Děti Mordoru (Little fears)

Trh II.

To Vrabčák hledal a doufal v určitou pomoc. A také ji nalezl, Lišku. Tu ze zdola, malou čarodějnici.
"Potřebuji vyléčit!" přispěchal hned k ní a vyhrnul si tričko, aby ukázal svou jizvu. Zde v pod světě z ní slabě doutnalo.
"A co mi dáš?" optalo se lišče. "Ten hezky nůž?" ukazala k jeho pasu.
"Ten je otce! Lovecký! Ten nemohu! Ale dám ti sušenky! Medvídek má sušenky! Sladkost," navrhnul.
"No dobře!" přikývlo, "lehni si! Vyndám kulku!" Vytahlo svůj vlastní malý zavírací nůž. Vypadal trochu zrezlé, ale ostří měli už obroušené až do půlky, jak jej stále ošetřila.
"A víš co děláš?" optal se nejistě. Vzpomněl si na krvácející kamarády, ale nevěděl že je to děcko pitvalo.
"Jasně že jo!" usmálo se nadšeně. Tohle milovala. Spokojeně si opřela ruku o jeho břicho a lehce řízla. Jeji nůž byl opravdu ostrý a snadno vnikl do kůže.
Vrabčák zasyčel překvapením než bolestí.
"A pak ještě Větvíka!" ukázal na svého přítele. "Toho také trefili!'
"No a za něj mi dáš co? Ten nůž?" zastavilo se lišče v práci a olizlo si zakrvácené prsty. Čůrek krve mu zatím sklouzl po břiše ke kalhotům.
"No dobře!" rezignoval Vrabčák. Tohle bude tátovi těžké vysvětlit. Ale nic jiného neměl.
"Tak jo!" přikývla spokojeně liška a vrazila mu své špinavé prsty do břicha. Vrabčák bolestně zavil, ale to už ta malá čarodějka svírala v prstech zářivé rudou spalující kulku.

"Dostane nás odsud! Ale chce šťastné vzpomínky!" ukázal Havran na bezdomovce.
"A co pivo!" vytáhl ze svého batohu láhev, kterou ukradl doma z lednice. Mamka si toho určitě všimne, ale vysvětlí ji to. Že potreboval darek za pomoc pro někoho.
Bezdomovec nejisté pohlédl na láhev. Přemýšlel.
"Naposled!" varoval je a pak prikyvnul. "Tamtou chodbou třista kroků. Pak vpravo a třetí vlevo!" ukázal dál.
V té chvíli třeskl výstřel a překvapený Smíšek se zhroutil na zem. Za nimi stálo spálené dítě a v útlých rukách svíralo ještě kouřící těžkou pistoli.
"To jste vy!" zakřičelo vztekle,
Vzápětí se něj vrhla Kavka. Vztekle po něm skočila a uvěznila ho pod sebou. Pistole mu přitom vypadla z rukou a sklouzla k ostatním. Medvidek na ni pohlédl, vždy nacházel zajímavé věci, a tohle bylo zajímavé.
Dav okolo zahučel protestem Násilí přímo uprostřed neutrálního trhu? Do vzduchu vzlétl roj rudých jisker
"Utíkejte!" křikl na ně bezdomovec naléhavě! "Běžte! Běžte pryč!"
Celé tržiště vzhlédlo k nim!
Zvedli Smíška. Neměl na sobě žádnou krev. Jen na zadech drobnou jizvu po spálenině. Ale to už běželi chodbou. Musí se dostat ven, dokud jejich koupená cesta platí.

Ještě popadaje dech stáli zase v Sodomě.
"Fakt jsem myslel, že je po mně!" ohmatával si záda Smíšek. "Je to divný pocit, být zastřelen!"
"Navíc nás pokousala ta krysa. A tebe docela dost!" pohlédl k němu Větvik starostlivě.
"To bylo v pohodě! Nic mi není!" ujistil ho Smíšek.
"Fakt?" podivil se a pohlédl na své kousnutí. Bylo dost ošklivé, než dostal lektvar od liščete, po kterém se to zhojilo. A to byl z nich dvou ten, který byl pokousáný výrazně méně. Jen díky Smíškovi přežil, když skočil před něj, jak ta zrůda začala útočit. Skoro se bál, že bude lo něm.
"Sauron má nové hrozné strašidlo. Asi něco takového jako stonožku. A dnes v noci ji pošle na nás!" vysypal ze sebe Medvídek.
"To nám ještě chybělo!" povzdechl si Havran.
"Ake zjistili jsme čeho se Morozov bojí! Prastarého lovce! Jen toho!"
"Ten, co skoro zabil mého otce?" zeptal se Vrabčák.
"Jo!" přikývla Liška.
"Elisin otec s ním mluvil! Odporoval mu a zlobil se na něj! Zná ho!" vzpomněl si Medvídek. "Měli bychom jej nalézt, dříve než Morozov vypustí tu potvoru!"
"Už musíme domů!" protestovala Kavka.
Havran omluvné přikývl.
"Fakt už musíme!" souhlasil.
"Tak zitra!" mávla Kavka. Strašidla jsou jedna věc, ale ta druhá je realita. I ta měla své děsy.