Děti Mordoru (Little fears)

Jeho oko

Hledat pomoc u Smíška byl omyl, který je málem stál život. Tenhle svět je chtěl sežrat! A skoro se mu to podařilo.
Seděli uřícení na schodech před šedým panelákem a snažili se popadnout dech. Dolů po schodech museli trhnout rekord v běhu, tak rychle zdrhali.
"To bylo o fous!" popadl jako první dech Havran.
Liška se tomu rozesmála.
"Byla to sranda!" vyprskla se smíchem.
"Jo!" souhlasil Medvídek. 'Teda až na to běhání!"
"Mohli nás dostat!" nesouhlasil Vrabčák.
V jednu chvíli to bylo opravdu těsné.
Dovnitř se protáhli trochu nadrzo, jakmile jim jeho máma otevřela.
"Dobrý den, my jdeme za Smíškem!" proklouzli okolo bez čekání na jakékoliv svolení a vtrhli do dětského pokoje.
Kavka nadšeně poplácala kamaráda po zádech.
"K tobě se dostat je fuška. Jsi v pohodě? Co ti je?"
"Čau!" přivítal je stejně nadšeně. "Kde se tu berete?"
Tahle reakce Kavku potěšila, to se podobalo více jejich starému Smíškovi.
Ale zkazila to Liška. Rozhlížela se okolo svým liščím zrakem, zvědavě a spíše potěšeně.
"My máme za kamaráda pavouka?" podivila se překvapeně.
Kavka pohlédla k ní a pak na Smíška.
Ale to už z něj byl obrovský pavouk. A druhý jim stal v cestě ven.
Vlezli do pasti.

Fakt je tu chtěl každý jen sežrat!
"Kurva! Tohle misto je šílené!" nadávala Kavka. To co vypadalo jako fajn nápad je málem zabilo. Na dva pavouky zároveň neměli šanci.
"Jsme už ztracené děti?' optala se nejistě Elis. Pokud šlo o ní, už se citila dost ztraceně. A také nevyspale. Postel teď byla jen vzdálenou vzpomínkou a ty dvě hodiny v ní byly žalostně málo. Chtěla by spát. Moc chtěla spát.
Ale mnohem horší byl ten plíživý pocit, že jsou ztracené děti. Že už se odsud nedostanou zpět.
Ten kluk z větví tu musel být už jak dlouho, dvacet let? Dvacet let se snaží dostat pryč odsud a stále tu je?
Nechtěla tu zůstat dvacet let. Nikdy by nebyla dospělou, a to Elis chtěla. Ale hlavně měla podezření, že by se nechala sežrat mnohem dříve. Nevydrží tu ani jediný den.
Už teď vyvázli tak těsně.
Medvidek na pavouky křikl. "Nemůžete nás sežrat! My sloužíme čarodějnicí v bezu!" a doufal, že její jméno tu má svou váhu.
Kavka hned ukázala na Ninu. "Vidíte, to je Liška, od čarodějnice!"
A pavouci opravdu ustoupili, váhali. A oni se dali na útěk.

"Nechci sloužit čarodějnicí v bezu!" pronesl Vrabčák. Ztracený hoch je před ní varoval. "Raději ji dám své oko!" připustil.
Teď jsou zvířata chycená do pasti. A zvíře narozdíl od nich chápe důležitost přežití. Je ochotno obětovat i nohu, jen když unikne.
"To si děláš prdel?" pohlédli k němu nechápavě.
"Dáš mi pak oko čarodějnice?" optal se Medvídka.
"Klidně!" pokrčil hoch rameny. Pokud šlo o něj, své vlastní oko nedá. To raději zkusí tu službu.
I když měl z toho neurčité obavy. Všichni mlčeli a hleděli k vile, za kterou se skrývala bezová chatrč. Nemají na výběr, budou tam muset jít.
To jen Liška si nepřipouštěla žádné obavy. Ležela na zádech nad schody a hleděla na oblaka, která se těžce valila nad krajem a vypadala šťastně. Jako by vše bylo úplně v pořádku.
"Je to jako mnoho tváří a vsechny naštvané!" ukázala pobaveně k obloze.
Havran k ní pohlédl. Trochu nechápavě. Už se nebojí, že nenajdou cestu zpět? Možná jo, ale je to malé děcko, to má různé nápady!
Všiml si jak má špinavé nohy. Nejvice chodidla a kolena. A teď bude mít i zadek, když se tu tak válí. A ten jeji šedivý pláštík je fakt krátký, kratší než sukně co obvykle nosí. Dříve si nevšiml, že to čurdě už má v klíně bělavé chmýří. A proč jim teď ukazuje zadek i vše ostatní, už se přestala stydět? Spíše je vystrašená, usoudil a stočil zrak ke svým nohám. Byly špinavě černé.
Všichni jsou špinaví. To ten smog, co se tu stále snáší, mastná černá špína z komínů.
"Tři dny je moc!" zavrčel nesouhlasně. Když se dostanou ven až v půlce příštího týdne, jejich otec je zabije. To tu mohou rovnou zůstat.
"Tři dny je jak nic!" nesouhlasila Liška. Mohla chtít roky!" rozhodila znuděně ruce a nohy jako mrtvá, snad jim chtěla ukazat jak hodně špatné by něco takového bylo. "Ale lepší než se nechat sežrat!" pokrčila rameny.
Havran k ní znovu vzhlédl a stáhl ji nohy k sobě.
Liška překvapeně shlédla k Havranovi a pak se tomu pobaveně usmála. Rozmarné ho dloubla nohou.
Ale ten přemýšlel už nad něčím jiným. Tři dny jsou moc. A za tři dny nezískají klíč, jen informaci kde je. Za tři dny se nedostanou ven! Ale co jiného mohou dělat? Byla to beznaděj. A za ní se plížilo to podezření, že už jsou ztracené děti. Jen to ještě neví. Ale uplynou týdny, měsíc. A pak už budou vědět, že byli hloupí, když se chtěli dostat zpátky hned! Dříve než přijde ráno.
"No nemáme na výběr!" vyslovil Medvídek část jeho myšlenek.
Kavka mlčela. Nechtěla jít sloužit té hnusné babizně, ale co jiného mohou dělat. A strašidla se jí bojí, tak je tam snad nebude nic chtít sežrat. I když spíše si myslela, že jim čarodějnice sebere oči a pak he sní sama.
Elis začala fňukat.
"Tak pojďme teda za čarodějnicí!" povzdechla si Kavka a vstala. Někdo to musel rozhodnout.

Zabušili na dveře chatrče. Chvili trvalo než jim otevřela.
"Co chcete?" optala se jich nevraživě.
"Co bychom museli dělat, když vám budeme sloužit?" optala se Elis.
"Poslouchat!" odpověděla babizna.
"Ale co za praci?" vysvětlovala dívka svou otázku.
"Co vám řeknu!"
"Aha!" pochopila, že jim to neřekne.
"Když vám dám oko, je moje část služby splněna?" optal se Vrabčák. Ztracený hoch he varoval, nevěřte čarodějnicí. On se nenechá stáhnout do jejích spárů.
"Jistě!" přikývla babizna.
"A mohu zůstat s přáteli a pomáhat jim i tak?" vyjednával podmínky.
"To můžeš!" přikývla.
"Pak ujednáno!" souhlasil. "Jakto proběhne?" znejistěl.
Čarodějnice hmátla do vzduchu jeho směrem a vzápětí se bolestí zhroutil na zem a držel za hlavu.
Babizna svírala v prstech oko. Zálibně si ho prohlédla a pak si ho umístila na ruku, kde se překvapeně rozhlíželo okolo.
"Ještě někdo?" otočila se k ostatním.
"Ne!" couvli ostatní vyděšeně.
"My bereme tu službu!" vyslovil za ostatní Medvídek.

"Dej mi, prosím, to oko čarodějnice!" požádal Vrabčák Medvídka. Byl trochu nesvůj z toho, nemít jedno oko. I když se přesvědčoval, že stejně jako divoké zvíře, jej musel obětovat.