little fears)

Plán

"Cink!"
Oznámil výtah cílovou stanici a dveře se začali otevírat!
Pohlédli vyděšeně na sebe. Na zemi ležel zbitý strážný a právě se dohadovali co dál. Jak najít Zinu, kterou tu jménem nikdo neznal.
"Odkliďte toho strážného! Připoutejte ho ke stěně!" vzpamatovala se jako první Elis, a hned začala radit, co dělat. "Zůstanu tu a budu dělat stráž!"
Dveře výtahové klece se zvedli a ven vystoupili dva strážní s dalším spáleným dítětem odváděným k potrestání.
"Vojáku, kde máte zbraň!" optal se strážný Elis.
"Zbraň?" rozhkédla se okolo, ale nikde nebyla. Někdo ji musel uklidit i s tělem strážného. "Já... Já jsem ji nechala v cele!" lhala s provinilým pohledem.
"Budeš ve večerním hlášení! Jaké máš číslo, vojáku?"

Naštěstí bylo první věcí, kterou udělali hned po té, co se jim podařilo osvobodit se z pout, že vyzpovídali vězně připoutaného vedle. Chudáka, co nepracoval dost tvrdě a tak si zasloužil potrestání.
"Znal jsi Zinu?" optala se ho Elis.
"My nemáme...to ... jména! Ta jsme ztratili. Shořela, stejně jako.... jako...," snažil se rozvpomenout, "jako vzpomínky. Už máme jen čísla, ta si pamatujeme. Jsme čísla! Jaké má číslo?"
"To nevíme!" pokrčila bezmocně rameny. "Jaké máš číslo ty!
"0752," nadiktoval hned poslušně a bez přemýšlení. Možná to byla poslední věc, která tu někoho zajímala.
"A znáš číslo toho strážného, co nás hlídá?" optala se Elis. Pokud se jim podaří ho zbavit, mohli by se za něj vydávat.
"Myslím...  00.. 76."

"Jsem 0076!" odpověděla Elis okamžitě a vy, řekněte číslo?!" optala se zpětně.
"0054!"
"0039!" nahlásili oba strážní. Vedeme vězně na poučení. Vykazuje známky neposlušnosti a vzdoru!
Elis ustoupila, aby mohli projít.

Ostatní uvnitř mírně řečeno panikařili. Pripoutat bezvladneho strážného byla hračka, spálené děti byly lehcí, i když dost tuhý. Ale skrýt se, to uměla dobře jen Liška a kdo ví kde ztracený Vrabčák. Ostatním to tolik nešlo. A v místnosti ani nebylo pořádně kde. A hlavně, měli už jen málo času.
Kavka vklouzla za dveře, do té nejpitomnější schovávačky v celé historii. Uvedomila si to hned vzápětí, že pokud zavrou dveře, nezbyde jí, než se na ně vrhnout. A to už byla zmlácena po všech těch šarvátkách zde dole víc než dost. Když vyráželi do lesů kulhala. To teď bylo tím poslednim, co ji trápilo. Potřebovala ošetřit, ale lékárnička zůstala ve srubu. A potřebovala pár dní klidu na zotavení. Ale těch pár dní zde mělo do kludu daleko. Pripadala si, jako by ji vhodili do strojní mlátičky. Nebo jako by se setkala s celou Omegou najednou. Dlouho už to nedá a zkolabuje. Ale co, ještě stojí a když zavřou dveře, vrhne se na ně! Ale i k jejímu vlastnímu překvapení, si jí nevšimli.
Jejich lozornost upoutal Medvidek, který v bezvýchodné situaci popadl kladivo na stole a začal jím tlouci do jednoho z železných nástrojů, jako by jej opravoval. Nedíval se v pravo ani vlevo a jen tloukl a zarputile opakoval. "Musím to spravit!"
Havran přistoupil ke strážným.
"Vězně si převezmu! Dostal jsem to tu na povel!" vysvětlil a převzal řetěz. Byl horký, ale zatnul zuby a klidným krokem přešel ke stěně kde vězně začal poutat.
"To je nějaká novinka?" podivil se strážný. Ale nikdo mu neodpověděl. Ještě chvíli váhal, ale pak odešel.

"To jsem já!" ozval se priškrceně nový vězeň. "Pusť mne Havrane!"
"Vrabčáku?" překvapeně se optal, než mu sundal pouty.
Hoch jen prikyvl. Horký řetěz mu popalil krk a skoro nemohl mluvit. Ale maskování měl dokonalé. To se mu povedlo. Jak se ukázalo, jediný kdo jej poznal, byla Elis. Ale ta to nesměla dát najevo.
"Už vím jak najdeme Zinu!" vrátila se dovnitř Elis. "Je to spálené dítě, které odsud včera uteklo! Takových mic nebude!?"
"Nemuselo to být včera!" upozornila Liška a vysoukala se z pod stolu. "Dny tu mohou jít jinak!"
"Dobře, ale bude to nedávno!"  mávla nad tím rukou, že to není tak důležité.
"Muzene to jako vyšetřovat! Jako policajti!"  navrhnul Medvídek a zamával nadšeně pistolí strážného.
"No vsichni nemůžeme být strážní! Nemáme dost zbraní!" upozornila Elis.
"Tak já budu, získal jsem pistoli!" žádal hoch.
"Elis umí lepe lhát! Tebe snadno prokouknou!" omluvně nesouhlasila Liška. Medvidek byl její přítel, ale tady nešlo o to, kdo bude jako první hrát policajty a kdi zloděje. Tuhle hru mohou hrát jen jednou. A když prohrají, .... na to Liška nechtěla ani myslet. Co udělá kat Morozov ztraceným dětem, které se vloupali do jeho doupěte?
Asi je spálí!
Ne, nechtěla nad tím přemýšlet, zaplašila tu hroznou myšlenku.
"Ty buď vězeň! Já budu také vězeň!" dodala, aby jej uklidnila.
"Chci být hrdina!" nesouhlasil, ale pistoli Elis neochotně předal. Stejně s ní neuměl zachazet.
"Vězeň může byt hrdina! Takových příběhů je přece hodně!" uklidňovala ho.
Ale Medvidek se rozhlédl po stole, kde bylo vyloženo mnoho děsivých nástrojů.
"Chtělo by to meč, nebo mačetu! Proč tu nic takového není?" zlobil se a vybral di jeden z nožů. Na jeho vkus by moc malý.
"Asi to nejsou zbraně na boj!" odpověděl Havran a také si jednu vzal.
"Nebude divné že mame úplně jiné zbraně?" pochybovala Kavka.
"Ne! Jsme úplně nová speciální jednotka pro řešení útěků!" vysvětlil nadšeně Medvidek.
Vrabčák jim všem pomohl obnovit jejich maskování. A Liška použila svůj rituál, aby di jich strasidla nevšímala. Vydávat se za úplně novou jednotku připadalo Elis dost nebezpečné. Ale žádný lepší napad, jak se dostat do cely Ziny, neměli. Snad jim to alespoň chvíli bude vycházet.

Nastoupili do výtahu a Elis odříkala číselnou kombinaci, kterou použili odcházející strážní. Výtah se rozjel nahoru a krátce na to zastavil.
Vystoupili do betonové chodby plné žhnoucich trubek.
"Číslo?" optalo se jich nejblíže stojící dítě a přistoupilo k nim. Přihlíželo si s nedůvěrou jejich nezvyklé zbraně.
V té chvíli Elis došlo, že si měli rozdělit čísla předem. Někdo z nich to určitě zkazí!