Děti Mordoru (Little fears)

Kdo to je?

"Vidím totiž ducha!" oznámila jim hned za dveřmi. "Všude mne pronásleduje!"
"Ducha?" optala se pochybovačně Kavka, ktera v nic podobného nevěřila. Ani Havran v takové věci nevěřil, ale nikdy by nezpochybnil slova Elis. Věřil jí. Elis patřila k těm, u kterých vždy víte kdy jde o hru a kdy to myslí vážně.
Liška poděšené couvla a narazila do dveří jedné z kabinek. Až to zadunělo. Všichni se otočili k ní s výčitkou, jak se lekli.
"A jak vypadá?" zajímalo Medvidka.
"Je černý!" odpověděla to první, co vnímala.
"Černoch?" optala se nechápavě Kavka.
"Ne! Asi ne, nevím. Je celý spálený. Ani nemá kůži. Je to dítě, o trochu větší než já! Ale má děsivé modré oči! Jinak ke celé spálené! A stale se na mne dívá!" zajíkla se vyděšeně.
"Kde se tu najednou vzal?" nechápal Havran.
Kavka mlčela. Chtěla prohlásit něco ve smyslu, že nic jako duchové přece není. Ale i ona znala Elis dost dobře, aby rozeznala, že má opravdu strach a nevymýšlí si. A pak,  to poslední setkání v Mordoru, tam bylo také pár míst, nad kterými raději ani nepřemýšlela.
"Není to úplně najednou. Já ho už viděla dříve. Asi před rokem. Dole ve sklepě školy." ukázala prstem pod nohy.
"A co chce?" optala se Kavka s vědomím, že ta otázka nedává tak úplně smysl. Mrtví by už neměli nic chtít!
"Je to strašidlo, tak tu prostě straší! Ne?" pokrčil rameny medvídek. Proč by mělo strašidlo dělat něco jiného než strašit.
"Duchové straší na místě kde zemřeli? Slyšel jsem to tak?" přidal svůj názor Havran.
"Můžu se zeptat babičky!" navrhla Nina a protáhlá se do kabinky. Když už tu byla, hodlala toho využít. Ale dveře se neodvážila úplně zavřít. Měla strach, že by se tam ten duch objevil s ní. Jak už jednou o vás ví, tak si vás může vybrat.
"Proč mne?" protestovala Elis.
"Strašidla se ukazují jen někomu! Nikdy ne všem!" vysvětlila Liška při čůrání. "Někoho si vyberou!"
"Ale proč?" povzdechla si Elis.
"Něco chtějí! Babička říká že něco chtějí, co nedokázali a už nemůžou!" vysvětlovala jim.
"Vo by duchové chtěli?" nechápala Kavka. "Vždyť už jsou mrtví!?"
"Pomstu!" navrhnul Medvidek. "Někdo je zabil a oni se chtějí pomstít. Pomsta ze záhrobí, to jsem četl v jedné knížce!
Nebo jej něco přivolalo ze záhrobí,jako třeba zombie, a poslal jej na tebe!" přemýšlel dál.
"Proč?" nechápala Elis.
"To právě musime zjistit!" pokrčil bezradně rameny.
"Otázka je, kde se vzal ve skole duch? Nějaký školák tu zemřel?" optal se Havran. Ne že by to znělo až zak nemožně, někdy měl dojem že na této škole je možné úplně vše. "Je spálený jsi říkala?"
"Úplně na uhel!" přikývla Elis.
"Hořelo někdy ve škole? To by se mělo dát zjistit, že tu nějaký žák uhořel!"
"To jo!" přikývla Elis. "Ve školní knihovně by o tom mohlo něco být!"
"Pujdeme hned?" souhlasil Havran.
"Za chvilku začne další hodina!" připomněla jim Kavka.
"Po škole!" rozhodla Elis. Nemůže chybět na hodině.

Byla už davno hodina matematiky, když Nina, sedící hned za katedrou, což bylo učitelem nejméně hlídané místo, vytrhla že svého sešitu prostřední velkou dvojstranu.
Pak na ni tužkou načrtla obrys liščí masky. Bez své masky je slepá. Stejně jako ostatní lidé. Ale masku si do školy nebrala. Nikdy dříve nebyl důvod. A pak na ni mohli přijít její spolužáci, nebo učitel. Do školy se nesměli nosit žádné hračky. I když maska nebyla hračkou, byla spíše čarodějnou pomůckou. Jako je treba koště, nebo černý kocour. Ale stejně by to učitele nepochopili.
Vytáhla pastelky a dala se do vybarvování. Neměla oranžovou a liška musí být zrzavá. Tak ji nejdříve celou přeškrtala červenou pastelkou a pak ještě jednou žlutou. Docela se to povedlo. Vypadalo to docela dobře. Černou obkroužila oči, vybavila nos a pak uši. Zálibně pohlédla na své dílo.
No, nebyla to úplně zjevně liška, možná tak trochu kočka a medvěd dohromady. Ale bylo to zrzavé.
Učitelka stále vysvětlovala něco na tabuli, tak se odvážila vytáhnout z penálu nůžky a opatrně masku vystřihla. Byla připravena.